Uprostřed Ruin Gazy se mladému fotografovi naskytne nečekaný pohled na starého muže, který čte knihy. Neodolá a chce si ho vyfotografovat, jenže muž je proti. Alespoň dokud si fotograf nevyslechne celý jeho příběh, protože dokud ho nepozná, nemůže ho zachytit na fotografii takového jaký ve skutečnosti je.
Hned na začátku mě zarazilo, že je kniha psaná v du-formě. S tou už jsem se opravdu hodně dlouho nesetkala a myslím, že jen jedno z těch několika mála setkání mi sedlo. Jinak se mi příběh psaný touhle formou vždycky četl špatně a bohužel tomu nebyla jinak ani tady. Především ale nechápu, proč ji autor zrovna pro tuhle knihu zvolil, protože mi nepřijde, že má vzhledem k příběhu nějaké opodstatnění.
Nejsem si tak úplně jistá, co jsem od knihy čekala, ale tohle ne. Je to opravdu srdceryvný příběh, který se zabývá tématy, jež nejsou zrovna můj šálek čaje, ale v téhle knize bylo všechno podáno tak, že mě to neuvěřitelně zajímalo a prožívala jsem všechno spolu s hlavním hrdinou.
Kromě úžasného příběhu má však příběh ještě jednu vrstvu, která se skrývá mezi řádky, a ta se mi líbí snad ještě víc. Je tady opravdu hodně věcí k zamyšlení, některé souvisí vyloženě s tématy probíranými v knize, ale další jsou spíše obecnějšího rázu. Tak jako tak jsem se při čtení často zastavovala, abych si mohla danou věc několikrát převrátit v hlavě a ujasnit si, jak to vidím já.
Postavy jsou snadno rozpoznatelné a není těžké se do nich vžít. Naopak je to díky opravdu výraznému emotivnímu náboji, který má celá kniha, v podstatě automatické.
Muž, který četl knihy je jedinečná kniha, která vypráví zajímavý příběh a má opravdu hluboký podtext. Jediné, co mi kazí dojem, je du-forma, která z mého pohledu nemá žádné opodstatnění, a já ji opravdu nemám ráda. Ale je možné, že zrovna vám sedne, takže pokud k ní nemáte takovou averzi jako já, určitě bych knihu nezatracovala. Je to totiž vážně skvělé čtení.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za krásný komentář :)