Případ Škrtič

Všechno to začala nevypeckovanou olivou. Možná to zní jako nevýznamná drobnost, ale není. I sebemenší maličkost může obrátit život některých lidí úplně naruby. Zvlášť, když je v sázce život samotný.

Va Veeterenovi tedy nezbude nic jiného, než opustit svůj útulný antikvariát a vrhnout se do vyšetřování, opět. Bývalý komisař by přece v žádném případě nenechal vraha, jenž má dost zvláštní vkus, pobíhat na svobodě. Zvlášť, když má dojem, že nebýt jeho spěchu, mohlo být o několik obětí méně.

Už asi poslední dva roky neustále slýchám chválu na severské detektivky. Popravdě jsem si snad ještě nikdy nevybírala detektivku podle toho, jestli ji napsal Američan, Němec nebo třeba Dán. Pravdou však je, že jsem až do téhle doby neměla moc zkušeností se severskými detektivkami a těch několik, které jsem četla, mě zrovna dvakrát neučarovaly. Ale myslím, že konkrétně od švédského autora jsem ještě nikdy nic nečetla. A jelikož mě Vlaštovka, kočka, růže, smrt svou anotací velmi zaujala, bylo na čase švédskou krimi vyzkoušet.

Vlaštovka, kočka, růže smrt je napsána v er formě a popravdě ani nevím, kolik lidí se v knize nakonec dostalo ke slovu. Někteří se tam totiž vyskytují pravidelně a jiní třeba pouze jedenkrát. Je mi však záhadou, jak je možné, že to vůbec nepůsobí zmateně. Naopak to k sobě skvěle ladí.

K příběhu se tedy vyjadřují detektivové, vrah i oběti a všechny pohledy jsou velmi zajímavé. Nezabývají se totiž pouze probíhajícím případem, ale i životem zmíněných osob. A i když je tohle už devátá kniha z této série, tak jsem překvapivě neměla pocit, že mi z života detektivů něco uniklo. Možná je to i tím, že to nebylo soustředěno pouze na jednu osobu, ale na více. Nebo je autor prostě jen opravdu skvělý spisovatel.

Je tedy fakt, že si po přečtení knihy sice pamatuji povahu všech důležitých postav i to jakou měly roli v příběhu, ale jmen jsem si zapamatovala skutečně jen málo. Mám však dojem, že je to způsobeno pouze tím, že nejsem zvyklá na švédská jména. A kdybych přečetla víc knih ze série, tak nejspíš umím stálé postavy vyjmenovat i o půlnoci.

Když jsem začala knihu číst, měla jsem dojem, že se vrah v podstatě odhaluje sám, a i přes tloušťku knihy bude brzy konec. Nemohla jsem se mýlit víc. Přes můj první dojem a přes dost detailní útržky z vrahova života, mi zůstalo jeho jméno záhadou až do chvíle, kdy případ rozlouskl Va Veeter.

Nepředvídatelnost této knihy ovšem není jediná věc, která se mi na příběhu líbí. Vlastně na příběhu není vůbec nic, co by se mi nelíbilo, což je dost překvapivé, protože většinou najdu alespoň něco, co se dá vytknout, ale tady nic.

Kniha je jednoduše úžasná. Napsána skvělým stylem a příběh je neskutečně promyšlený, srozumitelný, napínavý a prostě úžasný. Přiznám se, že jsem ani ve snu nečekala, že se v této knize skrývá něco tak úžasného.

Musím obdivovat autora, protože je mi záhadou, jak tohle dokázal vymyslet. Zvlášť, když je to už devátá kniha a já věřím, že předchozí knihy byly určitě promyšlené do toho nejmenšího detailu stejně jako tato.

Pokud hledáte opravdu úžasnou detektivku, doporučuji vám Vlaštovku, kočku, růži, smrt všemi deseti. Je to jedna z nejlepších detektivek, kterou jsem kdy četla a určitě se k ní v budoucnu vrátím. Ale nejdřív si přečtu předchozích osm dílů a poté budu samozřejmě pokračovat s dalšími autorovými knihami z této série, které, pokud se nepletu, vyjdou již brzo. Minimálně jedna.