Název: Serafína – Příběh draků
Původní název: Seraphina
Spisovatel: Rachel Hartman
Žánr: Fantasy
Počet stran: 352
Nakladatelství: Fragment
Obálka mi nepřijde ošklivá,
hlavně proto, že je na ní hodně modré barvy. Ale přesto není ani nijak skvělá.
Vyobrazení Serafíny a draka na obálce se sice skvěle hodí k ději, ale
spolu s názvem knihy přes celý střed to působí dost přeplácaně. Navíc si
nemyslím, že je dobrý nápad citovat na obálce Christophera Paoliniho. Možná je tam, aby to přilákalo pozornost, ale daleko víc, by se hodil na zadní stranu.
O dracích jsem četla hodně málo
knih, abych byla přesnější, tak jednu sérii a navzdory očekávání to nebyl Odkaz dračích jezdců (to mám samozřejmě
v plánu co nejdřív napravit), ale Drakie.
Díky ní a také díky tomu, že dračí tématika se v knihách moc nepoužívá,
jsem dostala chuť na další dračí knihu.
Anotace toho moc neřekla, ale po
přečtení pár recenzí jsem předpokládala, že by Serafína mohla být podobná již zmíněné Drakie. Když k tomu ještě přidáte pochvalu od Christophera
Paoliniho, čekala jsem opravdu hodně.
V zemi zvané Gored žijí
draci a lidé v míru. Tedy aspoň zdánlivě. Nikomu toto spojenectví není po
chuti a když umře lidský princ je jeho smrt přičítaná drakům, kvůli tomu, jak
umřel. Mír je tedy ohrožen a vypadá to,
že jediný, kdo může lidi a draky usmířit je Serafína. Má totiž tajemství, které
by se ani jednomu z národů nelíbilo. Ale dokáže díky svým schopnostem
najít pravého vraha?
Nejdříve jsem se do knihy vůbec
nemohla začíst, za což může částečně asi i to, že jsem se v prvních kapitolách musela seznámit s novou zemí a novými postavami. Když jsem se
ve fungování Goredu a postavách zorientovala, četla se mi kniha už trochu lépe.
Jenže styl psaní mi prostě nesedl. Nebylo na něm nic špatného, ale byly tam
dlouhé popisy a části, kde někdo něco vyprávěl bez přímé řeči a právě
v tom jsem se občas i ztratila. Prostě se kniha nečetla tak hladce, jak
bych chtěla.
Serafína se snaží být spravedlivá. Když neví ještě, kdo za co mohl, neobviňuje. Za což určitě může její tajemství. Ale popravdě mi připadá najednou
odvážná a ustrašená. Vím, že je nesmysl, aby jednoho člověka definovaly dvě protiřečící
slova, ale mně to tak prostě přijde. Proto je asi dobře, že je hudebně nadaná.
Lucian je asi nejsympatičtějští postava v celé knize. Přišlo
mi, že na rozdíl od jiných lidí to má v hlavě srovnané, ví co je důležité
a co ne. Navíc je docela šarmantní.
Glisselda je sice princezna, ale nemá typické princeznovské manýry.
Je chytrá a ohleduplná, nezajímá se jen o to, kdo je na světě nejkrásnější a
jak se vysmívat lidem, kteří nejsou královského původu.
Orma není ten nejmilejší člověk na světě, vlastně díky své dračí
podstatě nechová zrovna moc citů. Ale i přesto má něco do sebe. Přijde mi, že
se snaží pochopit lidský svět a chovat se jako člověk, už kvůli Serafíně.
Gored je opravdu zajímavá a
jedinečná země. Stejně jako u většiny mýtických zemí je jakoby zasazena do
středověku. Nevím proč, ale takové země mám nejradši. I když bych ve středověku
nikdy žít nechtěla, něco mě na knihách odehrávajících se ve „středověku“ láká.
Ačkoliv se Serafína líbí i samotnému Christopheru Paolinimu, nemyslím
si, že jí to přinese velkou slávu. Draci jsou málo používané téma, takže tu
jistá šance je, upřímně fakt musím říct, že Odkazu
dračích jezdců nikdo místo na výsluní nevezme.
Serafína
není špatná. Je to nový a originální nápad. Ale mám jednoduše problém se
stylem psaní a orientací se v ději a postavách. Je sice pravdou, že na
konci knihy je slovníček a seznam postav, ale moc velká pomoc to není. Chtělo
by to trochu lépe promyslet a napsat čtivěji. Ale i když je to psáno, tak jak
je, jsem zvědavá, jak bude příběh Serafíny pokračovat. Určitě si tedy přečtu
druhý díl, ale až někdy v budoucnu.
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Fragment :)
Mne kniha pomerne sadla a páčila sa mi, onedlho vychádza druhý diel, takže som naň hodne zvedavá :D Pekná recenzia :-)
OdpovědětVymazatJsem ráda, že ti sedla :) Já si druhý díl určitě přečtu, jen ne teď hned.
VymazatMě se kniha a vlastně i celý příběh moc líbil, myslím, že zrovna dnes vyšel druhý díl :)
OdpovědětVymazatPříběh se mi taky líbil, spíš ten styl psaní mi bránil v tom, abych si knihu pořádně užila :(
VymazatObálka se mi hodně líbí, já většinou když vidím fakt pěknou obálku, čekám i dobrý obsah. A tady je jasný důkaz, že nemůžu soudit knihu podle obalu, protože kniha se mi nelíbila, ačkoliv obálka ano :D Vůbec jsem se nedokázala začíst, bylo to takové zvláštní, takže jsem to radši vzdala a nehodlám se k tomu vracet :D
OdpovědětVymazatUpřímně? Já taky :D To nemůžeš soudit nikdy, ale stejně to ani jedna z nás dělat nepřestane. Vím, jak to myslíš.
VymazatJá mám pocit, že jsem se stylem psaní problém neměla. Na druhý díl se chystám asi po novém roce.
OdpovědětVymazatNa mě tam bylo moc popisných pasáží..
Vymazat