Milostpán

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Jota za účelem recenze.

Kocour Milostpán žije u Šéfky a Mlékokníra, jedná se o domov, do kterého se vždycky rád vrátí, ale nikdy tam nevydrží příliš dlouho. Je to kocour dobrodruh a tak během dne vyráží do ulic a navštěvuje svoje přátele z lidské i zvířecí říše. Nebo to alespoň do teď dělal. Teď tráví den sezením na kouzelné dlaždici a doufá, že se zopakuje zázrak, který mu přihrál šťavnaté kuřátko.

Příběh je vyprávěn z pohledu kočky, díky čemuž je styl psaní hodně specifický. Autorka se snažila, aby to působilo autenticky, i když samozřejmě nelze říct, jestli to tak skutečně je, protože kočkám do hlavy nikdo nevidí. Ale zarazilo mě, že v některých případech viděl Milostpán věci dost zjednodušeně a moc nechápal, co se kolem něj děje a u jiných, stejně složitých, mu to bylo jasné.

Dobrodružství v psím parku

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Jota za účelem recenze.

Nick Duerden byl spíš kočičí člověk, ale to jen do doby, než se součástí jeho života stala fenka Missy. Tohle chlupaté štěstí nejenže se stane právoplatným členem rodiny, ale také Nickovi pomůže se socializací. V psím parku se mezi páníčky totiž odehrávají větší dramata, než by člověk řekl.

Na stylu psaní je hodně vidět, že je Nick Duerden novinář. Příběh totiž nepostupuje chronologicky, ale autor si přeskakuje mezi minulostí a přítomností tak, jak se mu zrovna hodí. Kromě toho se několikrát vrací k určitým informacím, které už zazněly dříve, což je způsob, kterým jsou často psány právě novinové články. Ale k mému překvapení ani jedna z těchto věcí neubrala knize na čtivosti.

Dvojitý podvod

 

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Jota za účelem recenze.

Sloana Caraway je lhářka. A opravdu dobrá. Chce, aby se o ni lidé zajímali a tak si vymýšlí, aby její život nevypadal tak nudně. Dalo by se říct, že jsou to neškodné lži, jenže jedna z nich všechno změní. Když v parku prohlásí, že je zdravotní sestřička a ošetří malé holčičce včelí bodnutí, odstartuje tím řadu událostí, které by si nedokázala vymyslet ani ona sama.

Styl psaní je pomalejší a obšírně popisuje i každodenní běžné věci, aniž by to působilo nudně. Autorka to naopak dokáže podat tak zajímavě, že to člověk hltá stránku za stránku a chvíli mu trvá, než si uvědomí, že se v tom příběhu něco vyloženě dělo jen na několika stranách.

Panenka, která změnila svět

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Jota za účelem recenze.

V roce 1956 vypadali všechny panenky jako miminka a holčičky si tak mohli hrát jen na maminky. Ale Ruth Handlerová chtěl pro všechny holčičky na světě něco víc a tak se rozhodla vytvořit dospělou panenku. Strávila jejím vývojem roky a spolu se svými spolupracovníky tomuto projektu obětovala mnohem víc než jen peníze a to jen proto, aby byla Barbie odmítána. Ale nakonec Barbie změnila svět.

Kouzlo starého platanu

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Jota za účelem recenze.

Blue touží po dítěti, ale přestává věřit, že ho někdy bude mít. Všechno se však změní, když najde v lese opuštěné dítě, které má podle magického platanu vychovat ona. Jenže přestože je vzkaz jasný, o tom, zda bude moc dítě adoptovat, musí rozhodnout soudce. A jsou lidé, kteří jsou výrazně proti tomu, protože je Bishopová a s tímhle příjmením se pojí jistá pověst. Navíc je k tomu, aby se ucházela o adopci, postrkována svou matkou Grace Fultonová. Jenže ta o mateřství příliš nestojí. Možná už nestojí ani o život, který vede.

Půda jako sňatkový poradce

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Jota za účelem recenze.

Na kamarádčinu rozlučku se svobodou odešla Lauren jako svobodná žena, ale když se vrátila domů, našla tam cizího muže, Michaela, který byl podle všeho a všech už dva roky jejím manželem. Zatímco se snaží Lauren přijít na to, jak může být vdaná za někoho, koho v životě neviděla, jde Michael na půdu vyměnit žárovku, ale místo něj se vrátí jiný manžel. A tím záplava manželů teprve začíná.

Kniha se čte rychle, ale není tak plynulá, jak bych si představovala. Obsahuje totiž mnoho popisů myšlenek a emocí hlavní hrdinky, které nemají žádný skutečný význam a celý příběh brzdí.

Kočka je lék

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Jota za účelem recenze. 

V Kjótu je zapadlá ulička, ve které sídlí budova, v jejímž pátém patře se nachází klinika pro léčbu duše. Najít ji však může jen ten, kdo opravdu potřebuje pomoc. Tohle totiž není jen nějaká psychologická nebo psychiatrická klinika, terapeutické sezení ani recept na léky tady nikdo nedostane. Zato je každému návštěvníkovi předepsaná kočka a to ne jen tak ledajaká, ale přesně taková, jakou potřebuje. Kočka je přece lékem na každou nemoc.

Kniha je rozdělena na několik částí, které jsou zdánlivě propojené pouze skrz kliniku pro léčbu duše, ale s každým dalším člověkem, kterému je předepsaná kočka, se ukazuje, že spolu všechny jejich příběhy souvisí. Takové jednotlivé a zároveň propojené příběhy se v japonské literatuře objevují docela často a mě se tento způsob vystavění příběhu moc líbí. Díky němu jsem knihu mohla vnímat hned z několika různých úhlů pohledu, aniž bych se o to snažila.