Zakázaná hra - Doupě

Název: Zakázaná hra - Doupě

Původní název: The Chase

Spisovatel: L. J. Smith

Žánr: Fantasy

Počet stran: 224

Nakladatelství: Fragment

Stejně jako u prvního dílu této sérii nemůžu ani obálku Doupěte hodnotit kladně. Což je v celku pochopitelné, vzhledem k tomu, že je obálka skoro stejná. Vyumělkovaný obličej a zdobení, které se k tomu naprosto nehodí. Ale tentokrát jsem tu našla jednu kladnou věc. A to cestička zapadaná listím, která je v dolní části knihy. I když možná, že to tak připadá jen mě. Každopádně se mi to líbí.

Když jsem dočetla Lovce, vůbec jsem netušila, o čem by tak mohl být druhý díl. Přišlo mi, že je Lovec uzavřený. I když pravdou je, že tam byla na konci věta, která odkazovala k pokračování. Ale i tak jsem si nedokázala představit, jak bude vypadat druhý díl. Vlastně jsem se trochu bála, že bude mít Doupě podobný děj jako Lovec, což by nebylo zrovna dobré.

Z Lovce jsem měla docela rozporuplné pocity. Jednak se mi líbil námět a pak byl velmi čtivý. Bohužel byl také trochu zmatený. Doufala jsem, že se to v druhém dílu vysvětlí a nezamotá ještě více.

Julian se vrátil a chce, aby Jenny splnila svůj slib a byla navždy jeho. Jenže Jenny miluje Toma a ani ji nenapadne, že by mohla cítit něco k princi temnot… no možná napadne. Každopádně jí Julian nabídne novou hru. Jenny se rozhodně hrát a tak na ní a její přátele čeká spousta nástrah při snaze vyhrát nad Julianem, který sice tvrdí, že hraje férově, ale přiznejme si, že dokáže najít pár skulinek.

Stejně jako první díl je kniha velice čtivá. Ale u prvního dílu jsem byla dost zmatená, ale tady jsem v tom zmatek nebyl. K tomu je děj i zajímavý. Takže tentokrát nemůžu ke stylu psaní ani k ději nic namítat.

Jenny mi v minulém díle lezla na nervy svou naivitou. Hlavně tím, že udělala všechno, co po ní Tom chtěl. Ale změnila se. Je sebevědomější, stojí si za svým názorem a jde za tím, co chce. Z té holky, kterou jsem nesnášela, se stala docela normální myslící bytost.

Tom se v minulém dílu předvedl jako kluk, který nesnáší, když není po jeho. Až ke konci se ukázala jeho láskyplnější stránka. A v Doupěti se úplně rozvíjí. Ukazuje se tu, jak moc mu záleží na Jeny a co všechno je ochotný udělat. Je z něho normální milující kluk.

Zachary je uzavřenější ještě víc, než dřív. Předtím miloval focení, ale teď je otřesen zážitky z Hry. Nemůže najít inspiraci, utápí se v depresi.

Dee je pořád stejně bojovná a přímá jako v prvním díle. Nějak jsem si nevšimla nějaké výrazné změny její osobnosti. Ale to je možná tím, že až na Jenny a Toma nebyly postavy dost rozebírány.

Audrey je pro mě pořád jedna velká záhada. Částečně vážně působí jako nafoukaná nána bez mozku, ale ve skutečnosti taková není. Je milá a přátelská. Tahle postava je prostě hrozně nečitelná.

Michael se v této knize moc neprojevoval. Ale pořád si stojím za tím, že se chvilkami chová dost dětinsky, i když takový ve skutečnosti není. Je to milý, starostlivý a přátelský kluk.

Julian se podle mě nezměnil. Možná je trochu zuřivější a odhodlanější než v prvním díle, ale pořád je to ten samý Julian. Rád hraje hry a má pořád velké ego, takže nepochybuje, že vyhraje. A to všechno kvůli jedné obyčejné dívce.

Příběh v předchozí knize se odehrával v papírovém domečku. Tento je už v reálném světě, aspoň částečně. Řekla bych, že hlavně právě proto je to lepší než minulý díl. Pochopit realitu je jednoduší, než podivné věci, které se z ničeho nic objeví v podivném papírovém domě.

V podstatě od začátku porovnávám Lovce a Doupě. Takže jen pro shrnutí bych ráda dodala, že je druhý díl doopravdy mnohem lepší než první. Je logičtější a není tak zmatený. Možná jediné co bych vytkla je fakt, že tu nebylo pořádně rozepsáno rozpoložený všechny důležitých postav.

Podtrženo sečteno se mi kniha Doupě opravdu líbila. Opět nevím, jestli se k ní někdy vrátím, spíše asi ne, ale jsem doopravdy ráda, že jsem si ji mohla přečíst. A na rozdíl od minule se teď na třetí díl opravdu těším a doufám, že bude ještě lepší než tento.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Fragment :)