Proč museli zemřít?

Thomas Huston byl obyčejný člověk. Profesor lingvistiky, spisovatel, dobrý manžel a otec třech dětí. Ale celá jeho rodina je zmasakrována a jediným podezřelým je on. Existují i svědkové, kteří ho po vraždách viděli mihnout se ulicemi. Od té doby po něm není však ani stopa.

Na jeho případ je přidělen detektiv Ryan Demarco. Je odhodlaný Thomase najít za každou cenu. Najít nikoli dopadnout. Dobře se s tím mužem znal a ví, že by něčeho takového nebyl schopný. Byl to vážený člen komunity a svoji rodinu miloval. Musí ho najít a zjistit, co se doopravdy stalo s jeho rodinou.

Kniha Vražedné emoce mě na první pohled zaujala především díky obálce. Anotace nezněla zrovna dvakrát originálně. Přišlo mi, že podobný námět má mnoho dalších knih. Ale už jsem zjistila, že pod obyčejnými anotacemi se občas můžou skrývat neskutečné poklady a doufala jsem, že tohle bude ten případ.

Dalo by se říct, že se příběh dělí na dvě části nebo že se odehrává ve dvou rovinách. Jedna je o detektivu Demarcovi a druhá o Thomasu Hustonovi. Obě jsou psány v er-formě, což mi k téhle knize zrovna dvakrát nesedí. Je to hodně emotivní kniha a je to na ní vidět, ale v tomto případě použitím třetí osoby autor nechtěně způsobil, že jsem při čtení knihy cítila od postav takový odstup, což zrovna u knihy, která je plná pocitů není zrovna ideální.

Kromě toho mi ale celý styl psaní přijde takový nezáživný a nudný. Nějak jsem se do knihy nemohla začíst, a dokonce se mi stávalo, že jsem se občas musela vracet o celé stránky pět, abych si uvědomila, co se tam vlastně odehrávalo, protože jsem nebyla schopna text vnímat. Styl psaní mi zkrátka nesedl.

Vražedné emoce rozhodně není takový thriller, jak jsem si představovala. Popravdě bych ho označila spíše za detektivku než thriller, ale takovou hodně zvláštní. Přestože náplní knihy je pátrání po Thomasovi Hustonovi, tak to neprobíhá tak, jako u většiny knih. V podstatě tu chybí taková ta profesionální policejní práce a všechno je zkresleno detektivovým vztahem k Thomasu Hustonovi.

Rozhodně se nejedná a úhel pohledu, který by byl špatný. Naopak je to něco nového, a to se vždycky cení. Ale v tomhle případě bych řekla, že je to až příliš osobní. Právě to, že tu není žádný nezaujatý hlavní hrdina knize tak trochu škodí. Nápad to je sice dobrý, ale výsledek podle mě mohl být mnohem lepší.

Řekla bych, že právě s tím, jak autor příběh pojal souvisí i to, že je příběh delší, než by podle mě být měl. Jsou tu opravdu dlouhé scény, které vlastně nemají na příběh žádný vliv a akorát se tím zaplácává to skutečně zajímavé a dělá s kniha, která mohla být opravdu dobrá je nakonec neskutečně nudná.

Hodně se mi ale líbila psychologická linka. Autor se hodně zabývá psychologickým rozpoložením postavám, a to je podle mě na celém tomhle příběhu nejlepší. Ráda se dívám do mysli postav a v tomto případě poskytl Randall Silvis plný náhled do mysli svých postav a udělal to tak všechno mnohem zajímavější a dramatičtější.

Postavy jsou podle mě nejpovedenější částí této knihy. Autor je popsal opravdu do nejmenších detailů a dal jim zajímavé životní příběhy. Přišlo mi, že jsou úplně jiné než ty, se kterými se běžně potkávám v jiných thrillerech a detektivkách, a to se mi opravdu moc líbilo. Jen škoda, že jsem se do nich kvůli stylu psaní nedokázala vžít.

Musím uznat, že námět je opravdu zajímavý a spolu s psychologickou linkou a originálními postavami to mohla být doopravdy skvělá kniha. Ani to, z jakého úhlu to autor vzal nebylo úplně špatné, ale podle mě to pokazil styl psaní a délka knihy. Být to kratší a trochu jinak napsané, nejspíš bych byla z knihy nadšená, ale takhle mi to přijde jako průměr a popravdě dost slabý průměr.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Knihy Dobrovský.

Knihu Vražedné emoce můžete zakoupit na stránkách knihkupectví Knihy Dobrovský.