Muž, který četl knihy

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Jota za účelem recenze.

Uprostřed Ruin Gazy se mladému fotografovi naskytne nečekaný pohled na starého muže, který čte knihy. Neodolá a chce si ho vyfotografovat, jenže muž je proti. Alespoň dokud si fotograf nevyslechne celý jeho příběh, protože dokud ho nepozná, nemůže ho zachytit na fotografii takového jaký ve skutečnosti je.

Hned na začátku mě zarazilo, že je kniha psaná v du-formě. S tou už jsem se opravdu hodně dlouho nesetkala a myslím, že jen jedno z těch několika mála setkání mi sedlo. Jinak se mi příběh psaný touhle formou vždycky četl špatně a bohužel tomu nebyla jinak ani tady. Především ale nechápu, proč ji autor zrovna pro tuhle knihu zvolil, protože mi nepřijde, že má vzhledem k příběhu nějaké opodstatnění.

Čtenářský klub za mřížemi

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Jota za účelem recenze.

Violet je propuštěna z vězení poté, co si odseděla necelé dva roky za řízení pod vlivem, při kterém způsobila smrt učitelky v mateřské školce. Jenže teď je sama ve velkém městě a neví, co si počít. Naštěstí narazí na několik ochotných lidí a především na Harriet, učitelku angličtiny v důchodu, která ve vězení vedla knižní klub. Ale také narazí na Franka, manžela ženy, kterou zabila. Ke svému překvapení v něm však najde další dobrou duši ochotnou pomoct.

Kniha je o trochu víc vyprávěcí než bych očekávala, ale rozhodně to není na škodu. Neubírá to na čtivosti ani plynulosti příběhu a nepůsobí kvůli tomu míň dynamicky. Spíš je na některých částech vidět, že i když čtenáři příběh vnímají jako něco, co se odehrává teď, tak je to od začátku myšleno jako vzpomínka na příběh, který se udál již dřív. Ale není to příliš zřetelné, takže si to člověk uvědomí, až když dojde na konec knihy.

Předepíšeme vám kočku 2

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Jota za účelem recenze.

Klinika Kokoro pro léčbu duše je stále otevřená a zatímco doktor Nikké čeká na svého objednaného pacienta, přijímá i pár neobjednaných. Jejich problémy jsou různé, ale léčba je jen jedna a vždycky funguje. Doktor jim předepíše kočku. Ale ne jen tak ledajakou, ale přesně tu, kterou dotyční právě potřebují.

Stejně jako první díl je i tento rozdělen na několik částí, které se týkají různých lidí. Příběhy na sobě však nejsou nezávislé, ale jsou mezi sebou propojené nejen skrz kliniku, ale i skrz lidi. Tenhle způsob vyprávění je především v japonské literatuře dost častý a já si ho hodně oblíbila, jelikož tak upozorňuje jak na důležitost jednotlivých příběhů, tak i na nějaký obecnější význam.

Prekérní počin

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @megaknihy_cz a @nakladatelstviocelot za účelem recenze.

Mecenáš umění Miles Ramsforth byl obviněn z vraždy své milenky a bude za týden viset. Jeho blízká přítelkyně si je však jistá, že je nevinný a přesvědčí Veronicu, aby spolu se svým kolegou Stokerem dokázala jeho nevinu. Během jejich pátrání to však vypadá, že si všichni ostatní jeho blízcí myslí, že je vinen. Jenže když začnou Veronice a Stokerovi chodit výhružné vzkazy, začíná být jasné, že na jeho nevině něco bude.

Autorka má skvělý styl psaní, do kterého jsem se okamžitě začetla. V příběhu nechybí popisy a vyjadřování podle mě odpovídá viktoriánské době, ale to je pro styl psaní i příběh rozhodně plus, jelikož je kniha díky tomu protknuta úžasnou atmosférou. Navíc nechybí ani spousta emocí.

Odhalení

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @megaknihy_cz a @nakladatelstviocelot za účelem recenze.

Svět série Strážce ztracených měst je opravdu komplexní a tak to chce průvodce, který by představil postavy, místa, základní fungování a přidal ještě nějaké ty ilustrace jako bonus. A kromě průvodce nechybí ani novela, která navazuje na šokující události z knihy Dědictví.

Tato kniha je studnicí informací. Začíná registrem, což jsou základní informace o důležitých postavách, které svým způsobem obsahují i shrnutí toho, co se kolem nich událo v předchozích dílech. Nejlepší je, že občas tyhle informace komentují samy postavy. Následují části, ve kterých jsou představena důležitá místa, život v tomto světě a v neposlední řadě i odbojové skupiny a všechny inteligentní druhy.

Milostpán

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Jota za účelem recenze.

Kocour Milostpán žije u Šéfky a Mlékokníra, jedná se o domov, do kterého se vždycky rád vrátí, ale nikdy tam nevydrží příliš dlouho. Je to kocour dobrodruh a tak během dne vyráží do ulic a navštěvuje svoje přátele z lidské i zvířecí říše. Nebo to alespoň do teď dělal. Teď tráví den sezením na kouzelné dlaždici a doufá, že se zopakuje zázrak, který mu přihrál šťavnaté kuřátko.

Příběh je vyprávěn z pohledu kočky, díky čemuž je styl psaní hodně specifický. Autorka se snažila, aby to působilo autenticky, i když samozřejmě nelze říct, jestli to tak skutečně je, protože kočkám do hlavy nikdo nevidí. Ale zarazilo mě, že v některých případech viděl Milostpán věci dost zjednodušeně a moc nechápal, co se kolem něj děje a u jiných, stejně složitých, mu to bylo jasné.

Dobrodružství v psím parku

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Jota za účelem recenze.

Nick Duerden byl spíš kočičí člověk, ale to jen do doby, než se součástí jeho života stala fenka Missy. Tohle chlupaté štěstí nejenže se stane právoplatným členem rodiny, ale také Nickovi pomůže se socializací. V psím parku se mezi páníčky totiž odehrávají větší dramata, než by člověk řekl.

Na stylu psaní je hodně vidět, že je Nick Duerden novinář. Příběh totiž nepostupuje chronologicky, ale autor si přeskakuje mezi minulostí a přítomností tak, jak se mu zrovna hodí. Kromě toho se několikrát vrací k určitým informacím, které už zazněly dříve, což je způsob, kterým jsou často psány právě novinové články. Ale k mému překvapení ani jedna z těchto věcí neubrala knize na čtivosti.