Není
novinkou, že na světě mizí lidé. Za rok jich zmizí stovky a to bez sebemenší
spojitosti. Ale jsou tady čtyři nezvěstní, mezi kterými spojitost je, ačkoli
nikdo neví jaká. Všichni zmizeli na své narozeniny a zůstala po nich jen bílá
kartička s nápisem: „Vše nejlepší k prvním narozeninám. Dárek pro
tebe je tahle hra. Máš odvahu hrát?“
Policii
to nijak netrápí. Dospělí lidé opouštějí své životy denně, a pokud se jedná jen
o nějakou hru, je velká pravděpodobnost, že se vrátí. Ovšem Marcus Jameson,
bývalý špion MI6 má s rodinou jedné zmizelé úzký vztah a tak se pouští
spolu se svou kolegyní psycholožkou Augustou Bloomovou do pátrání ve snaze
zjistit, kam všichni lidé mizí.
Případ
se ale stává stále nebezpečnějším a nebezpečnějším. Dějí se ohavné činy,
objevují se nové skutečnosti a vypadá to, že vůbec nic není tak, jak to vypadalo
na začátku. Zprvu jednoduchý případ nezvěstné osoby začíná nabývat kolosálních
rozměrů a nikdo si není jistý, co se vlastně ve skutečnosti děje.
Kniha
nám představuje příběhy mnoha postav a nejspíš proto, aby bylo snadnější mezi
nimi přeskakovat, autorka zvolila er-formu. Nejčastěji kniha vypráví o
událostech kolem Augusty, ale ke slovu se dostanou i všichni ostatní hlavní
hrdinové a dokonce i některé oběti.
Mohlo
by se zdát, že když kniha vypráví příběh mnoha postav, bude chaotická, ale tak
to není. Kromě toho, že je velmi dobře napsána se ve skutečnosti soustředí jen
na příběhy několika klíčových postav a zbytek tam je pouze jako takové
dokreslení, ačkoli velmi důležité.
Hlavní
ale je, že Lena Deakin píše opravdu skvěle. S jejím stylem psaní jsem
neměla nejmenší problém, naopak jsem se díky němu do knihy okamžitě začetla a
nechala se unášet na vlně velmi dobrého příběhu.
Námět
knihy Psychohry je neskutečně zajímavý a to nejen ta část, kterou kniha
představuje i v anotaci, ale i další náměty, které se v příběhu
postupně objevují. Jedná se o hodně zapletenou zápletku, která ale není
v žádném případu překombinovaná. Naopak je tak zajímavá, že jsem knihu
přímo hltala.
Je
jen jedna věc, kterou knize můžu vytknout. I přes to, jak se autorka snažila
skutečný konec utajit, nepodařilo se jí to. Ke cti ji však slouží, že jsem na
to, jak se věci mají, přišla až těsně před hlavní hrdinkou a nikoli dřív. I tak
je škoda, že autorka nechala v knize vodítka, která se v podstatě
sama poskládala dohromady dřív, než měla, ale existují mnohem předvídavější
knihy a myslím, že originalita a promyšlenost příběhu tohle nedopatření více
než vynahrazuje.
Už
jsem řekla, že v příběhu vystupovalo mnoho postav, ale ve skutečnosti se
točil jen kolem několika konkrétních. Tyhle postavy byly vykreslené zdaleka nejlépe.
Jejich pohnutky, pocity a myšlenky byly v knize v podstatě
naservírované jako na talíři. Tedy s výjimkou postav, u kterých autorka
chtěla některé části jejich osobnosti zatajit.
Vedlejší
postavy jsou popsány spíše okrajově, ale i tak bych řekla, že je to mnohem
důkladnější popis, než u některých jiných knih. Leona Deakin ten popis sice
nevzala do hloubky, ale i na těch pár scénách se jí podařilo perfektně ukázat
jejich charaktery.
Já
jsem z knihy absolutně nadšená. Pokud máte rádi psychothrillery, tak tohle
je rozhodně kniha, kterou bystě neměli vynechat. Za mě je to kniha, ke které se
budu v budoucnu ráda mnohokrát vracet a doufám, že autorka napíše co nejdřív
druhý díl, protože i přesto, že je kniha uzavřená je tu mnoho věcí, které
zůstaly nevyřčeny, a byla by škoda, kdyby se svět nedozvěděl, jak to bude
pokračovat. Na to je tenhle příběh až příliš dobrý.
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Jota.
Knihu Psychohry můžete koupit ZDE.
Tak dneska jsi už druhá, která mi knihu představuje. Ale tedy zase první recenze :)
OdpovědětVymazatMě jsi teda nalákala a i kdyby byla lehce chaotická, to mi vůbec nevadí :D
dobra, pridavam na seznam :-D
OdpovědětVymazatJá psychothrillery až tak nevyhledávám, i proto, že mi přijdou často na jedno brdo nebo moc přitažené za vlasy. :D Ale tohle nezní špatně. :)
OdpovědětVymazat