8. 8. 2024

Vražda a láska v životě Jane Austenové

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Jota za účelem recenze. #spoluprace

Slavnostní ples, na kterém má být oznámeno zasnoubení baroneta, dostane hořký ráz, když je v zamčené místnosti nalezena mrtvá kloboučnice. Někdo jí zavraždil, ale kdo by mohl chtít zabít obyčejnou kloboučnici je opravdu záhadou. A ještě větší otázkou je, co vlastně na panství dělala. Do celého případu se náhodou přimotá Jane Austenová, která chce přijít této záhadě na kloub. Obzvlášť, když je z vraždy obviněn jeden z jejích bratrů a hrozí mu šibenice, nebo ústav pro choromyslné.

Příběh je napsaný v přítomném čase, což je nejspíš hlavní důvod, proč mi styl psaní nesedl. Nejsem na přítomný čas v knihách zvyklá, a proto mě už jen tahle skutečnost vytrhávala z děje. Moc tomu nepomohly ani zdlouhavé popisy, jejichž prostřednictvím se autorka snažila čtenáře uvést do situace, které byly do děje jakoby vloženy a nebyly jeho přímou součástí.

Samotné vyšetřování bylo zajímavé, ačkoli už jsem po odhalení několika důležitých věcí měla tušení, kam to všechno povede a jak jsem nakonec zjistila, nemýlila jsem se. Kromě vyšetřování se kniha hodně soustředí i na to, jak vypadá život někoho v Janině postavení a na její očekávání žádosti o sňatek. Téhle části bylo na můj vkus věnováno až příliš mnoho prostoru a Jane z ní nevycházela jako úplně nejbystřejší postava.

Autorka věnovala popisům postav velké úseky, ale tím jak byly vytrženy z děje, mi to u těch vedlejších stejně nepomohlo a dost jsem ťápala, kdo je kdo. Ale v těch hlavních jsem se naštěstí orientovala celkem snadno.

Nešťastná kloboučnice mi bohužel příliš nesedla, ale podle mě je to hlavně z důvodu stylu psaní. Když ten nesedne, tak je tím poznamenaný celý příběh. Ale styl psaní je hodně individuální záležitost a možná by vám sedl mnohem víc než mně, takže pokud vás kniha láká, rozhodně bych ji nezatracovala.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)