Od vadnutí k rozkvětu

Moderní poezii mám na rozdíl od té klasické opravdu ráda. A zamilovala jsem si ji především díky Rupi Kaur a její první básnické sbírce Mléko a med. Právě proto jsem se opravdu těšila až vyjde autorce její druhá kniha Květy slunce.

I tentokrát se sbírka dělí na několik částí, konkrétně na pět, které mají symbolizovat život květiny, který je paralelně spojen s našimi životy. Jedná se o části Vadnutí, Odumírání, Klíčení, Růst a Rozkvět.

Popravdě jsem si ale básně s názvy částí nedokázala spojit. Nepřipadalo mi, že by některá přímo symbolizovala nebo třeba jen souvisela s vadnutím nebo rozkvětem. Kdyby autorka seřadila básně v jiném pořadí, nejspíš bych na tom nezaregistrovala naprosto nic divného.

Samotné básně se mi líbí. Nejvíc jsem si oblíbila asi básně z části Odumírání, ačkoliv jsem v každé našla nějaké, které se mi zalíbily a zapsaly do srdce. Ale každá báseň mě jednoduše zaujmout nemohla. Jsou tu takové, které na mě zapůsobily opravdu hodně, ale i takové, které vůbec.

Popravdě jsem v této knize narazila i na básně, které mi přišli neuvěřitelně povědomé. Jako kdyby autorka jen přeházela slovosled u citátů, které jsou všeobecně známé. Nebylo jich mnoho, ale i tak mě docela zklamalo, že se v knize od opravdu talentované básnířky objevují taková klišé.

A i když jsem si některé básně opravdu zamilovala, musím bohužel konstatovat, že autorčina druhá sbírka není tak úplně to, co jsem čekala. Mléko a med je sbírka, která má mnoho vrstev a je neskutečně inspirativní. To bohužel o Květech slunce říct nemůžu.

Básně jsou krásné, ale autorka všechno odhaluje okamžitě. Není to tak, že by báseň něco říkala, další informaci skrývala mezi řádky, a nakonec řekla čtenáři ať si to přebere sám. V tomto případě říkají všechno hned bez otálení, a to by podle mě neměl být smysl poezie, rozhodně ne té moderní.

Myslím, že jistou zásluhu na tom, že básně nevyvolávají inspiraci má to, jak neskutečně negativní jsou. To samozřejmě byla i autorčina první sbírka, ale v tomto případě jde o negativitu ve špatném slova smyslu. Autorka se ponořila mnohem hlouběji a věnovala se ještě závažnějším věcem, než v první knize na čemž není samozřejmě nic špatného, ale v tomto případě zapomněla na to nejdůležitější. Její básně by neměly člověku jen říkat jaký měla život a že pravděpodobně má mnoho lidí na světě stejný, ale měly by spíš dávat naději a inspiraci, což já z této knihy bohužel necítím.

Je samozřejmě možné, že takhle na mě kniha zapůsobila teď a až ji budu číst po druhé, tak kromě toho, že se mi zalíbí zase jiné básně v nich uvidím i nějakou hloubku nebo mě začnou inspirovat. Tohle je totiž na básních skvělé, můžete si je přečíst padesátkrát a pokaždé si z nich odnesete jiný pocit. Právě teď na mě ale básně působí takhle a pochybuji, že by se to v nejbližší době změnilo.

Po technické stránce tedy nemůžu básnické sbírce nic vytknout. Jsou to opravdu krásné básně, jen ve mně neprobouzejí takové pocity, jaké by měly. Ale to, že je neprobouzí momentálně ve mně neznamená, že by je nemohly probouzet ve vás.

Hodně lidí říká, že jsou Květy slunce lepší než Mléko a med, ale spolu se mnou jsou tu i lidé, kteří tvrdí, že Mléko a med je lepší než Květy slunce. Myslím, že obzvlášť u poezie je důležité, aby si každý udělal svůj názor, takže pokud vás sbírka láká, rozhodně říkám, abyste do toho šli. I kdyby jste v knize nenašli nic dalšího, tak si alespoň přečtete pár krásných básní.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Knihy Dobrovský.

Knihu Květy slunce můžete zakoupit na stránkách knihkupectví Knihy Dobrovský