Všechny malé zázraky

Název: Všechny malé zázraky

Původní název:

Spisovatel: Jennifer Nivenová

Žánr: Román

Počet stran: 360

Nakladatelství: Yoli

Všechny malé zázraky se uvedly doopravdy skvěle. Podkladovou barvou je modrá, což má po dočtení knihy mnohem větší význam než na začátku, ale není to jen jeden odstín, ale míchá se jich tam více. Pěkným detailem je i to, že na několika místech to vypadá, jako kdyby byla barva rozpitá. V popředí jsou vyobrazené lepící lístečky, které mají v knize také své místo. Samozřejmě je na nich název a jméno autorky, ale i takové nastínění děje a pak obrázky. Květina, která představuje Violet a ptáček, který symbolizuje Finche. Nejlepší na těchto lístečcích je, že vypadají jako skutečné. Hlavně proto, že jsou tam občas ohnuté rohy.

Stejně dobře jako obálky vypadá i zadní strana knihy. Tam je stejné pozadí, ale na lístečky jsou popsány úryvkem z knihy a vypadá opravdu moc dobře, možná ještě líp než předek. Ale ne jen zvenku jsou tyto lístečky, ale občas končí i kapitoly buď lístečkem symbolizující violet nebo tím, který představuje Finche.

Nebyla jsem si jistá, co přesně od knihy čekat. Samozřejmě podle anotace i zadní strany bylo jasné, že půjde o vztah mezi dívkou a chlapcem, kteří nemají zrovna jednoduchý život. Jenže takových knih je plno a každá je něčím výjimečná.

Theodor Finch je ve škole považován za magora. Největší zásluhu má na tom jeho fascinace ve způsobu sebevražd. Violet Markeyová je jeho pravý opak. Je oblíbená, roztleskávačka, členka rady a autorka domény EleanorViolet.com. Nebo aspoň byla předtím, než jí zemřela sestra. Pořád je oblíbená, ale už to není ta Violet jako dřív. A právě tyto dva lidé se jednoho dne potkávají na římse školní zvonice. Jedna taková obyčejná náhoda odstartuje společnou práci na školním projektu, která oba dva naučí mnoho věcí o životě a smrti.

Už od první stránky je poznat, že Všechny malé zázraky není jen tak obyčejná kniha. Ve vyprávění se střídá Finch s Violet, na čemž není nic divného. Ale zajímavý je styl psaní. Je čtivý a přesto mi přijde, že udržuje děj knihy ve stejné rovině a zároveň dodává příběhu emotivní nádech. Vím, že to moc nejde dohromady, ale tohle jsou ta nejlepší slova, která mě napadla. Ve skutečnosti to žádné slovo nedokáže pořádně vystihnout.

Finch je komplikovaná osobnost. V jednom kuse přemýšlí o smrti, dělá ze sebe šaška a každou chvíli je někým jiným, i když je to ve skutečnosti pořád on. Nedá se v něm číst tak lehce jako ve většině lidí, ale s trochu námahy se dá poznat, že je to milý a vtipný kluk, který se jen snaží uniknout před svým životem a nejspíš i před sebou samým.

Violet byla v celku obyčejná populární holka. Jenže teď lpí na smrti své sestry a nedokáže se pohnout dál. Nedělá to, co jí baví. Mučí se. Nevím, jaká byla Violet před smrtí své sestry, ale po ní působí jako skvělá holka, jen s velkým černým mrakem nad sebou.

Finch a Violet bydlí v Idianě a v tomto příběhu se ocitají ve všech možných zákoutí. Je však pár pevných bodů, ve kterých tráví svůj čas opakovaně. Mezi ta místa patří škola, která působí jako každá jiná střední škola na světě.

Pak je tu Finchův a Violetin domov. Nedá se říct, že by měl jeden z nich vzhledově špatný domov, ale ani u jednoho to není příjemné prostředí. Finchův dům je místo, kde vládne nezájem a on se tam dusí. Violet je na tom lépe. Má milující rodiče, ale její domov není úplní. Chybí tam její sestra Eleanor.

Ale nezajímavějšími místy, kde můžou být oba dva volní a sami sebou jsou nakonec ta místa, které navštíví jen jednou a stráví tam jen několik hodin. Právě ta jsou klíčová pro celý příběh, díky nim to celé začalo.

Kniha má ocenění New York Times Bestseller a i když knihy nečtu kvůli ocenění je pravda, že si nepamatuji knihu s tímto oceněním, která by mě zklamala. Když má některá toto ocenění, doopravdy to vypovídá o kvalitě knihy. Podle mého názoru a nejspíš i podle názoru mnoha dalších lidí si toto ocenění zaslouží.

V životě jsem nečetla knihu, která by byla podobná této. Je doopravdy skvělá, ale není to na první pohled vidět. Příběh je skvělý, ale popravdě to není děj ani zajímavosti, co je tu nejdůležitější, nýbrž to, co se skrývá mezi řádky. Pod povrchem jsou hluboké myšlenky, nad kterými se stojí za to zamyslet.

Důvodem, proč jsou Všechny malé zázraky tak výjimečné a emotivní je možná i to, že autorka o sebevraždách, což je vlastně jeden z hlavních námětů knihy, nečetla jen v knihách a na internetu, nýbrž zažila ztrátu svých milovaných. Celou knihu to polidšťuje a dává jí ještě hlubší význam.

Jsem si jistá, že se ke knize v budoucnosti ještě vrátím, protože je v nich tolik myšlenek, že jsem určitě nepochytila všechny, které tam byly. Tohle je kniha, která má hlubší význam. Kniha, kterou můžete číst stokrát a stejně v ní pokaždé najdete něco nového.

Za pracovní výtisk knihy Všechny malé zázraky mnohokrát děkuji nakladatelství Yoli.