Původní název: Det syvende barn
Autor: Erik Valeur
Žánr: Krimi
Počet stran: 840
Nakladatelství: Omega
Sedmé dítě mě zaujalo. Podle
anotace zněla kniha napínavě a tajemně. Mám velmi ráda záhady, a ještě radši ty
na které nedokážu přijít. A tahle kniha vypadala, že bude plná překvapení,
které nakonec vyústí ve velké odhalení. Něčemu takovému jsem nemohla odolat.
Jedná se o příběh o sedmi dětech,
které se narodili na stejném porodnickém oddělení. Všech sedm bylo určeno
k adopci. A tak se taky stalo. Všem dětem byly nalezeny domovy a ony
dospěli bez toho, by vůbec tušili o svém původu.
Vypadá to na šťastný konec, jenže
tohle je teprve začátek. S jedním z těchto dětí se totiž pojí
tajemství. Tajemství, které nesmí být z žádnou cenu odhaleno. Vše se však
změní ve chvíli, kdy se v novinách objeví zpráva o těchto dětech, a
tajemství jež jedno z nich ukrývá.
Sedmé dítě je kniha o osmi set
stránkách, takže žádná jednohubka. Možná i právě proto uznal autor za vhodné
rozdělit knihu nejen do kapitol, ale i do částí, které samozřejmě nejsou
vloženy nahodile, ale kdyby na ně nebyla rozdělena, určitě by to nijak výrazně
nevadilo.
Příběh samotný je psán
v er-formě, což je jedině dobře, jelikož postav, kolem kterých se kniha
točí je skutečně mnoho. Což mě přivádí k tomu, že ještě před tím, než se
čtenář dostane k samotnému příběhu, čeká na začátku knihy přehled postav i
s krátkým popisem.
Určitě není na škodu, když se
v příběhu, zvlášť v tak složitém jako je tenhle, seznam objeví.
Většinou čtenáři pomůže s orientací. Ale mně v tomto případě pomáhal
až moc. V podstatě u každého druhého jména jsem listovala zpátky na
začátek, abych zjistila, o koho se vlastně jedná. Netuším proč, ale všechny
postavy a jejich úloha v knize se mi hrozně pletly. A to, že se neustále
měnila osoba, kolem které se dané události dějí nijak zvlášť nepomohlo.
Osobně jsem se tedy dokázala
v knize orientovat jen pár kapitol, pak jsem úplně ztratila nit. Přesto,
že jsem příběh přečetla, díky neustálému zjišťování, kdo je tohle a kdo tamto,
jsem ho vlastně sotva vnímala, a to co mi uvízlo v paměti jsem měla ještě
dost pomotané.
V konečném důsledku je to
tedy jako kdybych knihu vůbec nečetla. Sice mám v hlavě nějaké útržky a
zhruba vím, jaká byla hlavní linie a důležité body knihy, ale to mi nestačí. To
samý bych získala, kdybych si přečetla pár spoilerů a zabralo by mi to mnohem
míň času.
Možná, že kdyby byl příběh
vykreslen jednou osobou nebo aspoň lépe označeno, která část se týká koho, nebyl
by příběh špatný a já bych si ho i užila. Ale bohužel je kniha napsána tak, jak
je a příběh tedy zaniká pod hromadou jmen.
Podle mě nemá cenu s touhle
knihou ztrácet čas. Osm set stran znamená strávit mnoho hodin nad knihou ve
které se většina čtenářů snadno ztratí a odnést si z příběhu samotného jen
velmi málo poznatků, které z paměti vyprchají velmi brzy, jelikož je
nahradí mnohem kvalitněji napsané příběhy. Jinými slovy jedná se o čas, který
může být využit lépe četbou nějaké lepší a zajímavější knihy.
Za poskytnutí knihy Sedmé dítě k recenzi děkuji nakladatelství Omega. Knihu můžete zakoupit na jejich stránkách nebo na e-shopu knihkupectví Knihy Dobrovský.
tak to nevim jestli bych u tolika stranek vydrzela... to uz jsou opravdu knizni extremy
OdpovědětVymazatSuper recenze, Kristý, slyšela jsem, že je knížka poněkud hutnější... Já o ní uvažuji, láká mě..
OdpovědětVymazatJe to škoda, námet znie zaujímavo, možno, keby bola kniha o niečo stručnejšia a pútavejšia tak by to bolo lepšie :-)
OdpovědětVymazat