Nedávno jsme na společenské kultuře probírali temperament člověka. Tedy vlastnosti flegmatika a melancholika, což jsou introvertové a cholerika a sangvinika, což jsou extrovertové.
Když jsme měli určit, kdo podle toho vlastně jsme, nedokázala jsem to.
Protože z každé části na mě seděly nějaké vlastnosti. Nedokázala jsem se
zařadit ani do introverta nebo extroverta.
Flegmatik
je pomalý, klidný, rozvážný, přemýšlivý, spolehlivý, málo přizpůsobivý a
lhostejný. Na mě ale sedí asi polovina těchto vlastností. Občas jsem
rozvážná a přemýšlivá. Řekla bych, že jsem i spolehlivá, ale ne vždy.
Málo přizpůsobivá jsem určitě a lhostejná, zase jak v čem. Něco mi je
úplně jedno a kvůli něčemu bych si nejradši trhala vlasy z hlavy.
Dále
tu máme melancholika. Ten je klidný, laskavý, dobrosrdečný, upřímní.
Mývá pocit méněcennosti, depresivní nálady, vše bere vážně a je
uzavřený. Opět tu na mě sedí asi polovina vlastností. Většinou bývám
klidná. Laskavá a dobrosrdečná jak kdy. Co se týká upřímnosti, tak
nejsem dokonalá. Jsem upřímná i neupřímná. Pocitem méněcennosti určitě
netrpím, ale uzavřená jsem. I když asi ne na blogu, protože jinak bych
tu tohle nejspíš nepsala.
To
byly Introverti a teď jdeme k Extrovertům. První je Cholerik. Ten je
pořádkumilovný, přesný, důsledný, chamtivý, neústupný, nevyrovnaný a
afektovaný. Co se týká toho pořádku, tak nemusím mít všude pořádek, ale
jakmile je mi psychicky špatně, uklízím, protože mě to uklidňuje. A i
když mi nepořádek nevadí, mám radši všechno uklizené. Přesná a důsledná
jsem zase jak v čem. Neústupná nebo spíše tvrdohlavá také jsem, konec
konců jsem znamením býk. S chamtivostí si nejsem jistá, ale myslím, že
spíše ne, než ano. I když mám život srovnaný, tak bych řekla, že jsem
dost nevyrovnaná i afektovaná. Padesátkrát mě naštvete, já zůstanu v
klidu. Po padesáté prvé vyletím a vůbec nepřemýšlím, co říkám.
A
pak je tu sangvinik, podle naší učitelky ideální člověk. Ten je
vyrovnaný, optimistický, živý a bezstarostný. Tak tohle je ironicky asi
jediný temperament, který na mě nesedí. Občas jsem sice optimistická,
ale jinak jsem buď realista, nebo pesimista.
Žádný
z těchto temperamentů se se mnou neshoduje a to je dobře. Protože opět
to potvrzuje to, že každý člověk i já je jedinečný. Nikoho není možno
zaškatulkovat.
Možná
většina lidí aspoň dokáže určit, jestli je introvert nebo extrovert. Já
bych to podle tohoto nedokázala, ale znám se, tak vím, že jsem spíše
introvert, ale nejsem úplný introvert. Jak už říká nadpis, jsem
introvert s velkým šálkem extroverta. Jsem to prostě já. Nikdo mě
nezaškatulkuje nikam, protože nikam nepatřím. A přitom patřím do každého
temperamentu. Nebo skoro.
Ale
i tak, nepotřebuji žádné psychologické vysvětlení na to, abych věděla,
kdo jsem, protože já to vím i bez toho. Jsem to prostě já a jsem sama
sebou.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za krásný komentář :)