Zakázaná hra - Lovec

Název: Zakázaná hra - Lovec

Původní název:

Spisovatel: L. J. Smith

Žánr: Fantasy

Počet stran: 224

Nakladatelství: Fragment

Ze všech knih od Smithové má tahle nejhorší obálku. Nápis nahoře a to zdobený je pěkné, ale ten obličej? K tomu zdobený se nehodí, navíc mi připadá celý takový vyumělkovaný, i když to má asi hodně na svědomí to oko. Ale ze všeho nejvíc mi vadí, že obličej pokračuje přes hřbet až na zadní stranu. A právě ten hřbet se m vůbec nelíbí, vypadal by mnohem lépe, kdyby byl černý.

Přiznávám, že L. J. Smith není ta nejgeniálnější spisovatelka na světě, ale její knížky jsou fajn oddechovky a ke všemu jsou o upírech, vlkodlacích a celkově nadpřirozenu, které mám ráda. Není tedy divu, že si chci každou její knihu přečíst. Lovec sice už podle anotace není jako její předchozí knihy, ale to nic nemění.

Nejdřív jsem od knihy čekala opravdu hodně, právě kvůli tomu, že je na jiné téma. Ale pár hodin předtím, než jsem začala Lovce číst, ho dočetla kamarádka a její reakce nebyla zrovna nadšená, spíše naopak. A jelikož jsem si odmítla nechat vyspoilerovat děj, abych to mohla posoudit ještě před přečteným, začaly mě sžírat pochyby, jestli to byla skutečna dobrá volba.

Jenny vešla do zastrčené obchůdku, ve kterém chtěla koupit hru na narozeninovou oslavu pro svého kluka Toma. Nakonec odchází s Hrou, o které neví absolutně nic, ale ji přímo magicky přitahuje. Na oslavě začne spolu se svými kamarády Hru hrát, ale to co vypadalo, jako nevinná zábava se hodně rychle změní v realitu, které vládne princ stínů Jullian a ten se nevzdává lehce.

Kniha byla velmi čtivá, takže i když jsem nebyla úplně nadšená z děje, četla jsem pořád dál. Ale jedna věc mi vrtá hlavou, když jsem Zakázanou hru četla, neviděla jsem v tom styl Smithové. Jistě, každý autor se postupem času vyvíjí, ale připadalo mi, jako kdyby to nepsala ona. Z jejího stylu psaní tam v podstatě nic nebylo ani děj pro ni nebyl docela typický.

Jenny mi lezla na nervy od první chvíle. Vůbec nedokázala myslet sama za sebe. Co její kluk chtěl, to udělala. Líbily se mu dlouhé sukně? Nosila dlouhé sukně. Chtěl hrát Hru, i když byla proti? Hrála Hru. Jednoduše nevýrazná osoba, která v podstatě byla ochotná splnit každé jeho přání.

Ze začátku to vypadalo, že je Tom jen frajírek, který Jenny využívá. Ne, že by se mu někdo divil, protože to bylo doopravdy jednoduché. Ale později se ukázalo, že je v něm přeci jen něco víc a to jeho "všechno musí být po mém" byla jen maska.

Zachary je fajn kluk… tedy nelze to říct jistě, protože se před světem uzavírá. Ale když se otevře, působí mile a zranitelně.

Summer je hned po Jenny nejotravnější osoba v knize. Při každé příležitosti panikařila, u všeho váhala. Byla zranitelná a dávala to moc najevo.

Dee je typ holky, která se na venek ničeho nebojí a je ochotná se postavit za to, čemu věří, ale hlavně za to komu věří. Ale i přes tyhle ochranné sklony mi přišla dost nesympatická a to hlavně kvůli vystupování, které by se spíše hodilo k nějakému klukovi.

O Audrey jsem se vlastně nedozvěděla skoro nic, akorát Deein názor na ní, který mi přišel naprosto špatný. Ta ji považovala za pitomou nafoukanou holkou, ale taková Audrey nebyla. Možná se trochu přehnaně snažila dokázat, že má pravdu, ale jinak jsem na její osobě neshledala nic špatného.

Michael byl nadšený z každé blbosti. Chvílemi mi přišlo, že se chová jako dítě. Nebo spíše skoro pořád. Ale když bylo potřeba, držel s kamarády a neutekl z boje.

Jullian jednoduše chce to, co chce a hodlá pro to udělat cokoliv. Jenže má moc velké ego, takže snadno uvěří výhře bez toho, aby si ji ověřil. A řekla bych, že jeho vkus je opravdu divný, jelikož holek jako Jenny je hromada.

Celý příběh se odehrává ve velkém domě, kde číhají nejrůznější noční můry a obavy sedmi kamarádů. A i když mi jejich noční můry přišli většinu času směšné, opravdu bych nechtěla být v jejich kůži. Takhle je to možná vtipné, ale na vlastní kůži bych to asi nezvládla.

Většina knih od Smithové je o upírech, čarodějnicích, vlkodlacích nebo takových klasických nadpřirozených bytostí. Lovec byl též o nadpřirozených bytostech, ale bylo to jiné, hodně jiné. Pletly se tu do toho další světy, runy a bohové. Jednoduše to byl zmatek. A k ději mám též spoustu výhrad. Takže po téhle stránce bych řekla, že jakákoliv její kniha je lepší než tato, ale zároveň je Lovec čtivější kniha než jakákoliv jiná od ní. Když se to všechno spočítá, tak bych řekla, že je jen několik desetin pod úrovní ostatních.

Abych byla upřímná, jsem z knihy zmatená. Nebyla špatná, ale některé věci mi tam jednoduše neseděli. Na druhou stranu to byl opravdu zajímavý nápad, a jak už jsem zmínila, bylo to napsané opravdu čtivě. Ale momentálně si myslím, že se konkrétně k této knize už navrátím, ale určitě si přečtu její druhý díl, na který jsem docela zvědavá, jelikož mě opravdu nenapadá, jak by to mohlo pokračovat.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Fragment :)