Máš odvahu hrát?

Není novinkou, že na světě mizí lidé. Za rok jich zmizí stovky a to bez sebemenší spojitosti. Ale jsou tady čtyři nezvěstní, mezi kterými spojitost je, ačkoli nikdo neví jaká. Všichni zmizeli na své narozeniny a zůstala po nich jen bílá kartička s nápisem: „Vše nejlepší k prvním narozeninám. Dárek pro tebe je tahle hra. Máš odvahu hrát?“

Policii to nijak netrápí. Dospělí lidé opouštějí své životy denně, a pokud se jedná jen o nějakou hru, je velká pravděpodobnost, že se vrátí. Ovšem Marcus Jameson, bývalý špion MI6 má s rodinou jedné zmizelé úzký vztah a tak se pouští spolu se svou kolegyní psycholožkou Augustou Bloomovou do pátrání ve snaze zjistit, kam všichni lidé mizí.

Případ se ale stává stále nebezpečnějším a nebezpečnějším. Dějí se ohavné činy, objevují se nové skutečnosti a vypadá to, že vůbec nic není tak, jak to vypadalo na začátku. Zprvu jednoduchý případ nezvěstné osoby začíná nabývat kolosálních rozměrů a nikdo si není jistý, co se vlastně ve skutečnosti děje.

Kniha nám představuje příběhy mnoha postav a nejspíš proto, aby bylo snadnější mezi nimi přeskakovat, autorka zvolila er-formu. Nejčastěji kniha vypráví o událostech kolem Augusty, ale ke slovu se dostanou i všichni ostatní hlavní hrdinové a dokonce i některé oběti.

Mohlo by se zdát, že když kniha vypráví příběh mnoha postav, bude chaotická, ale tak to není. Kromě toho, že je velmi dobře napsána se ve skutečnosti soustředí jen na příběhy několika klíčových postav a zbytek tam je pouze jako takové dokreslení, ačkoli velmi důležité.

Hlavní ale je, že Lena Deakin píše opravdu skvěle. S jejím stylem psaní jsem neměla nejmenší problém, naopak jsem se díky němu do knihy okamžitě začetla a nechala se unášet na vlně velmi dobrého příběhu.

Námět knihy Psychohry je neskutečně zajímavý a to nejen ta část, kterou kniha představuje i v anotaci, ale i další náměty, které se v příběhu postupně objevují. Jedná se o hodně zapletenou zápletku, která ale není v žádném případu překombinovaná. Naopak je tak zajímavá, že jsem knihu přímo hltala.

Je jen jedna věc, kterou knize můžu vytknout. I přes to, jak se autorka snažila skutečný konec utajit, nepodařilo se jí to. Ke cti ji však slouží, že jsem na to, jak se věci mají, přišla až těsně před hlavní hrdinkou a nikoli dřív. I tak je škoda, že autorka nechala v knize vodítka, která se v podstatě sama poskládala dohromady dřív, než měla, ale existují mnohem předvídavější knihy a myslím, že originalita a promyšlenost příběhu tohle nedopatření více než vynahrazuje.

Už jsem řekla, že v příběhu vystupovalo mnoho postav, ale ve skutečnosti se točil jen kolem několika konkrétních. Tyhle postavy byly vykreslené zdaleka nejlépe. Jejich pohnutky, pocity a myšlenky byly v knize v podstatě naservírované jako na talíři. Tedy s výjimkou postav, u kterých autorka chtěla některé části jejich osobnosti zatajit.

Vedlejší postavy jsou popsány spíše okrajově, ale i tak bych řekla, že je to mnohem důkladnější popis, než u některých jiných knih. Leona Deakin ten popis sice nevzala do hloubky, ale i na těch pár scénách se jí podařilo perfektně ukázat jejich charaktery.

Já jsem z knihy absolutně nadšená. Pokud máte rádi psychothrillery, tak tohle je rozhodně kniha, kterou bystě neměli vynechat. Za mě je to kniha, ke které se budu v budoucnu ráda mnohokrát vracet a doufám, že autorka napíše co nejdřív druhý díl, protože i přesto, že je kniha uzavřená je tu mnoho věcí, které zůstaly nevyřčeny, a byla by škoda, kdyby se svět nedozvěděl, jak to bude pokračovat. Na to je tenhle příběh až příliš dobrý.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Jota.

Knihu Psychohry můžete koupit ZDE.