Malý Veverčák s velkým strachem

Veverčák od posledního podzimu neopustil hnízdo. Neví, jaká nebezpečí na něj mohou v lese číhat, a to ho děsí. Jenže zima se blíží a je potřeba nasbírat oříšky, aby měl během mrazivých dnů co jíst. Naštěstí má v lese mnoho kamarádů, kteří mu poskytnout spoustu rad a pomůžou mu tak strach překonat.

Kniha je pro ty nejmenší čtenáře, proto je psána opravdu velkými písmeny. Styl psaní je stručný a výstižný, podobný bajkám nebo lidovým příběhům.

Příběh je doplnění spoustou ilustrací, z nichž je většina celostránkových. Jsou to nádherné obrázky, které ve mně evokovaly ilustrace některých starších knih pro děti, především díky tlumeným barvám. Na pohled je to opravdu nádhera a podtrhuje to atmosféru příběhu.

Patálie s časem

Premiér Merlin byl spolu s radou zmrazen v čase a tak se této role ujímá přízrak Bane, který je přesvědčen, že v tom mají prsty čarodějové. Neváhá a hned zavede přísnou agendu proti všem nežádoucím, což znamená jediné, Amarie se nesmí vrátit do úřadu. Naštěstí má ale přátele, kteří si umí naklonit veřejnost a tak se může Amari přeci jen vrátit, nebude to mít ale vůbec lehké. Nejen, že se musí vypořádat s úřadem a novým premiérem a zjisti, kdo stojí za zmrazením času, ale pokud nevyhraje Velkou hru, padne Liga čarodějů do nesprávných rukou a bude ohrožen celý svět.

B. B. Alston píše jednoduše, takže nejen, že jsem se do knihy snadno začetla, ale zároveň jsem se hned vžila do nové situace a ve všem se zorientovala. Jeho stylu psaní ale ani v nejmenším nechybí popisy a detaily, které spolu s emocemi nejen hlavní hrdinky vytvářejí příběh s úžasnou atmosférou.

Nebeské království

Sing-jin vyrůstala osamoceně na měsíci, kde ji její matka skryla před Nebeským císařem. V momentě, kdy v ní propukla magie, je však odhalena a musí utéct. Vydává se do Nebeského království, kde se v přestrojení učí po boku císařova syna nejrůznějším dovednostem, aby se mohla následně vydat na výpravu a zachránit svou matku.

Styl psaní je přesně tak akorát. Je v něm hodně popisových částí, ale i dialogů. Skvěle se doplňují a vše dostává přesně takový prostor jak je potřeba a zároveň v knize nejsou žádné nudné či hluché části.

Kostra příběhu je vlastně úplně jednoduchá a podobná mnoha dalším příběhům, takže v tomhle ohledu je relativně snadné odhadnout, co se stane dál a celkově kam bude příběh směřovat. Ale jistá neoriginalita ve stavbě příběhu vynahrazuje mnoho dalších věcí.

Smrtící tajemství

Vanessa byla Baileyna nejlepší kamarádka. Jenže teď je mrtvá a Bailey se po ní neskutečně stýská. Kromě toho jí však její smrt pořád nedává smysl, nechápe, co dělala tu noc daleko od svého domu u útesu. Vypadá to, že i když Bailey žila v domnění, že o sobě ví navzájem všechno, měla Vanessa tajemství. Vytvoří proto chatbota, který snad trochu zmírní její prázdnotu, ale zároveň jí poskytne nějaké odpovědi.

Dante Medema píše čtivě, ale zároveň v její knize nechybí popisy, ale především myšlenky a emoce hlavní hrdinky. Navíc je kniha doplněna o rozhovory s chatbotem či esemesky, což ji skvěle doplňuje a spolu s krátkými kapitolami ještě vyzdvihuje její čtivost.

Smrtící slova

V Kaitě je magie zakázaná, proto musí princezna Šiori svůj dar skrývat. Avšak právě proto, že jí nikdo nikdy neučil, jak má magii používat, je pro ni stále těžší se ovládat a zachovat své tajemství. Brzy se však ukáže, že Šiori není jediná, kdo v království ovládá magii. Její nevlastní matka má tento dar také a neváhá ho použít proti Šiori. Promění její bratry v jeřáby a Šiori zaváže k věčnému mlčení, jelikož za každé slovo, které unikne z jejích rtů, umře jeden z jejích bratrů.

Styl psaní je hodně hutný, plný popisů, což se vzhledem k tématům knihy, která nejsou obvyklá, nejspíš dalo čekat. Ale i tak je příběh čtivý a čte se rychle. Sice mi pocitově připadalo, že mi čtení knihy zabralo mnohem víc času než v jiných případech, ale ve skutečnosti to tak vůbec nebylo.

Sběratelka srdcí

Princezna Lira, siréna z královského rodu, má ve své sbírce srdce sedmnácti princů. Všichni ji uctívají až do chvíle, kdy zabije jednoho příslušníka vlastního rodu. Za trest jí její matka promění člověka. a pokud jí Lira do zimního slunovratu nepřinese srdce prince Eliana, jehož koníčkem je lovení sirén, zůstane tak navždy.

Styl psaní je lehký, svižný a vtipný. Nechybí spousta popisů světa, ale ani důkladně rozebrané postavy a scény. Tyhle aspekty autorčina stylu psaní spolu perfektně souzní a příběh se tak čte jedna báseň.

Boj o trůn

Dvojčata Rose a Wren byla po narození oddělena. Princezna Rose vyrůstala na zámku s vědomím, že se jednoho dne stane královnou. Wren vychovávaly čarodějnice, které ji připravovaly na to, že si jednoho dne vymění místo se svou sestrou. Obě jsou odhodlané jít za svým cílem, což se ale trochu zkomplikuje, když se Rose probudí uprostřed pouště ve společnosti pohledného únosce a Wren pro změnu rozptyluje šarmantní strážce. Najednou začíná jít i o něco jiného než o královskou korunu.

Autorky mají krásný styl psaní, který hladce plyne. Bez problému popsaly místa a scény tak, že si člověk ani neuvědomuje, že něco popisuje a navíc ještě ke všemu vykouzlily nádhernou atmosféru, kterou je protkaná celá kniha.