Štěnice

Název: Štěnice
Původní název: Bedbugs

Spisovatel: Ben H. Winters

Žánr: Psychothriller

Počet stran: 208

Nakladatelství: Fragment

Ačkoliv se říká, nesuď knihu podle obalu, tak soudíme. Obálka je ve většině případů to první, co vás na knize zaujme. Jenže právě tohle Štěnici chybí, zajímavá obálka. Jak můžete vidět výše, je to černá obálka s postelí a bílým polštářem. Přesto, že se k ději docela hodí, není na ní vůbec nic zajímavého.

I když obálka není nejpovedenější, tak to s grafickou stránkou není zas až tak úplně bezradné. Jednotlivé části knihy totiž oddělují stránky se štěnicemi. Je to opravdu pěkný detail.

Nejsem si úplně jistá, proč jsem se do čtení Štěnice pustila. Sice jsem na ni před časem četla kladné názory, ale určitě to nebylo jen tím, to bych si knihu přečetla už dávno. Spíše jsem potřebovala změnu a Štěnice je dost daleko od toho, co obvykle čtu.

Co jsem od knihy vlastně čekala? Rovnou řeknu, že moc ne. Mám zkušenost, že i když jsou knihy vydávány za thriller, většinou tomu příběh moc neodpovídá. Proto jsem nečekala žádnou úžasnou četbu. Je to lepší, než abych pak byla zklamaná.

Susan hledá pro sebe, svého přítele Alexe a dceru Emmu větší a levný byt. Po dlouhém hledání narazí na byt, do kterého se Susan okamžitě zamiluje a překvapivě se zamlouvá i jejímu příteli. Neváhají a nastěhují se. Po čase však začnou mít problém se štěnicemi. Vlastně Susan s nimi začne mít problém. Nikdo jiný je totiž nevidí, nikoho jiného neštípou. Otázkou je, jestli je Susan blázen, nebo se v domě děje něco divného.

Samotná kniha je rozdělena na tři části a zároveň na kapitoly. Řekla bych, že rozdělení na části je zcela bezpředmětné, ale rozhodně to nijak negativně neovlivňuje knihu.

Příběh je vyprávěn z  Susanina pohledu a čte se docela dobře. Hladce plyne a nenašla jsem tu ani jednu pasáž, při které bych usínala nudou.

Susan mi přišla od začátku nesympatická a trošku bláznivá. Nešlo o štěnice, ale o ni samotnou. Přijde mi, že se moc fixuje na určitou věc a vždycky si hledá nějaké důvody, proč tohle může nebo nemůže dělat. Je nerozhodná a nevyrovnaná.

Alex hodně pracuje a dost se u něj střídají nálady. Přesto mi však většinou přišel jako pohodový chlap, který je nápomocný a miluje svou rodinu. Ale jeho důvěra není nekonečná.

Andrea je až moc dokonalá domácí. Cokoliv se stane, ona má na všechno řešení, snaží se všechny uklidnit, a přesto to vždycky dopadne naopak. Nějakým způsobem se vždycky strefí do tématu, které druhého zraní.

Jejich nový byt byl popisován jen ze začátku, ale zněl útulně. Když si odmyslíme štěnice. Ale opět možná až trochu moc dokonale. Což by mohlo všem napovědět, že něco není v pořádku. Přeci jen, perníková chaloupka také vypadala dokonale.

Musím říct, že mi celý příběh přišel trochu přitažený za vlasy. Dobře byl čtivý a nebyl zas až tak úplně špatný, ale prostě to bylo hodně, vážně hodně neuvěřitelné. Nemluvě o tom, že je kniha dost předvídatelná. Nebo aspoň já jsem tušila v podstatě od začátku, jak kniha dopadne. Tedy ne přesně, ale v hrubých odhadech, jako když u detektivky už na začátku víte, kdo je vrah.

Vlastně mi to ani nepřišlo jako thriller. Možná je to tím, že jsem zvyklá koukat na všemožné detektivky, ale žádná z událostí v knize se mnou neotřásla. Nevím, jaký žánr bych knize přišla, ale thriller to podle mě určitě není.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Fragment :)