Manolito na cestách

Název: Manolito na cestách

Původní název: Manolito part en voyage

Spisovatel: Elvira Lindo

Žánr: Dětské / Humorné

Počet stran: 168

Nakladatelství: Omega

Stejně jako obálka čtvrtého dílu není úplně nejpropracovanější, ale působí roztomile. Kniha má světle modré pozadí a v dolní části je pak naznačena pláž a jakoby mimo záběr stojí Manolito, Blbeček a jejich otec v plavkách, což se k příběhu rozhodně hodí. Název je pak opět černým písmem přes horní třetinu knihu a autorčino jméno vyvedeno červeným písmem se krčí dole. Přesto, že předchozí obálka byla především bílá, přijde mi tahle mnohem prázdnější. Rozhodně bych sem něco přidala, i kdyby to měl být jen racek. 

Nesmím zapomenout ani na roztomilé černobílé obrázky, které provázejí celý příběh. Některé jsou malinké, většinou na začátku kapitoly a jiné velké přes celou stránku. Našla jsem tu i obrázky, které byly přes třetinu strany, což zrovna v minulém dílu asi nebylo. Každopádně je to rozhodně skvělé oživení knihy. 

Přesto, že jsem se stále nedostala k prvním třem dílům, pátému jsem jednoduše nedokázala odolat. Brejloun Manolito je totiž taková jednoduchá a oddechová četba, která vždycky spraví náladu. Právě tohle jsem od knihy očekávala. Žádné hluboké myšlenky, žádný zamotaný děj, jen klidný pohodový příběh, u kterého si budu moct odpočinout. 

Manolito by rád strávil prázdniny u moře, ale místo toho dělá doprovod svému otci, který pracuje jako řidič kamiónu, jenž doručuje různé věci. Manolito se tedy dostává aspoň za hranice svého rodného městečka Carabanchelu a snaží se na cestě poznat svého otce, kterého doma moc nevídá. Ale pokud jste Manolito, i při obyčejné jízdě v kamiónu se svým otcem je možné zažít zajímavé věci. 

Manolito je kniha napsaná jednoduchým a milým způsobem. Opravdu dobře se čte a je to skutečně skvělá oddechovka pro lidi, kteří jsou asi v takové věkové skupině jako já. Ale určitě je to i zajímavá a vtipná kniha pro děti. Přesto, že mě zas až tak vtipná nepřišla, bylo zde i pár chvil, které mi vykouzlily úsměv na tváři. 

Manolito je pořád stejný. Otrávený ze svého bratra, miluje své rodiče, i když mu občas lezou na nervy, ale úplně nejraději má svého dědečka. Má ohromnou představivost a z každé obyčejné věci udělá velké dobrodružství. Nemluvě o tom, že je hrozně moc ukecaný. 

Manolitův otec, jehož jméno si nejsem zaboha schopna vybavit, se doma chová tiše, klidně a dělá to, co mu řekne manželka. Ale když s Manolitem cestuje, projevuje se i jeho společenská stránka a také fakt, že je to milující otec. 

Začátek příběhu se jako obvykle odehrává v malém městečku Horní Carabanchel. Později se však děj přesouvá na cestu. Manolito je každou chvíli někde jinde a dalo by se říct, že nejvíc času tráví v kamionu, který Manolito miluje. 

Nemůžu si pomoct, ale Manolito mi jednoduše připomíná Deník malého poseroutky. Akorát jeho mnohem lepší verzi. Obě tyto série jsou určeny pro mladší generace, ale na rozdíl od poseroutky mě Manolito baví i v osmnácti letech. Je tedy vidět, že je napsán skutečně dobře. 

Když ho porovnám s předchozím dílem Manolito pere špinavý prádlo, tak je o kapku horší. Knížka je skvělá, ale minulý díl se mi jednoduše líbil víc a ani to vlastně nedokážu vysvětlit. Možná proto, že v něm bylo několik příběhů a ne jen jeden. 

Jak už jsem několikrát zmínila, Manolito potěší především děti. Takže pokud hledáte ten pravý dárek, určitě to zkuste. Zároveň bych ho však opravdu doporučila i starším věkovým skupinám. Je to milé, oddechové a skvěle si u toho odpočinete. 

Přesto, že se nejedná o knihu s velkým příběhem plným zvratů, myslím, že se k Manolitovi ještě někdy vrátím. Pravděpodobně v době, kdy budu potřebovat skutečně něco nekomplikovaného.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Omega :)

Knihu Manolito na cestách můžete zakoupit přímo na stránkách nakladatelství Omega nebo na e-shopu knihkupectví Knihy Dobrovský.