Původní název: American Housewife
Spisovatel: Helen Ellis
Žánr: Povídky
Počet stran: 160
Nakladatelství: Omega
Na obálce je vyobrazena typická
americká hospodyňka v sépiovitém zbarvení. Název a autorčino jméno je
napsáno černou barvou a fontem, který se podle mě, k obálce absolutně
hodí. I když nejsem schopna říct proč. Celkově se mi tahle retro obálka líbí,
přímo z ní dýchá atmosféra dřívější doby.
Americkou hospodyňku nabídlo
nakladatelství Omega do konkurzu a po té, co jsem si přečetla anotaci, jsem se
musela zúčastnit. Námět zněl originálně, neotřepaně a především zajímavě. Navíc
jsem si už dlouho žádnou knihu povídek nepřečetla. Byla jsem tedy opravdu
zvědavá, jaká Americká hospodyňka bude.
Myslíte si, že víte, jak se chová
správná Americká hospodyňka? Tak to jste na omylu. Ve dvanácti povídkách, které
tato kniha obsahuje, se ukáže jejich pravá tvář. Jejich život totiž není jen o
pečení koláčů, vaření večeře a úklidu domácnosti. Tyto ženy se totiž nebojí
vzít situaci pevně do svých rukou a poradit si se vším, co je čeká, podle svého
nejlepšího mínění.
Abych byla upřímná, je pro mě
dost těžké hodnotit knihu jako celek, jelikož každá povídka byla napsána jiným
způsobem. Právě proto jsem se rozhodla, že bude nejlepší, když proberu jednu po
druhé.
První povídka se jmenuje Co celý
den dělám. Jak už název pojednává, jedná se o zpověď jedné z Amerických hospodyněk
psanou v první osobě jednotného čísla. Abych byla upřímná, tak jsem moc
nepochopila smysl téhle povídky. Přišlo mi, jako kdyby jen byla do počtu.
Druhá povídka Válka s táflováním
je už lepší. Povídka je psána formou rozvitých e-mailů, které rozhodně stojí za
to. Je to opravdu humorně popsaná situace, při které budete mít úsměv na tváři.
Pravdou ale je, že jsem se občas ztrácela v tom, kdo je kdo.
Hledání pokladů s hvězdami,
jež je psána opět v ich formě, je nejdelší. Díky tomu je příběh pořádně
rozvinutý, což přispělo k tomu, že je podle mě i nejlepší povídka
z celé knihy. Má hloubku, pravdivě odráží lidské vlastnosti, realitu
tohoto světa a není šance, že by se čtenář do této povídky zamotal a něco
nepochopil. Je jasná jako facka.
Tajný jazyk jižanské dámy mi jako
povídka ani nepřišel. Prostě je to výpis několika vět a pak vysvětlení, co si
žena ve skutečnosti myslí, když větu vyřkne. Musím však říct, že jsem se docela
dobře bavila.
Ahoj! Vítejte v knižním
klubu je dle mého názoru rozhodně nejšílenější povídka v knize, ale není
vůbec špatná. V celé této povídce se nevyskytuje jediná přímá řeč, veškerou
komunikaci obstarává jen jedna postava. Je to trochu zvláštní a popravdě jsem
se pak už trochu ztrácela v tom, co a kdy která postava říkala, ale hlavní
zápletku příběhu jsem pochopila. A přesto, že mi to přišlo naprosto šílené,
jsem se u toho opravdu pobavila, což je hlavní.
Pasovač je také velmi zajímavá
povídka psaná v ich formě. Ze začátku mi přišla humorná, ale ke konci je
spíše smutná. I když to tak nevypadá, má v sobě ukryté poselství
k zamyšlení.
Jak být velká dáma je
v podstatě návod podávaný ve formě příkazů. Opět mi to nepřijde jako
povídka a díky některým větám to má být pravděpodobně vtipné, ale mě to tak
nepřišlo. Pro mě to byl skutečně nudný manuál.
Jak být příznivcem umění je též něco jako návod, ale už má aspoň nějaký příběh. Vždycky je uveden krok a potom
text, kdy Americká hospodyňka mluví ke čtenáři. Rozhodně je to lepší než
předchozí povídka a některé pasáže mi přišli skutečně vtipné, ale řekla bych,
že v sobě tato povídka skrývá ještě mnohem hlubší význam.
Mrtví vrátní, další příběh
v ich formě, je skutečně zajímavá povídka, ale přijde mi neúplná. Rozhodně
je to skvělý nápad, ale spíše než povídka by z toho byla lepší novela.
V povídce totiž není žádný velký závěr, je to jen vyprávění, ve kterém mi
chybí začátek a konec. Ale nápad se mi skutečně moc líbí.
Ochrana malé královny krásy je
povídka, kde Americká hospodyňka mluví celou dobu k dítěti. K této
povídce můžu říct akorát to, že bohužel skutečně svou hlavní myšlenkou odráží
realitu. Není to špatný příběh, jen mi v něm něco chybí.
Nauč se to od koček mi opět
nepřijde jako povídka, spíše výčet věcí, které dělá kočka. Jenže já kočky
jednoduše miluji a tak se mi to i přesto líbilo. Vlastně mi je spíš líto, že
nemá víc stran.
Úplně poslední příběh je též
psaný v ich formě a jmenuje se Mou knihu vám přináší dobří lidé
z Tampaxu. Tato povídka je opravdu hodně přitažená za vlasy, ale právě
díky tomu je, podle mého mínění, asi nejvtipnější a zároveň poukazuje na
závažný problém dnešní doby.
Bohužel nemám knihu s čím
porovnat. Nic s podobným námětem jsem zatím nečetla a ani nevím, že by
něco takového někdo jiný napsal. Navíc se jedná o jedinou knihu, která od
autorky v Česku vyšla, což je opravdu škoda, jelikož bych si hrozně ráda
přečetla nějakou další a porovnala jí s touto, ale bohužel.
Některé povídky se mi líbily
méně, některé více. Popravdě jsem snad ani nečekala, že by se mi líbily úplně
všechny. Musím však říct, že povídky, které stojí za přečtení, rozhodně
vynahrazují ty ostatní. Jak už jsem řekla výše, je zde spousta humoru, ale také
i hlubokých myšlenek, díky kterým se čtenář zamyslí. Pokud vás kniha něčím
zaujala, určitě ji zkuste.
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Omega.
Americkou hospodyňku můžete zakoupit přímo na stránkách nakladatelství Omega nebo na e-shopu knihkupectví Knihy Dobrovský.
Moc pěkná recenze! :) Na tuto knížku jsem už také koukala a vypadá dobře :)
OdpovědětVymazatDěkuju :)
Vymazat