Hlavy plné duchů

Makepeace žije spolu s matkou u své tety a strýce, ale její život není vůbec lehký. Nenarodila se v manželském svazku, a tak jí i její matkou celé město pohrdá. To však není to nejhorší s čím se Makepeace potýká. Každou noc se jí zdají příšerné noční můry, jejichž hlavními představiteli jsou duchové. Ale brzy se ukáže, že se nejedná jen o noční můry.

Po smrti její matky Makepeace rychle pochopí, že duchové jsou až příliš skuteční a chtějí se dostat do její hlavy, aby získali druhou šanci na život. A jednomu se to už dokonce povedlo.

To největší nebezpečí však na Makepeace číhá na panství rodiny jejího otce. Nejde jen o blížící se válku, ale i o podivné chování, podivný pohled, těch nejstarších členů rodiny. Makepeace brzy pozná, že s touhle rodinou je něco v nepořádku a pokud rychle neuteče, může to pro ni mít příšerné následky. A není nikdo, komu by mohla věřit… skoro nikdo.

Od Frances Hardinge jsem četla už její knihu Strom lží, která se mi doopravdy líbila, především pak díky její originalitě. Proto když jsem si všimla, že od ní u nás vychází další kniha, musela jsem o ní zjistit víc a poté, co jsem viděla její nádhernou obálku a přečetla anotaci, která nezněla o nic méně originálně než její předchozí kniha, měla jsem jasno.

Kůže plná stínů je napsaná v er-formě, ale i přesto jsou v knize emoce a myšlenky hlavní hrdinky perfektně vykresleny, což je podle mě zásadní pro vznik kvalitní knihy. Jinak ale ke stylu psaní nemůžu nic moc říct. Není na něm nic negativního ani pozitivního, je prostě normální bez jakýkoliv výchylek. Kniha se čte dobře, ale přijde mi, že na rozdíl od jiných nedokáže čtenáře plně pohltit, a to právě kvůli dost obyčejnému stylu psaní.

Kniha se dělí na sedm částí, přičemž první část se skoro sto stranami je asi nejdelší a řekla bych, že i nejnudnější. Jednalo se o takový ten typický začátek, kde se musela vysvětlovat hromada věcí a skoro nic se nedělo. I když i tady se samozřejmě stalo několik významných událostí. Ale téhle části prostě chyběla akce a byla docela nezáživná.

Naštěstí to byl opravdu jen začátek. I když v tomto případě měl ten začátek sto stran, což je čtvrtina knihy, a to není zas až tak úplně ideální. Pak už se příběh doopravdy rozjel. Začalo se tam dít mnoho věcí a celé to bylo mnohem akčnější, a především napínavější, a zbytek knihy jsem si tak doopravdy užila.

Obzvlášť musím vyzdvihnout závěr knihy. Stejně jako u Stromu lží i tento příběh autorka ukončila tak, že všechno bylo vyřešeno, ale zároveň tomu autorka nechala takový polootevřený konec. Jako kdyby tím chtěla naznačit, že se jedná o konec jedné části příběhů, ale ne celku. Jako kdyby chtěla říct, že příběh pokračuje, stejně jako život.

Jak jsem už zmiňovala, autorce se skvěle povedlo do příběhu zakomponovat povahu, myšlenky i pocity hlavní postavy, Makepeace. Neměla jsem tedy nejmenší problém se do jejího životního příběhu vžít.

Avšak docela mě mrzí, že autorka nevyužila toho, že Kůži plnou stínů napsala v er-formě a nerozepsala trochu i pocity ostatních postav. Tedy byly tam vyobrazené jejich emoce a povahové rysy, kterých si všimla Makepeace, ale přišlo mi to málo.

I přes nudný začátek můžu říct, že kniha splnila má očekávání. Příběh, který Frances Hardinge sepsala je vážně zajímavý a dle mého názoru i neokoukaný. Sice má pár mušek, ale klady rozhodně převažují.

Už po druhé mi Frances Hardinge dokázala, že její nápady jsou doopravdy osvěžující a její knihy stojí za to číst. Kůže plná stínů je vážně skvělá a já už se nemůžu dočkat jejích dalších knih.

Za poskytnutí knihy vydané v edici Omega děkuji nakladatelství a knihkupectví Knihy Dobrovský.

Knihu Kůže plná stínů můžete zakoupit ZDE.