Arkádie - Procitnutí

Název: Arkádie – Procitnutí

Původní název: Arcadia Awakens

Spisovatel: Kai Meyer

Žánr: Fantasy

Počet stran: 344

Nakladatelství: Fragment

Obálka je překrásná. Je jednoduchá z takových temnějších barev, ale z nějakého důvodu to na mě působí příjemným dojmem. Navíc se dost hodí i k příběhu. Na obálce vidíte pantera, a když se pořádně podíváte, tak kolem větve stromu je obtočený had, čehož jsem si tedy na první pohled vůbec nevšimla.

Uvažovala jsem o přečtení Arkádie od doby, co vyšla. Ale nejspíš by mi trvalo hodně dlouho, než bych se k ní nakonec dostala, pokud by nezasáhl osud. Tedy osud v podobě Terky Mikulové, která přede mnou tu knihu vynášela do nebe. No, a když k tomu přidáte ještě moji slabost pro příběhy, které se týkají mafiánů, byla jsem ztracená.

Těšila jsem se na skvělou mafiánskou četbu, ale popravdě jsem vůbec netušila, co přesně mám očekávat. Anotaci jsem sice četla, ale ani ta mi zrovna dvakrát nenapověděla. Neměla jsem tedy jinou možnost, než si knihu přečíst a zjistit, jak skvělá doopravdy je.

Alcantarové a Carnevarové jsou dva mafiánské klany, mezi kterými odjakživa vládne nenávist. Ale teď, když na Sicílii přilétá Rosa Alcantarová, která se v letadle seznámí s Alessandrem Carnevarem to vypadá, že budou vztahy mezi rodinami mnohem lepší… nebo možná mnohem horší. A není to jen kvůli tomu, že oba dva pochází z mafiánských rodin… tedy vlastně ano, ale mafiánství není tajemství, které Rosa v brzké době odhalí.

Co jsem si neuvědomila, byl fakt, že knihu napsal Kai Meyer. S tímhle spisovatelem jsem se setkala, když jsem se pokoušela číst Piráty z Karibiku, zdůrazňuji, pokoušela, protože jsem to brzy vzdala. Ale už po první kapitole Arkádie mi bylo jasné, že tohle není stejný případ. Kniha je čtivá, děj postupuje plynule a je zde plno napínavých zvratů. Navíc je tu hodně kapitol po pár stránkách, což mám u knížek mnohem radši, než když má jedna kapitola stran třicet. Takže doopravdy bezvadné čtení.

Do Alessandrových myšlenek jsem se v knize bohužel nedostala, ale myslím, že i bez nich je jasné, že je Alessandro dobrý člověk. Sice je to capo mafiánské rodiny, ale on je i přesto laskavý, milý a má to v hlavě jednoduše srovnaný. Není to žádný nemyslící tyran.

Rosa je uzavřená, chladná. Je to její způsob obrany. Ale když chce, dokáže se ozvat. Rozhodně to není žádná slečinka v nesnázích. Dokáže se poprat i s těmi nejobtížnějšími situaci. I když je pravdou, že zároveň je také křehká, akorát to na sobě nedá znát.

Příběh se odehrával na slunné Sicilii. Bylo tam plno zajímavých a nádherných míst, které autor do detailu popsala. Ráda bych vám o nich řekla víc, ale vím jistě, že tak, jako Kai Meyer bych to nikdy popsat nedokázala.

Co jsem se tak dívala na internetu je kniha většinou hodnocena průměrně až podprůměrně.  Moc lidí z ní není zrovna nadšených, což vypovídá o její oblibě. Ale popravdě moc nechápu proč, podle mě je kniha skvělá. Je však pravdou, že ze spousty knih, které se nelíbí mně, jsou zase ostatní nadšení. Je to prostě hodně subjektivní.

Je pravda, že jsem nečekala, že se v knize objeví nadpřirozené prvky a možná to nečekala většina čtenářů a tak se jim tato kombinace vůbec nemusela líbit. Popravdě to chápu. Mě to ze začátku také zaskočilo a přišlo mi, že je to trochu moc, ale čím dál jsem se dostávala, tím víc mi přišlo, že by to bez toho nebylo to pravé ořechové.

Když jsem knihu začínala číst, říkala jsem si, že je to taková mafiánská verze Romea a Julie. A svým způsobem si za tím opravdu stojím. Je to hodně moderní mafiánská verze Romea a Julie s nadpřirozenými prvky. A také s mnohem chytřejšími hrdiny.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Fragment :)