Elita

Název: Elita

Původní název: The Elite

Spisovatel: Kiera Cass

Žánr: YA

Počet stran: 279

Nakladatelství: CooBoo

Slabě si vzpomínám, jak jsem tu pěla chválu na obálku Selekce. Nemohu říct, že by to dnes bylo jinak. Obálka Elity je opět úchvatná, i když na Selekci zdaleka nemá. Je udělaná ve stejném stylu jako předchozí. Uprostřed stojí America v nádherných šatech, tentokrát červených. Přijdou mi jednoduší, než ty předchozí, což není vůbec špatně. A pak vlastně Americu odráží zrcadla. Takže vážně úžasná obálka, i když mi tady přijde Američin obličej hodně vyumělkovaný. U Selekce mi to tak asi nepřišlo, jelikož měla přes obličej ruku… nebo jsem byla až moc omámená šaty.

Po přečtení Selekce jsem byla naprosto nadšená. Nejradši bych se tehdy na Elitu vrhla hned, ale bohužel nebyla po ruce. Nějak jsem se k ní nedostala dřív, než tenhle rok. A pak jsem do toho měla kupu učení, takže zase chvilku trvalo, než jsem se k ní dostala .

Kdybych Elitu četla opravdu hned, v momentně, co jsem dočetla Selekci, asi bych do toho šla s maximálním nadšením. Díky té pauze jsem ale měla možnost přečíst si plno recenzí a tak se moje nadšení trochu zmenšilo, i když jsem se pořád těšila, až si Elitu přečtu.

Z 35 dívek, které přišly do Selekce, jich zbylo pouze šest a jen jedna se může provdat za prince Maxona a stát se princeznou. America si není jistá, jestli její srdce patří Maxonovi nebo Aspenovi. Navíc se Maxon chová divně, vyhýbá se jí. U Aspena cítí bezpečí a jistotu, jenže co když se America změnila a už není tou dívkou, která přišla do Selekce? To, co America potřebuje je čas a tak musí dokázat, že si místo mezi Elitou zaslouží.

Vlastně můžu zopakovat jen to, co už jsem řekla před nějakou dobou. Elita si stejně jako Selekce žije vlastním životem. Začnete číst, řekněte si, že si přečtete pět kapitol a pak to necháte být. A nakonec to dopadne tak, že přečtete knihu na jeden zátah. Je to poutavě napsaný příběh, od kterého jednoduše nebudete chtít odtrhnout zrak.

V Selekci mi America nijak nevadila. Vlastně mi připadala jako příjemná postava, ale tentokrát mi vyloženě lezla na nervy. Nevěděla, co chce, žárlila kvůli pitomostem a dělala bez přemýšlení blbosti, kterých pak litovala. Musím však připustit, že se pořád chová jako dobrá kamarádka a chce zlepšit svět. Ne, že by se jí to dařilo.

Maxon je opět milý a přátelský, ale jak ke komu. K Americe je třeba odtažitý. Přijde mi, že vnitru sám se sebou svádí boj, který prohrává. Také má mnoho tajemství, které ho dost tíží. Ale nahlédnout do jeho mysli není zrovna jednoduché, kvůli jeho nově nabité odtažitosti.

Aspen mi leze na nervy snad ještě víc než v Selekci. Je sobecký. Nic jiného se k němu říct nedá. Nejradši bych ho vyhodila z paláce, jelikož by tak zmizelo mnoho Američiných problémů.

Příběh se opět odehrává v paláci. Všude je luxus, šaty, šperky, jídlo. Jenže také je tam mnoho nebezpečí od rebelů. Přesto, že je palác nádherný, vypadá to, že je to stejně nebezpečné místo, jako kterékoliv jiné v zemi.

Ani vztahy mezi členy paláce a Elitou není vždycky úplně růžový. Přesto, že většina dívek odešla, napětí se pravděpodobně jen zhoršilo. Jak mezi dívkami samotnými, tak i mezi nimi králem. I když některé vztahy jsou skutečně vřelé… nebo tak aspoň vypadají.

Přesto, že je Elita úžasná, se mi mnohem víc líbila Selekce. America se tam chová celkem normálně, Maxon není tak tajemný a Aspen… no Aspen tam skoro není, což je další úžasná věc na Selekci. A pak je tu samozřejmě příběh, který je úžasný. Ne že by příběh, který vypráví Elita, nebyl, ale povaha postav to kazí.

Sice z Elity nejsem tak nadšená, jako jsem byla po dočtení Selekce, ale i tak tu knihu zbožňuji. A zásluhu má na to pravděpodobně styl psaní. Každopádně se těším, až se konečně vrhnu na První, Dceru a na povídky, které mají teprve vyjít. Jen doufám, že mi to zase nebude trvat věky.