Smrt jako vtip

Devíti komikům je navrhnuta spolupráce na projektu spolu s Dustinem Walkerem. Někteří z nich jsou v současné době opravdu úspěšní, jiní už tolik ne, ale nikdo z nich si nenechá ujít šanci spolupracovat s mužem, který je v podstatě legendou.

Kvůli projektu musí všichni přijet na ostrov, kde by na ně měl Dustin čekat, jenže po jejich příjezdu není kromě nich a Dustinově asistentky na ostrově ani noha. A ke všemu mobily ani internet nefunguje.

Brzy se ale ukáže, že tohle všechno byl od začátku Dustinův plán. Nalákat je na ostrov a pak je nechat jednoho po druhém umírat. Ze začátku si všichni myslí, že je to nějaký vtip, jenže pak se to začnou skutečně umírat.

Všichni se bojí o svůj život a nikdo neví, komu může věřit. Protože pokud jsou na ostrově jenom oni, kdo jim připravuje smrtící pasti? A kdo sundává fotky každého, kdo umře, jako kdyby si odškrtával mrtvoly ze seznamu?

Agatha Christie je opravdu známá autorka. Proto jsem nedokázala odolat knize Deset mrtvých komiků, kterou Fred Van Lente napsal na počest její knihy Deset malých černoušků. Opravdu jsem se těšila na to, co autor vymyslel a to víc, že jsem zatím neměla příležitost si knihu, která byla pro tento příběh inspirací přečíst a měla jsem tak jistotu, že budu brát Deset mrtvých komiků jako samostatný příběh a nebudu mít tendenci ho porovnávat Agathou Christie.

Celá kniha je rozdělená do kapitol, které jsou rozděleny ještě do podkapitol, což dává možnost tomu, aby se kniha nenásilně věnovala příběhům všech komiků. Kniha je sice psána v er-formě, takže i kdyby to takto rozdělené nebylo, z kontextu by bylo jasné, o kom se mluví, ale takhle je to mnohem ucelenější a celkově to vypadá lépe.

Na samotném stylu psaní mi nepřijde nic zvláštního. Není na něm nic, kvůli čemu bych se nemohla od knihy odtrhnout, ale zároveň není ani plný nudných a zbytečných pasáží. Dalo by se tedy říct, že je to takový nemastný a neslaný, ale v případu stylu psaní na tom nevidím vůbec nic špatného.

Nejlepší ale je, že kromě příběhu je kniha doplněna i přepisy vystoupení všech komiků. V podstatě je to psáno ve stejném stylu, ale i tak je to doopravdy pěkné, a především humorné zpestření celé knihy.

Kniha má trošku pomalejší rozjezd, ale v momentě, kdy začnou komikové umírat, získává tu správnou atmosféru. Každý podezírá každého, všichni žijí ve strachu a neví, který krok bude jejich poslední. Tahle nejistota z toho dělá doopravdy skvělou a místy i doopravdy vtipnou podívanou.

Nejlepší ale je, že kniha dokáže čtenáře dokonale zmást. Až do konce jsem neměla ani nejmenší tušení, kdo je za všechny ty vraždy zodpovědný. A když jsem se pak dostala na konec, jen jsem zírala. Netuším, jestli šel autor přesně ve stopách Agathy Christie, ale co se mě týká, tak příběh skončil naprosto nečekaně a nejspíš i nejlépe, jak mohl.

Jediný problém, který jsem s knihou měla, jsou postavy. Nedá se říct, že by jich tu bylo nějak hodně, ale přesto jsem měla problém je od sebe rozlišit. Čím dál jsem se v knize dostávala, tím víc jsem je rozeznávala, ale za celou dobu se mi nepodařilo je jednoznačně rozlišit. Přestože každá postava byla svým způsobem jiná, tak byly popsané tak, že mi zkrátka splývaly, což mě opravdu mrzí, protože jinak nemám knize co dočíst.

Deset mrtvých komiků je podle mě opravdu skvělá detektivka s překvapivými zvraty a dávkou humoru. Sice bych v ní toho humoru možná čekala ještě o kapku víc, ale i tak se jedná o opravdu vtipnou knihu, která podle mě rozhodně stojí za přečtení. Pokud tedy máte rádi nevšední detektivky, tak tohle je podle mě ta pravá volba pro vás.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Knihy Dobrovský.

Knihu Deset mrtvých komediantů můžete zakoupit na stránkách knihkupectví Knihy Dobrovský