Kocour Milostpán žije u Šéfky a Mlékokníra, jedná se o domov, do kterého se vždycky rád vrátí, ale nikdy tam nevydrží příliš dlouho. Je to kocour dobrodruh a tak během dne vyráží do ulic a navštěvuje svoje přátele z lidské i zvířecí říše. Nebo to alespoň do teď dělal. Teď tráví den sezením na kouzelné dlaždici a doufá, že se zopakuje zázrak, který mu přihrál šťavnaté kuřátko.
Příběh je vyprávěn z pohledu kočky, díky čemuž je styl psaní hodně specifický. Autorka se snažila, aby to působilo autenticky, i když samozřejmě nelze říct, jestli to tak skutečně je, protože kočkám do hlavy nikdo nevidí. Ale zarazilo mě, že v některých případech viděl Milostpán věci dost zjednodušeně a moc nechápal, co se kolem něj děje a u jiných, stejně složitých, mu to bylo jasné.
Moc mi nesedlo, že autorka z ničeho nic z přítomnosti přeskočila do minulosti a zase zpátky. Způsobilo to docela zmatek, kdy jsem v první chvíli vůbec netušila, co se děje a pak mi z hlediska příběhu přišlo, že často ty Milostpánovy vzpomínky vůbec nesouvisely s aktuální situací, takže netuším, proč je tam autorka vůbec vkládala.
Příběh byl sice zajímavý, ale čekala jsem, že bude víc o Milostpánovi. Možná právě kvůli tomu, že ho vyprávěla kočka, byl ve výsledku víc o lidech z kočičí perspektivy. Sice je to zajímavý nápad, ale ne úplně to, co bych od knihy čekala. Navíc životy daných lidí většinou ani nebyly moc zajímavé, i když se samozřejmě našly výjimky, které příběh alespoň trochu ozvláštnily, a dodaly mu kapku emocí.
Postavy jsou pojaté vcelku jednoduše bez nějakého výraznějšího popisu, ale to mi vzhledem ke kočičí perspektivě přijde naprosto adekvátní. Navíc si nemyslím, že by pro tento příběh byl nějaký rozvinutější popis vyloženě potřeba.
Milostpán je zajímavá kniha s jedinečným pohledem na obyčejné životy, ale není to příběh, který jsem čekala. Asi to není něco, co bych četla znovu, ale pokud byste rádi zkusili netradiční příběh, který vypráví kočka, je tohle kniha pro vás.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za krásný komentář :)