Válka sloupkařů

Lucas žil spolu se svou snoubenku Mel na maloměstě a studoval práva. Ale poté, co Mel zrušila zasnoubení se rozhodl splnit si svůj sen. Ukončil studium práv a přestěhoval se do New Yorku, kde pracuje u známého časopisu Empire jako ověřovač dat. Je to ta nejnižší pozice vůbec, ale Lucas pevně věří, že se brzy dokáže vypracovat a stane se z něj uznávaný novinář.

Ani na chvíli ho nenapadne, že by se tomu mohl přiblížit díky jedné noci v baru. Potká tam totiž ženu, se kterou stráví noc. Co ovšem netuší je, že tou ženou je Carmen Kellyová, novinářka, která v časopisu Empire píše sloupek o svých sexuálních partnerech a ten o Lucasi není zrovna dvakrát lichotivý.

Kritika mu přijde nespravedlivá, a tak na sloupek napíše odpověď, kterou odešle pod jménem Slušňák, které mu Carmen ve sloupku sama dala. Tohle nakonec vyústí v dost neobvyklou dohodu. Carmen a Lucas, jehož totožnost je kromě ní pro všechny neznámá, se spolu mají každý týden vyspat a pak o tom napsat sloupek. Tahle dohoda je může oba vynést na vrchol nebo je naopak pohřbít hluboko pod zem.

Pan Slušňák mě zaujal na první pohled. Anotace zněla doopravdy skvěle a neobvykle, a tak jsem si řekla, že za pokus to rozhodně stojí. Ale předpokládala jsem, že se bude jednat spíš o oddechovou knihu a byla jsem popravdě trochu skeptická ohledně žánru. Sice to na první pohled vypadalo jako erotický román, ale vzhledem k poslední knize z edice Kontrast jsem počítala i s možností, že by se z knihy mohlo nakonec vyklubat něco úplně jiného.

Kniha je napsaná v er-formě a střídají se s výjimkou jednoho případu příběhy Carmen a Lucase. Netuším, který z autorů psal, koho nebo jestli každý psal co ho napadlo, ale styl psaní nebyl ani v nejmenším ucelený. Přišlo mi, jako kdyby knihu psalo minimálně pět osob a nejen dvě.

Musím uznat, že se to až na pár částí nečetlo špatně, ale v knize byly jasně patrné rozdíly mezi jednotlivými kapitolami a vlastně nejen kapitolami, ale i odstavci. To mi znemožnilo se do knihy úplně ponořit a užít si tak ničím nerušený zážitek ze čtení.

Hodně rychle jsem zjistila, že Pan Slušňák rozhodně nespadá pod erotický román. Ano, jedná se o knihu, která je prakticky celá o sexu. V podstatě je v knize neskutečně málo stran, kde by se nerozebíral. Ale to z knihy ještě nedělá erotickou literaturu. Obzvlášť, když autoři všechny milostné scény v podstatě vynechali, a to málo co se v knize objevilo zkrátka nevypadalo jako erotická scéna. Na to tomu chybělo dost popisů.

Co je tedy Pan Slušňák za žánr? Podle mě se jedná o humorný román, který vypráví o mezilidských vztazích. U knihy jsem se totiž neskutečně často smála a když si odmyslíme tu hlavní zápletku, tak ty ostatní skutečně kopírovaly reální život, to, jak to mezi lidmi chodí.

Přestože je tedy kniha v podstatě o něčem úplně jiném, než jsem čekala, tak je v celku dobrá. Hlavní zápletka se mi opravdu moc líbí a ani ty vedlejší nejsou k zahození. K tomu autoři navíc napsali dokonale nedokonalý konec, který ke knize perfektně pasuje.

Jako obvykle jsou tu nějaké ale. Příběh není sjednocený. V jednu chvíli se příběh táhne, pak jde moc rychle, pak nabere takovou klasickou rychlost a pak se to celé opakuje. Dynamika příběhu zkrátka zrovna dvakrát nefunguje. Něco by potřebovalo mnohem lépe rozepsat a něco je zase rozepsáno až příliš.

Myslím, že největší mínus je u téhle knihy hlavní zápletka. Nápad je to opravdu skvělý, ale přijde mi, jako kdyby ji autoři nedokázali pořádně využít. Využili ji v podstatě jen na minimum, což je neskutečná škoda. Sice se i tak jedná o zajímavý příběh, ale kdyby to autoři trochu více rozebrali, mohl být nepřekonatelný.

A už na začátku jsem se zmínila o absenci milostných scén. Ty se v dnešní době objevují i v klasických románech, ale tady to autoři vynechali. Ani by mi to nevadilo, kdyby to bylo zkrátka jen decentně utnuto jako v jiných knihách, ale v tomhle případě to nejdřív vypadalo, že tu ta scéna opravdu bude a pak jí utnuli. Což mi neskutečně lezlo na nervy a dost mi to knihu kazilo.

Postavy mě také zrovna dvakrát nezaujaly. Jsou sice popsané, ale dle mého názoru hodně obecně, jako náčrtek, který si uděláte, než se pustíte do portrétu olejovými barvami. Nejvíc mi ale vadí, jejich životní příběhy. V knize bylo pár odstavců o jejich životních příbězích, ale většinou naprosto vytržené z kontextu, takže se člověk v důsledku vlastně nic nedozvěděl a když si postava uvědomila, co udělala v minulosti špatně, tak já jsem jenom zírala, protože z toho, co se odehrálo předtím nebylo pochopitelné, jak si to uvědomila.

Kniha rozhodně není tím, čím jsem čekala. Na druhou stranu je ale možná zajímavější, než kdyby byla. Ovšem i tak mi přijde taková nedotažená, jako kdyby se jednalo jen o první verzi a ta konečná měla teprve přijít. S výjimkou konce, ten je přímo ukázkový. Být taková celá kniha, nejspíš bych ji zařadila mezi oblíbené.

Takhle je kniha ale spíše průměrná. Nápad sice skvělý, ale zpracování zkrátka zaostává. Jsem doopravdy ráda, že jsem si knihu přečetla, ale nemyslím si, že bych se k ní ještě někdy vrátila. Pokud ovšem máte rádi nové a neotřepané nápady a nevadí vám, že se jedná spíše o odpočinkovou knihu na dlouhá odpoledne, tak Pan Slušňák určitě stojí za pokus.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Knihy Dobrovský.

Knihu Pan Slušňák můžete zakoupit na stránkách knihkupectví Knihy Dobrovský.