Vážka v jantaru

Název: Vážka v jantaru
Původní název: Firefly in Amber
Spisovatel: Diana Gabaldon
Žánr: Historicky fantastický román
Počet stran: 968
Nakladatelství: Omega

Druhý díl celosvětově známého románu Cizinka od Diany Gabaldon má krásnou obálku, ale zdaleka ne tak, jako Cizinka. Tentokrát je laděna do fialové barvy s fotografií vyšší společnosti, včetně hlavních hrdinů Claire a Jamieho, ve Francii. Není to špatná fotka, ale zrovna Claire na ní působí dost nepřirozeně. 

Stačila jedna kapitola Cizinky a do téhle série jsem se naprosto a totálně zamilovala. Na to,až vyjde její pokračování, Vážka v jantaru, jsem se těšila doslova měsíce. A když konečně vyšla, byla jsem štěstím bez sebe. A ještě mnohem víc jsem byla nadšená, když jsem tento skvost dostala od Omegy k recenzi. 

Nemusím vám ani říkat, jak napnutá a natěšená jsem byla, když jsem knihu konečně držela v ruce, když jsem ji otevřela a začala číst. Série Cizinka je moje srdcovka a očekávat od Vážky v jantaru něco jiného než dokonalý příběh plný lásky, intrik a dobrodružství je nemyslitelné. Nevěřila jsem a nikdy neuvěřím, že by jakákoliv kniha z této série mohla být méně úžasná než ta předchozí. 

Sice jsem opět viděla druhou sérii seriálu Outlander dříve, než jsem se k Vážce v jantaru dostala, takže jsem v podstatě měla celou knihu naspoilerovanou dřív, než jsem ji vůbec otevřela, ale i tak jsem se šíleně těšila, až si ji přečtu. 

Už u prvního dílu jsem měla problém shrnout celou knihu do několika vět, aniž bych prozradila něco důležitého. Pokusit se o to znovu u Vážky v jantaru byl docela oříšek. Ale myslím, že jsem zvládla přiblížit děj a nevyzradit nic důležitého… nebo aspoň nic, co by stejně nebylo řečeno v anotaci. 

Primářka Claire Randallová se spolu se svou dcerou Briannou vrací zpátky do Skotska, které v Claire vyvolává špatné, ale i dobré vzpomínky. Chce Brianně říct, kdo je vlastně její otec a také udělat čáru za vlastní minulostí. Vypráví tedy příběh o tom, jak se dostala do minulosti a zamilovala se do jednoho tvrdohlavého rusovlasého Skota Jamieho. Vypráví o všem, co s Jamiem prožila ve Skotsku, ale především ve Francii, kam byla nucena spolu s Jamiem uprchnout. Ale i přesto, že Francie měla být pro Claire a Jamieho novým začátkem,se jejich minulost neustále připomíná. 

Cizinka má něco kolem 700 stran. Vážka v jantaru je ještě o 250 stran delší. Když si to člověk uvědomí, zní to docela děsivě. Knihy, které by měli přes 900 stran, nejsou zrovna moc k vidění. Ale jakmile jsem se do knihy začetla, úplně jsem zapomněla, kolik má kniha stran. Prostě jsem hltala jednu stránku za druhou a ve výsledku přišel konec knihy až příliš brzy. 

Jednoduše jsem si nemohla pomoci. Diana Gabaldon je skvělá spisovatelka. Umí napsat příběh tak, že si člověk připadá, jako kdyby byl jeho součástí. Je poutavý a pohlcující. Mohla jsem si tisíckrát říkat, dočtu tuhle kapitolu a půjdu se najíst, půjdu spát, půjdu se učit… nepomohlo to. Vždycky jsem začala číst další kapitolu a knihu jsem odkládala vážně až v momentě, kdy už se mi zavíraly oči, nebo mi kručelo v břiše. 

Přesně tohle je to, co od dobré knihy očekávám. Úžasný příběh, který mě nepustí, bez nějakých nezajímavých až nudných částí, které slouží jen jako výplň. Ve Vážce v Jantaru se neustále něco děje. Nemusí to být zrovna boj na život a na smrt a přesto kniha nedovolí, abych se od toho odtrhla. I kdybych moc chtěla, tak jednoduše nemůžu příběhu ani tomu jak je napsaný vůbec nic vytknout. Vážka v jantaru je jedna z mála knih, u které se snad ani nedá vůbec nic vylepšit. 

Stejně jako v Cizince se zde objevuje velké množství postav a každá, i ta, která na první pohled vypadá bezvýznamně, je pro tuto knihu nepostradatelná. Těžko bych je vypisovala všechny a zase mi přijde nefér napsat jen o některých. Proto opět napíšu o těch hlavních, tedy o Claire a Jamiem. Ale tentokrát k nim přidám ještě další dvě a to dceru Claire Briannu a Rogera. 

Claire je pořád stejná ať už v jakékoli době. Jde si tvrdě za svým, i když s tím její manžel nesouhlasí. Hraje svou roli dobré hostitelky, ale není to osoba, která by celé dny vysedávala a šila. Vždycky si najde práci, která je užitečná a zkrátí ji den. Je přátelská a ohleduplná a nezajímá ji, co si ostatní myslí o ní nebo o lidech,se kterými se přátelí. Zároveň ale ví, jak se chovat, aby Jamieho nepovažovali za slabocha, který nedokáže ohlídat vlastní manželku. 

Jamie je typický příklad toho, že lze odvést Skota ze Skotska, ale Skotsko v něm jednoduše zůstane. Pořád je tvrdohlavý a drží se svých skotských způsobů. Možná se snaží chovat tak, aby zapadl mezi francouzskou šlechtu, ale to je jen přetvářka. Ve skutečnosti je to pořád odvážný a drzý Skot. Samozřejmě je pořád přátelský a ochranářský, především ke své manželce Claire.

Brianna je typická Skotka. Je tvrdohlavá a stojí si za svým názorem. Je ale také nesmírně citlivá, starostlivá a přátelská. Navíc má opravdu skvělý vztah s matkou. Sice se chvíli nedokáže smířit s její minulostí, ale přijmout to, že je to skutečnost, by trochu déle trvalo pravděpodobně asi každému. 

Roger je přátelský, milý a chápající. Přijde mi, že se možná až moc rychle smířil s tím, že je Clairiin příběh pravda, ale na druhou stranu měl na své straně důkazy, nejen její příběh. Také bych řekla, že je docela nesmělý, ale především je obětavý. Udělá cokoliv, aby pomohl svým známým a přátelům.

Část příběhu se odehrává ve dvacátém století ve Skotsku, které je sice pořád krásné, ale rozhodně ne tak jako Skotsko před dvěma sty lety. Popravdě v „přítomnosti“ není příroda ani moc vyobrazována, jelikož je Claire skoro pořád v nějaké budově, ale i tak je krajina Skotska skvěle popsána.

A druhá část knihy se odehrává o dvě stě let dříve, ale tentokrát ne ve Skotsku jak to bylo v prvním díle, ale ve Francii. Stejně dobře jako Skotsko, dokázala autorka vystihnout i Francii. Popsala ji opravdu barvitě. Francie je úplně jiná než Skotsko a na přírodu tam člověk moc nenarazí. Navíc musím přiznat, že je tam skrz na skrz cítit faleš. To se člověku hned začne stýskat po Skotsku.

Vlastně i v minulosti se do Skotska román na chvilku přesune. A přesto, že je pořád úchvatné a krajina je jednoduše velkolepá, moc přírody si tam hlavní hrdinové neužijí. Ale aspoň, že tam nějaká zmínka o Skotsku je.

V této části recenze obvykle porovnávám knihu s jejím předchozím dílem nebo s žánrově nejpodobnější knihou. Ale tentokrát nemám co porovnávat. Cizinka i Vážka v jantaru jsou podle mě naprosto dokonalé díly jedné úžasné série. Nevím o ničem, co bych mohla jedné nebo druhé vytknout.

Miluji tuhle sérii a ani v nejmenší nepochybuji, že se k Vážce v jantaru a vlastně k celé téhle sérii budu vracet během let znovu a znovu a znovu. Když člověk najde sérii, které nemá co vytknout, není důvod, proč jí nečíst pořád dokola. A já si tuhle rozhodně přečtu za svůj život mnohokrát. Ale než začnu s prvním opakovacím čtením, ráda si přečtu zbytek série, počínaje třetím dílem Mořeplavec. Jen doufám, že vyjde brzo, jelikož už teď umírám zvědavostí.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Omega.

Vážku v jantaru můžete zakoupit přímo na stránkách nakladatelství Omega, ale i na e-shopu knihkupectví Knihy Dobrovský.