Ten, kdo stojí v koutě

Název: Ten, kdo stojí v koutě

Původní název: The Perks of Being a Wallflower

Autor: Stephen Chbosky

Žánr: Psychologické

Počet stran: 213

Nakladatelství: Slovart

Titul Ten, kdo stojí v koutě byl vydán dvakrát. Mě se do ruky dostalo právě to druhé vydání, které je strašlivě roztomilé. Knížka je dost malinká, i když jsem viděla i menší a to se mi na ní právě líbí. Nepotřebuje tolik místa, takže jí můžete nosit všude sebou, aniž byste si uvědomili, že ji máte, dokud ji nebude chtít číst.

Hrozně moc se mi líbí obálka. Pozadí je takové zelenožluté. Tahle barva by se mi kdekoliv jinde nelíbila, ale přijde mi, že k této knížce se dokonale hodí. Přes dvě třetiny obálky je pak jednoduchý psací stroj, ve kterém je papír s částí dopisu. Poslední třetiny zabírá název knihy a autora. Písmo je obyčejné, což se ke knize skvěle hodí. Z, pro mě, nepochopitelného důvodu všechno začíná malými písmeny. Na každé knize mi to vadí a tahle není výjimkou. Musím však přiznat, že jako všechno, se to ke knize moc hodí.

Je to překvapivé, ale za to, že jsem si chtěla Ten, kdo stojí v koutě přečíst, může Harry Potter. Nebo aspoň jeho filmová verze. Když jsem měla období, kdy jsem byla naprosto posedlá Harrym Potterem, tak jsem kromě jiného, sledovala veškeré filmy, ve kterých hráli představitelé mých oblíbených postav. Právě ve filmu Ten kdo stojí v koutě hraje Emma Watson, takže jsem ho nemohla vynechat. Po zhlédnutí filmu jsem věděla, že si přečtu i knihu, ale trvalo asi dva roky, než jsem se k ní konečně dostala.

Charlie začíná chodit na střední školu a moc to nezvládá. Proto se rozhodně začít psát dopisy příteli, kterého nezná, ale věří, že mu bude rozumět. Neřekne mu, kdo ve skutečnosti je, ani kde bydlí, ale sdělujeme mu veškeré své zážitky, starosty, radosti a především své nejhlubší myšlenky. Charlie od něj totiž nechce odpovědi, chce jen vědět, že je tam někdo, kdo ho poslouchá.

Kniha je rozdělena, včetně epilogu, do pěti velkých úseků. V každé části je hromádka dopisů, kde Charlie vypisuje své myšlenky, pocity, ale také konkrétní hovory. Takže přesto, že je příběh napsán jen v dopisech, je stejně kvalitní jako kterýkoliv jiný příběh. Vlastně bych řekla, že je dokonce mnohem kvalitnější, než příběhy vyprávěné klasickou formou, jelikož jsou to opravdu dopodrobna rozebrány myšlenky a city hlavního hrdiny a zároveň je tu vyprávěn jeho příběh.

Charlie stojí v koutě. Připadá si hodně sám a to je jedna z věcí, která ho děsí. Jeho ale děsí hodně věcí a spoustě věcem nerozumí a právě o nich přemýšlí. Vlastně přemýšlí neustále o všem. Bojí se, aby neřekl něco špatně. Je hodně zakřiknutý a má psychické problémy, ale i přesto je to skvělý kluk.

Sam je milá a laskavá. Není naivní jako většina knižních dívčích postav. Má jasnou představu o svém životě, o tom, čeho chce dosáhnout. Když se jí náhodou něco nepovede, nedělá z toho konec světa, ale prostě to překousne a jde dál.

Patrick je typ kluka, kterého by chtěl mít každý za kamaráda. Je to pohodář, který si dokáže ze všeho udělat legraci. Skoro nikdy není smutný a věčně z něj čiší humor. Je sympatický, citlivý, chápavý a svým způsobem dost trhlý, což je na něm asi to nejlepší.

Už je to delší dobu co jsem viděla film a abych byla upřímná, mám to už dost rozmazané, ale i tak jsem si všímala toho, co v knize je a ve filmu ne. Popravdě ve filmu chybí opravdu mnoho věcí, což mě docela překvapuje vzhledem k tomu, jak je kniha tenká. Když bych to měla shrnout, tak v knize je hodně moc trapných věcí a celkově je mnohem emotivnější, než film. Je tu zobrazena nepřikrášlená krutá realita. Ve filmu jsou ta nejtrapnější témata opomíjena a ani těch emocí tam není tolik. Takže pro mě jednoznačně vede kniha.

Každopádně je opravdu hodně úspěšná kniha a film a já se nedivím. Charlieho příběh je podle mě krutá realita. Spousta teenagerů má podle mě hodně podobné pocity jako Charlie, i když ne v takovém měřítku. A podle mě se v této knize každý najde.

Jak jsem už řekla, je to nepřikrášlený popis reality, který člověka dojme, rozesmutní, nadchne a v některých případech mu může i otevřít oči. Ten, kdo stojí v koutě je jedinečné dílo, které by si měl aspoň jednou v životě někdo přečíst. A možná to bude pár dekád trvat, ale z téhle knihy, se podle mě, jednoho dne, stane klasika.