25. 6. 2019

Na kafíčku s Terezou Krupovou

Před několika měsíci jsem měla možnost zrecenzovat knihu Rosevine od začínající české autorky Terezy Krupové. Terka je opravdu skvělá osoba a tak jsme se domluvily i na rozhovor, jehož tématem je samozřejmě psaní.

Doufám, že se vám rozhovor bude líbit a že se o Terce a jejím psaní dozvíte zajímavé věci. Ovšem kdyby vás zajímala odpověď na něco, co v rozhovoru nepadlo, určitě napište do komentáře. Možná to nebude hned, ale odpověď vám určitě nakonec předám.







Jmenuji se Tereza. Knihy a psaní různých článků či příběhů mi jsou největším koníčkem. Jeden takový příběh se mi dokonce podařil vydat a nyní pracuji na druhém. Pokud zrovna nejsem v nějaké knize ponořená, či nepopisuju sešity mým neúhledným škrabopisem, ráda trávím čas s lidmi kolem sebe. Ráda se obklopuju osobami, které mě nad šálkem dobrého cappuccina dokážou pořádně nakopnout, namotivat a předat dávku inspirace.



Jak ses dostala ke psaní?
Ke psaní mě to táhlo už od mala. Pořád jsem měla potřebu si něco zapisovat, ať už stížnosti na mladšího bratra, dobrodružství s nejlepší kamarádkou, nebo kluky kteří se mi zrovna líbili. Později jsem dokonce zkoušela psát i příběhy, a pak komandovala mamku a spolužačky na základce, ať si je čtou. Pamatuju si, že jsem tehdy dostávala deníky a diáře snad při každé příležitosti, měly nádherné vzory a přebaly. Byla jsem docela skromné dítě. Do některých jsem dokonce odmítala psát. Nechtěla jsem je poškodit, ubrat jim na hodnotě, byly tak krásné! Můj nejmilovanější deníček, na který dodnes s radostí vzpomínám, byl o rybách v dědovém akváriu. Vedla jsem to ve stylu “televizních novin”, kdy jsem každý den moderovala dění a novinky z podvodního království.

Jsou nějací spisovatelé, kteří tě inspirují a ráda by si dosáhla úrovně jejich psaní?
Momentálně bych se nejvíce chtěla přiblížit stylu psaní Chucka Palahniuka. Jelikož má moje duše v oblibě zvrácenost, nechutnost a témata hrající si s perverzitou, jeho knihy mě vždycky dokážou uspokojit minimálně tímto směrem. Miluju jeho zpracování děje, jeho nehappy endy, kontroverznost, filozofické úvahy, prostě všechno. Co se týče českého obsazenstva našeho literárního světa, chtěla bych se přiblížit humoru Františka Kotlety. Taky se mi líbí, jak Tereza Boučková nebo Josef König, dokážou vyjádřit tolik života skrz tak málo písmenek.

Dáváš přednost psaní do počítače nebo si příběh nejdřív raději napíšeš rukou?
Mám slabost pro psaní příběhů nebo myšlenek perem. Má to své výhody i nevýhody. S textem mě to více sblíží, když si s ním dám nejdřív práci na papíru a poté přepisuju do elektronické podoby. Příběhem si procházím znovu a dává mi to prostor pro více zamyšlení se nad dějem. Mezi nevýhody můžu řadit třeba to, že někdy přepisovat celý deník je docela demotivující, a pokud k tomu člověk nezasedne dokud je text ještě čerstvě napsaný, může ztratit nitku a poté přepisovat jen cizí text.

Co si myslíš o psaní na stroji? Láká tě ta myšlenka, že bys to mohla dělat postaru?
Myšlenka psaní na stroji mě velmi láká, dokonce mi tuhle možnost vnuklo i pár mých přátel. Dokážu si představit psaní nějakých kratších textů. Jsem věčný lempl, bojím se,  že bych nedokázala napsat pár delších souvislých vět bez chyb.


Jak tvé okolí vnímá tvé psaní?
Vnímají to různorodě. Mám přátelé, s kterými se můžu o knihách, i o té mé, bavit hodiny. Některé blízké tahle skutečnost úplně obešla, neví o ni nic, neptají se, neřeší to. Řekla bych, že z rodiny tohle nikdo nepovažuje za nic velkého, protože ke knihám prostě nemají vztah, maximálně jim slouží jako odkládací plocha.
Kdybys měla možnost živit se psaním, využila bys to nebo by sis ho raději nechala jako koníčka?
Když se nad tím zamyslím, určitě by se mi líbilo mít psaní jako způsob živení, trávit hodiny v kavárnách, nestarat se o účet a psát, kdy se mi zachce. Nechci se ale vystavit tomu, že bych měla psát pod nátlakem. Myslím, že by mi tohle “odproštění od normálího světa” hodně zúžilo mé úhly pohledu a mohlo taky ošidit o pár dobrých témat. Psaní, ačkoliv se mi k němu někdy těžce dostává, skrz můj věčný časový pres, bych si přála ponechat jako koníček. Ráda bych se ale v budoucnu věnovala i nějak jinak spisovatelské branži, byla například součástí nějakého projektu podporující nové talenty.


Máš jako autorka tendenci v hlavě přepisovat knihy jiných autorů, které právě čteš?
Nemám tendenci přepisovat, jen kritizovat. Ráda hodnotím tvorbu ostatních autorů, jejich styl psaní, propracování příběhu i postav, baví mě rozebírat knihu a posuzovat, co by se dalo ubrat, na čem by se naopak mělo zapracovat. Co bych udělala zrovna já jinak. Z textu ostatních se učím, snažím se být otevřená všem knižním žánrům a mít co největší přehled.

Co tě při psaní inspiruje? A co tě inspirovalo konkrétně při psaní Rosewine?
Inspiruje mě dění kolem. Útržky rozhovorů lidí, které občas zaslechnu. Moje životní obavy a strach. Životní neúspěchy, strasti, bolesti co slýchám odjinud. Věci, ze kterých mám husí kůži. Mnohdy mi k inspiraci příběhu stačí prachsprostý obrázek, útržek něčeho, nebo klidně jen něčí tvář.


Jak probíhalo vydání e-knihy Rosevine?
Přiznám se, dodání Rosevine do elektronického přebalu, se vleklo. Hlavně mojí vinou. Celý příběh jsem dopsala někdy minulý rok na jaře. Pak jsem ji nějak přešla, odškrtla jsem si to v hlavě jako HOTOVO, a nijak se k tomu nevracela. Tehdy mě přepadly deprese. Úplně jsem se knihy vzdala. Trvalo to asi nějaké dva tři měsíce, než mi došlo, že bych už vlastně mohla Rosevine dokončit. Někdy na začátku září, jsem začala pracovat na finální úpravě, ladění posledních detailů. Časem domlouvala zprostředkování s mým nakladatelem a kamarádka pracovala na novém obalu knihy. První se nám nepovedl. Tedy, ten obrázek byl a je krásný, ale žádný scanner nebyl schopný pobrat všechny jeho barvy, protože byl ručně malovaný. Během listopadu jsem měla hotovou korekturu, a 24.11. byla kniha online.

Zkoušela jsi Rosevine vydat i jako papírovou knihu?
Zkoušela, bohužel Rosevine žádnému nakladateli nevyhovovala do edičního plánu.


Chtěla bys, aby Rosevine, případně tvé budoucí knihy, získaly papírovou podobu?
Jako každý jiný spisovatel, bych si samozřejmě přála držet jednou nějakou moji knihu fyzicky v ruce. Vzhledem k tomu, jaké mě ale lákají témata ke psaní, si nejsem úplně jistá, zda se mi na českém knižním trhu podaří vůbec knihu vydat.

Jak si Rosevine stojí na trhu?
Odpověď na to, jak si Rosevine stojí na trhu, budu vědět vlastně až  za pár měsíců, kdy mi od nakladatele přijde vyúčtování. 

Máš nějaký konkrétní důvod, proč se Rosevine odehrává v Anglii?
Důvody by byly dva. Anglie je jednou z mých životních lásek. Dokonce jsem tam i přes rok a půl žila. Druhému důvodu můžu poděkovat kamarádce, která mi onehdy ukazovala, kam pojede přes léto pracovat. Viděla jsem obrázek toho hotýlku a nemohla jsem se ubránit šimrání inspirace po mých zádech.

Bude pokračování Rosevine?
Momentálně pokračování k Angele neplánuji, ale nevylučuji, že bych se do budoucnosti k příběhu nevrátila.


Rosevine je detektivní příběh. Plánuješ zůstat výlučně u tohoto žánru nebo koketuješ i s nějakým jiným?
Musím se přiznat, že jsem k detektivce vůbec nechtěla zabrousit. Rosevine považuji za román s detektivními prvky, kterým jsem především chtěla vyjádřit svůj styl psaní a dějem i jakýsi náhled toho, co se mi líbí. Mnoho recenzí na mou knihu považují Rosevine za obyčejnou detektivku, což mi automaticky sráží hodnotící body, ale dokážu to skrz malý počet stránek pochopit. Příště bude potřeba víc připravit čtenáře, o čem kniha ve skutečnosti je.

Plánuješ nějakou další knihu? Naznačíš nám o čem by mohla být?
Mám v hlavě nějakou vidinu, dokonce mám již pár stránek napsaných. Především se snažím víc rozepsat děj, musím se ale přiznat, že to pro mě není žádná sranda.. Budou se tam prolínat tři kontrasty: touha/zakázané ovoce, neštěstí/naděje, láska/zklamání. Chci aby to bylo silné, chci, ať to čtenáře zasáhne. Chci mít na konci wow efekt, který každého dostane. Myslím, že to bude úplně odlišné od Rosevine a jsem zvědavá, jak mí čtenáři zhodnotí mou práci.

Autorku najdete:

Rosevine zakoupíte:


1 komentář:

  1. Moc pěkný rozhovor, přiznávám se, že české autory moc nesleduji i když mám pár oblíbených (přesněji dvě autorky =D) - no ale na knížku Terky se určitě mrknu. =)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za krásný komentář :)