Pages

Sedmé dítě

Název: Sedmé dítě
Původní název: Det syvende barn
Autor: Erik Valeur
Žánr: Krimi
Počet stran: 840
Nakladatelství: Omega






Sedmé dítě mě zaujalo. Podle anotace zněla kniha napínavě a tajemně. Mám velmi ráda záhady, a ještě radši ty na které nedokážu přijít. A tahle kniha vypadala, že bude plná překvapení, které nakonec vyústí ve velké odhalení. Něčemu takovému jsem nemohla odolat.

Jedná se o příběh o sedmi dětech, které se narodili na stejném porodnickém oddělení. Všech sedm bylo určeno k adopci. A tak se taky stalo. Všem dětem byly nalezeny domovy a ony dospěli bez toho, by vůbec tušili o svém původu.

Vypadá to na šťastný konec, jenže tohle je teprve začátek. S jedním z těchto dětí se totiž pojí tajemství. Tajemství, které nesmí být z žádnou cenu odhaleno. Vše se však změní ve chvíli, kdy se v novinách objeví zpráva o těchto dětech, a tajemství jež jedno z nich ukrývá.


Sedmé dítě je kniha o osmi set stránkách, takže žádná jednohubka. Možná i právě proto uznal autor za vhodné rozdělit knihu nejen do kapitol, ale i do částí, které samozřejmě nejsou vloženy nahodile, ale kdyby na ně nebyla rozdělena, určitě by to nijak výrazně nevadilo.

Příběh samotný je psán v er-formě, což je jedině dobře, jelikož postav, kolem kterých se kniha točí je skutečně mnoho. Což mě přivádí k tomu, že ještě před tím, než se čtenář dostane k samotnému příběhu, čeká na začátku knihy přehled postav i s krátkým popisem.

Určitě není na škodu, když se v příběhu, zvlášť v tak složitém jako je tenhle, seznam objeví. Většinou čtenáři pomůže s orientací. Ale mně v tomto případě pomáhal až moc. V podstatě u každého druhého jména jsem listovala zpátky na začátek, abych zjistila, o koho se vlastně jedná. Netuším proč, ale všechny postavy a jejich úloha v knize se mi hrozně pletly. A to, že se neustále měnila osoba, kolem které se dané události dějí nijak zvlášť nepomohlo.

Osobně jsem se tedy dokázala v knize orientovat jen pár kapitol, pak jsem úplně ztratila nit. Přesto, že jsem příběh přečetla, díky neustálému zjišťování, kdo je tohle a kdo tamto, jsem ho vlastně sotva vnímala, a to co mi uvízlo v paměti jsem měla ještě dost pomotané.

V konečném důsledku je to tedy jako kdybych knihu vůbec nečetla. Sice mám v hlavě nějaké útržky a zhruba vím, jaká byla hlavní linie a důležité body knihy, ale to mi nestačí. To samý bych získala, kdybych si přečetla pár spoilerů a zabralo by mi to mnohem míň času.

Možná, že kdyby byl příběh vykreslen jednou osobou nebo aspoň lépe označeno, která část se týká koho, nebyl by příběh špatný a já bych si ho i užila. Ale bohužel je kniha napsána tak, jak je a příběh tedy zaniká pod hromadou jmen.

Podle mě nemá cenu s touhle knihou ztrácet čas. Osm set stran znamená strávit mnoho hodin nad knihou ve které se většina čtenářů snadno ztratí a odnést si z příběhu samotného jen velmi málo poznatků, které z paměti vyprchají velmi brzy, jelikož je nahradí mnohem kvalitněji napsané příběhy. Jinými slovy jedná se o čas, který může být využit lépe četbou nějaké lepší a zajímavější knihy.

Za poskytnutí knihy Sedmé dítě k recenzi děkuji nakladatelství Omega. Knihu můžete zakoupit na jejich stránkách nebo na e-shopu knihkupectví Knihy Dobrovský.



3 komentáře:

  1. tak to nevim jestli bych u tolika stranek vydrzela... to uz jsou opravdu knizni extremy

    OdpovědětVymazat
  2. Super recenze, Kristý, slyšela jsem, že je knížka poněkud hutnější... Já o ní uvažuji, láká mě..

    OdpovědětVymazat
  3. Je to škoda, námet znie zaujímavo, možno, keby bola kniha o niečo stručnejšia a pútavejšia tak by to bolo lepšie :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za krásný komentář :)