Škola dobra a zla

Název: Škola dobra a zla
Původní název: School of Good and Evil

Spisovatel: Soman Chainani

Žánr: Fantasy

Počet stran: 416

Nakladatelství: CooBoo

Obálka je krásná, pohádková. Ale moc se mi nelíbí, jak jsou tam vyobrazeny Sofie s Agátou. Sofie nepůsobí vůbec jako princezna, ale spíš jako malá holčička ne-li přímo panenka. Agáta je na tom trochu lépe. Ta mi přijde jako emo, na čemž není nic špatného. Ale čarodějnice prostě vypadá trochu jinak. Hodně se mi líbí erb s těmi labutěmi, ten je naprosto dokonalý.

Kromě obálky má kniha ilustrace i vevnitř, což je opravdu nádherný detail a tu knížku to opravu dost oživí.

O knize jsem hodně slyšela, všichni ji chválili. Jednou jsem přišla do knihovny, nechtěla jsem si nic půjčit, ale tam v nových knihách trůnila v pravém středu. Musíte uznat, že jsem nemohla odolávat takovému volání osudu.

Moje očekávání byla vysoká. Jednak díky chvále, kterou jsem slyšela a pak proto, že miluju předělané pohádky. Tohle sice nebyla předělaná pohádka, ale dalo by se říct, že je to jiný pohled na pohádky. Respektive na tom, co pohádkám předcházelo.

Gavaldon je město, kde se každé čtyři roky ztratí dvě děti jedno zlé a druhé dobré. Ti se pak dostanou do školy dobra a zla, kde se učí, jak se stát princeznami a čarodějnicemi. Nikdo tam nechce, ovšem až na Sofii, ta na to aby se mohla stát princeznou, čeká celou život. Když však ona a Agáta, kterou všichni považují za čarodějnici zmizí, nic není tak, jak Sofie čekala.

Oproti očekávání jsem se do knihy nemohla začíst. Děj byl skvělý, a co se týká stylu psaní, nebylo na něm nic zvláštního, ale tenhle mi prostě nesedl. Přišlo mi to dost nezáživné a jednoduše jsem se do toho nemohla začíst. Jinak se kapitoly střídají.

Vždycky je jedna z pohledu Sofie a další z pohledu Agáty, což je asi jediná pozitivní věc, kterou mohu říct k tomu, jak je kniha napsána. Právě tohle to střídání nám dává pohled na obě školy. Můžeme je prozkoumat přímo zevnitř s každou z hlavních hrdinek a ne jen z doslechu.

Sofii jsem jednoduše nenáviděla. Byla namyšlená, sobecká, zhýčkaná… jednoduše naprosto hrozná osoba. Nechápu jak s ní někdo mohl vydržet, její povaha byla naprosto ohavná. Celou knihu jsem ji měla chuť profackovat, aby se začala chovat konečně trochu normálně.

Agáta byla ironická a nevěřila v sebe. Pořád si myslela, jak je příšerná, škaredá a bůh ví co všechno. Také jsem ji neměla nijak v lásce, ale rozhodně jsem ji měla radši než Sofii. Na rozdíl od ní měla aspoň dobrý charakter.

Škola dobra mi přišla hrozně přeslazená. Všechno růžové do detailu sladěné a nikde ani špetka prachu. Navíc bych řekla, že většina studentů mělo ego velikosti vodního melounu střední velikosti.

Škola zla zase byla dost drsná, špinavá a všichni byly plný nenávisti a zatrpklosti. Nebylo dobré si tam někoho znepřátelit, protože pak byl člověk cílem všech. Jenže nikoho si neznepřátelit bylo nemožní.

Nechtěla bych se dostat ani do jedné z nich. Obě mají nějaký problém. Kdyby se daly dohromady jak školy, tak studenti nejspíš by to bylo perfektní. Ale tohle? Úděsné místo.

Celkově mě Škola dobra a zla docela zklamala. Bylo to něco úplně jiného, než jsem čekala. Sice se mi líbila, ale nebylo to úplně ono. Každopádně se na druhý díl těším i když jsem nepočítala dny do vydání.