17. 9. 2021

Ozvěny minulosti

Alexina identita coby Spasitelky a její zvláštní moc není tajemstvím. Její vztah s přáteli tím nijak neutrpěl, ale to se bohužel nedá říct o jejím milostném životě. Problém s láskou však není to jediné, s čím se musí Alex potýkat. Kromě problematických nadpřirozených bytostí a nevědomosti ohledně své moci, se v těch nejnevhodnějších okamžicích objevují silné bolesti hlavy, které jsou naprosto ochromující. Nic z toho však není podstatné oproti novému nepříteli, který ohrožuje všechno, na čem Alex a jejím přátelům záleží. Jenže jak porazit staletí starou bytost?

Stejně jako v případě prvního dílu je i tentokrát příběh vyprávěný v ich-formě z Alexina pohledu a ani styl psaní se nezměnil. Autorce se stále daří všechno skvěle popsat, aniž by to působilo, jako by vůbec něco popisovala. Příběh je tak čtivý, že se přímo odehrává před očima.

V tomhle díle se autorka pustila do hlubšího fungování světa a přidala či objasnila další jeho prvky, které se v prvním díle neobjevily. Zároveň k hlavní zápletce, která je známá od prvního dílu, přidala další a skvěle to všechno propojila dohromady. Každá maličkost, která se v příběhu stane do kontextu zapadá a plynule navazuje na věci, co se staly dříve.

Ačkoli se její příběh s druhým dílem stal komplikovanější, připadá mi, jako kdyby se zároveň rozmotával. Možná je to i tím, že tento díl nabídl hodně odpovědí, ale vzhledem k tomu, že přišel ještě s více otázkami, bych řekla, že je to spíše tím, že je jasně vidět, že příběh někam spěje, ačkoliv jediný, kdo ví kam, je momentálně Lusy Adams.

I tentokrát se dá v různých maličkostech odhadnout, co se v knize stane, ale především v těch větších, rozhodně není nouze o překvapení. Autorka je navíc skvělá v manipulaci se čtenáři, takže i když jsem si byla opravdu jistá, že se některé věci v knize stanou, přinutila mě pochybovat a udržovala mě v napětí, takže to ve výsledku bylo stejně jedno.

V knize nechybí hlavní postavy, které se objevily už v prvním dílu. Jejich osobnost zůstala zachována, ale lze v jejich chování postřehnout mírné změny, které jsou přirozeným důsledkem událostí, které prožily v prvním díle.

Také se zde dostává většímu prostoru některým postavám, které se v prvním dílu spíše mihly, a objevuje se spousta nových, které hrají v příběhu důležitou roli. Opět jsou všechny do hloubky popsané a nejen, že je člověk dokáže hned zařadit, ale především jsou to skutečné osobnosti.

Druhý díl série Odstíny života rozhodně nezklamal, vlastně přesně naopak. Příběh se rozrostl, stal se komplikovanějším, komplexnějším a napínavějším. Ačkoli kvalita knihy je úplně stejná jako v případě prvního dílu, tak dějově ho Hodnota krve předčila. Je to zkrátka úžasný příběh, který vám doporučuji všemi deseti.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Lusy Adams.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)