Zrzka v červené mikině

Scarlet v dětství opustili rodiče, a tak ji od té doby vychovává její babička. Přestože žijí na farmě, naučila ji její babička opravdu velkou spoustu věcí, a nejen proto je tou jedinou od koho si teď v osmnácti nechá mluvit do života. Jenže najednou její babička, která pro ni byla tou nejdůležitější na světě, zmizí.

O dva týdny později se z ničeho nic objeví Scarletin otec, který má stopu k tomu, kde by mohla její babička být a kdo má její zmizení na svědomí. A tak se Scarlet vydává za tím jediným, kdo by jí mohl pomoci její babičku zachránit. Za někým, komu musí začít věřit. Ale věřit Vlkovi rozhodně nebude lehké.

A zatímco Scarlet pátrá po svojí babičce se Cinder snaží utéct z vězení, což rozhodně není zrovna lehké. Ale naštěstí narazí na Thornea, který jí může pomoct. Ještě je tu ale Kai, který začíná být čím dál tím zoufalejší, protože královna Levana ohrožuje jeho zemi. A to neví ani o polovině toho, co chystá.

První díl Měsíčních kronik Cinder se mi opravdu moc líbil, a tak po jeho dočtení bylo jasné, že si musím udělat čas i na Scarlet. Nejen proto, že se mi celé pojetí pohádky líbilo, ale především proto, že autorka nechala první díl neukončený. Takže i když jsem byla opravdu zvědavá, jak změnila příběh o Červené Karkulce, mnohem víc mě zajímalo, jak bude pokračovat příběh Cinder.

Netušila jsem, jak moc budou nebo nebudou tyto dva příběhy propojené a nakolik se bude v knize objevovat Cinder, ale i tak jsem věřila, že to autorka poskládá tak, aby to do sebe krásně zapadalo a vytvořilo další úžasný pohádkový příběh.

Příběh je napsán v er-formě, přičemž tedy vypráví především dvě dějové linky. Kniha se z větší části zaobírá samozřejmě Scarlet, ale i Cinder tady má docela dost prostoru. Ze začátku jsou na sebe tyto dvě linky sice nezávislé, ale v určitém momentě se pak ze dvou příběhů stává jeden.

Co se týká stylu psaní, tak ten je trochu složitější. Nechci tím říct, že by byl špatný nebo nudný, ale je hodně obsáhlý. Marissa Meyer vytvořila hodně detailní svět, a to se musí ve způsobu psaní odrážet. Právě proto, že je všechno popisováno hodně do detailů příběh neubíhá tak rychle, jako jiné, akčnější, knihy.

V tomto případě to není slabina knihy, ale naopak její silná stránka. To, že autorka nikam nespěchá a dává si záležet na detailech je velká část toho, proč je kniha skvělá. Nechává čtenáře, aby se postupně ponořili do příběhu, pomalu si ho vychutnali, a tak naprosto vstřebali atmosféru.

Stejně jako v případě prvního dílu jsem z děje doopravdy nadšená. Celá kniha je neuvěřitelně napínavá, ale nechybí ani záblesky lásky. Rozdíl mezi Scarlet a Cinder je ten, že druhý díl už není takový úvodní, takže se příběh začíná už pořádně zamotávat a je to tedy stále napínavější a napínavější.

Na tom má velkou zásluhu podle mě i to, že Scarlet už není čište retelingem. Samozřejmě, že podobnost je tu doopravdy velká, ale už od začátku jsou tu vidět výrazné rozdíly, kdežto u prvního dílu byly první tři čtvrtiny opravdu jen převyprávěním.

Stejně jako v případě prvního dílu jsou postavy opravdu skvěle popsané. U starých známých je vidět, jak se vyvíjí jejich osobnosti a člověk se k nim tak dokáže ještě víc přiblížit. Ale i nové jsou skvěle popsané. Rozdíl je v tom, že čtenář poznává, kdo postavy vlastně jsou zároveň s nimi, jelikož se většina z nich nemá tak úplně jasno, kým je.

Scarlet je úžasné pokračování jedné úžasné série. Pokud po Cinder váháte, jestli se pustit do Scarlet, tak za sebe vám ji můžu jen a jen doporučit. Ostatně jako všechny knihy ze série, které jsem zatím četla. Pokud máte rádi pohádky pojaté neskutečně originálním způsobem, pak je série Měsíční kroniky to pravé pro vás.

Za poskytnutí pohádkové knihy s kapkou sci-fi (bohužel bez Vlka v životní velikosti) děkuji e-shopu Megaknihy.