Pages

Jen jeden den

Název: Jen jeden den
Původní název:
Spisovatel: Gayle Forman
Žánr: Román
Počet stran: 352
Nakladatelství: Yoli





Na první pohled vidíme krásnou obálku. Je skvěle vystínovaná a dívka na ní vypadá, jako kdyby hledala odpovědi, přesně jako hlavní hrdinka. Také se mi velmi líbí nápis vlevo. Skvěle to doplňuje jak obálku, tak knihu. Název knihy je napsán pěkným fontem, ale nechápu, proč je poslední slovo zdůrazněno červeně. Možná proto, že je důležité. Jenže červená se k té obálce naprosto nehodí. Kromě toho mohl být vybrán i lepší font na jméno autorky.

Tohle je jedna ze dvou knížek, které jako první vydalo nakladatelství Yoli. Byla jsem tedy opravdu zvědavá, jaké nakladatelství vydává knihy a první se mi do ruky dostala právě tato.

Výjimečně jsem věděla, o čem kniha bude, což se moc často nestává. Většinou sáhnu po knížce, která mě upoutá názvem nebo obálkou aniž bych zjistila o čem přesně je. A také jsem četla pár ukázek z facebooková stránky Yoli. Takže určitou představu jsem měla.

Na to jak velké jsem od knihy měla očekávání, myslela jsem, že jí vyhodím z okna. Což jsem bohužel nemohla, protože byla z knihovny. Vážně nevím, jak je to možné, ale z těch 350 stran mě bavilo číst akorát těch posledních padesát. Asi je to tím, že na posledních stranách se toho semlelo opravdu hodně. Jenže i předtím to bylo dějově zajímavé, ale číst mě to nebavilo. A já začínám mít silný pocit, že to bylo chováním hlavní hrdinky.

Allyson se chystá na vysokou školu. Ale než tam nastoupí, potká Willema, který ji na jeden den vezme do Paříže. Nic víc Allyson nechce, jen tenhle jeden den. Jenže druhý den Willem nikde a Allyson zůstává v Paříži sama. Rok po této události se vrací znovu do Paříže, aby zjistila, co se tenkrát stalo. Proč ji tam nechal samotnou.

Allyson měla hnědé vlasy a postupem času měla celkem tři účesy. Byla to ta postava, která člověku příšerně leze na nervy. Vůbec jsem nechápala její chování. Skoro celou knihu se chovala jako naprostá husa a neuměla říct svůj názor. Něco jí vadilo, něco nechtěla, ale ona to prostě neřekla. Radši předstírala, že dělá to, co má dělat, aby byly všichni kolem spokojení. Ne jednou jsem měla chuť jí vrazit pár facek, aby se probrala. Ale ke konci knihy už díky bohu pomalu dostávala rozum.

Holanďan Willem s tmavýma očima a vlasy jako sláma. Umíte si takovou kombinaci představit? Já tedy moc ne. Ale zpět k tématu. Willem se tu nevyskytoval celou knihu, ale i tak jsem poznala, že to je pohodář. S ničím si nedělá hlavu a čeká, co mu život přinese. Důvěřuje osudu. Právě tímhle mi byl sympatický. Nestresoval se, věřil, že všechno nakonec nějak zvládne.

Část knihy se odehrává v Paříži, kterou dle mého názoru prolétnete takovou rychlostí, že si ani neuvědomíte, že se tam odehrával. A pak převážně na Allysonině vysoké škole, která na mě působí neutrálně. Nebyla tam popsána dost na to, abych věděla, jestli působí příjemně nebo spíše naopak. Každopádně ale podle mě byla velmi zajímavá, co se týká předmětů, které tam byly nabízeny.

Musím říct, že jsem byla knihou zklamaná. Čekala jsem mnohem víc a nedostala jsem to. Nebýt toho konce, nejspíš bych o knize už v životě nechtěla slyšet, ale díky tomu konci bych si hrozně ráda přečetla i druhý díl. Ten podle anotace bude asi to samé z pohledu Willema. Popravdě doufám, že tam bude něco navíc a dozvím se, konec příběhu. A snad mě bude její četba bavit mnohem víc než u téhle.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)