Název: Scarlet
Původní název:
Spisovatel: Marissa Meyer
Žánr: Fantasy
Počet stran: 456
Nakladatelství: Egmont
Obálka
k Cinder byla pěkná, ale trochu podivná. Scarletina se mi líbí mnohem
víc. Je to jasný odkaz na Červenou Karkulku. Pozadí je přímo nádherné,
temné. A ještě mám pocit, že je zde naznačen úplněk. Jediná výhrada k
obálce je asi ta, že mám pocit, jako kdyby se k první nehodila. Jako
kdyby to nebylo stejné vydání.
Nebyla
jsem si jistá, co čekat. Obvykle nečtu anotace, zvlášť když jde o
pokračování jiné knihy. Jediné, co jsem věděla na sto procent, bylo to,
že to bude příběh o Karkulce. Ale čekala jsem nebo jsem spíše doufala,
že se zde dozvím konec Cindřina příběhu.
Stejně
jako u Cinder měla kniha dvojité řádkování, což je opravdu nezvyk, ale
ve čtení mi to nijak nepřekáželo. Příběh hladce plynul, takže jsem se
čtením neměla problém. Kapitoly byly vyprávění z pohledů různých postav.
Hodně jich bylo ze Scarletina nebo Cindřina pohledu. Dále tam byl také
pohled Kaie a Levany. Vzácně pohled Thorneo. Každopádně jsem tak získala
přehled. Věděla jsem, co se kde děje a na rozdíl od postav jsem si
mohla poskládat všechny informace dohromady.
Scarlet
se svou babičkou žijí na farmě. Jednoho dne, ale Scarletina babička
záhadně zmizí a to odstartuje vlnu událostí. V první řadě se vrátí její
otec, který něco hledá. A podle jeho zmateného vyprávění Scarlet
přichází na kloub tomu, kdo by o její babičce mohl něco vědět.
Mezitím
se Cinder snaží utéct z vězení, přičemž naráží na Thorneo, což její
únik značně ulehčí. A Kai je zoufalý, kvůli královně Levaně, která
ohrožuje jeho Zem.
Scarlet
je ostrá. Co na srdci, to na jazyku. Řekne to, co si myslí a jsou jí
ukradené důsledky. Stejně tak, když se jedná o záchranu někoho, koho
miluje.
Vlk
je uzavřený do sebe. Nese si v srdci plno tajemství a řekla bych, že
vnitřně svádí boj sám se sebou. Mezi tím, co je dobré a špatné.
Cinder
je zmatená. Neví jak se vyrovnat s faktem, kdo je. Ale snaží se udělat
to, co je správné a tím tak ochránit lidi jejímu srdci blízké a vlastně
celou svoji Zem.
Thorne je sukničkář. A docela dost otravný. Do všeho se montuje a vždycky musí mít pravdu. Ale svým způsobem je docela roztomilý.
Kai je ustaraný. Snaží se najít nějaké řešení své situace. A pak také přemýšlí o Cinder. O tom co mu zatajovala a o dalších věcech.
V
tomto díle se naše hlavní postavy nikde nezdrží moc dlouho. Pořád se
přesouvají z jednoho místa na druhé, takže je těžké udělat si o těch
místech obrázek. Jedno je ale jisté. Pořád se tam hojně vyskytuje
Letumóza, nemoc, která zabíjí.
Docela
jsem se divila, když jsem zjistila, že má Scarlet se Cinder něco
společného. Ale popravdě mi to mohlo dojít. Jen jsem si myslela, že to
budou příběhy, které spolu nesouvisí. Tedy takhle hodně.
Říkám
to nerada, ale Scarlet byla a malilinko horší než Cinder. Nebylo to
tak, že bych si klepala na hlavu a ptala se, proč tam tenhle díl vlastně
je, protože on byl zajímavý, měl tam svoji roli. Jenže když se na to
dívám s několikadenním odstupem, vidím, že v tom přeci jen mohlo být o
špetku více napětí, akce.
Druhý
díl byl fajn, ale nejvíc se těším na třetí díl, Cress. Nemám nic proti
Karkulce, ale ta pohádka se mi nijak extra nelíbí. Ale zlatovláska, to
je něco jiného. Teď mluvím naprosto z cesty, tak to zkrátím. Přečtete si
Cinder, Přečtete si Scarlet. Věřte mi, že to za to stojí.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za krásný komentář :)