Název: Nebezpečná láska
Původní název:
Spisovatel: Kateřina Petrusová
Žánr: Román
Počet stran: 376
Nakladatelství: Fragment
Když
jsem viděla obálku, nějak jsem nemohla uvěřit, že je to opravdu kniha
od Kateřiny Petrusové. Samozřejmě jsem to věděla, ale oproti obálkám
jejích dvou extra krátkých knih, které jsou tak barevné a hravé je tohle
jednoduše černobílé. Ale nemůžu říct, že se mi to nelíbí, naopak. Jen
je to jednoduše nezvyk.
V
pozadí obálka vidíme New York, o čemž vypovídá i žlutý taxík, což je
asi jediná věc, která tu přímo hýří barvou. Ale ty obličeje. Hlava,
která má nejspíš představovat Michaela je skvělá. Skvělé umístěné a
sladění. Ale obličej, který má přestavovat Paige je jednoduše hrozný. A
nemluvím o vzhledu. Umístění by také šlo, ale to jak je to uříznuté? To
je jednoduše naprostá hrůza. Celou obálku to akorát tak kazí.
Ze
všech stran jsem slyšela na sérii Bavetovi chválu. Chtěla jsem si knihy
přečíst, ale psala to česká autorka a já popravdě českým autorům moc
nevěřím. Proto jsem nejdřív vyzkoušela její dvě kraťounké knihy S hlavou
v pejru a Pekáč buchet, které se mi líbily asi tak, jak je možné, aby
se mi líbily knihy zhruba o 100 stranách. A tak nebyl důvod oddalovat
přečtení této série. I když tu pořád bylo riziko, že kniha bude naprosto
na nic, přeci jen je to oproti předchozím jejím knihám, které jsem
četla jiný žánr, ale už tu nebylo toho, čeho jsem se bála nejvíc, že by
mi nesedl autorčin styl psaní.
Jak
už jsem řekla, Nebezpečná láska je už podle anotace naprosto odlišná od
Hlavou v pejru nebo Pekáče buchet. Žánrem, dějem, délkou i místem. A
přesto, že je to naprosto odlišné, byly na základě již zmíněních knih má
očekávání dost vysoká. Popravdě jsem čekala, že to bude lepší, hlavně
proto, že to má navíc přes 200 stran.
Paige
je ošetřovatelka, které zrovna zemřel pacient, kterého si oblíbila.
Její zaměstnavatel jí doporučí svému obchodnímu partnerovi panu
Bavetovi. Ten potřebuje ošetřovatelku pro svého syna Michaela, který je
sice dospělí, ale po automobilové nehodě se chová jako malé dítě, takže
potřebuje spíše chůvu nežli ošetřovatelku. A Paige to samozřejmě přijme,
potřebuje práci a plat je vskutku královský. Ale časem si začíná
uvědomovat, že něco nehraje…
Přiznávám
bez mučení, že se mi kniha četla trošičku hůře než třeba Pekáč buchet,
jelikož tu nebyla ta humorná část. Nebo tu aspoň nebyla tak očividná.
Ale po nějakých sto stranách jsem se začetla a už to šlo samo. Možná
jsem jen potřebovala, aby se trochu rozběhl děj.
Paige
jsem neměla zrovna v lásce. Přišla mi jednak hrozně naivní, protože si
jednoduše nedokázala spojit věci, které byly jasné jako facka. A také si
byla sama sebou nejistá. Občas je každý nejistý, ale ona si byla
nejistá v podstatě pořád. Nedokázala si stát za tím, co chtěla, pořád se
jen bála.
(Popis této osoby by mohl naspoilerovat děj, takže pokud jste nečetli, raději následující dva odstavce přeskočte.)
Jsou dvě verze Michaela.
Jeho dětská verze, kterou jsem vyloženě nesnášela. A to nebylo jen tím,
že to byl dospělý chlap s myslí dítětě, což je vážně, vážně divné. Ale
to dětské chování… já jednoduše děti nemusím, takže tohle chování mě
rozčiluje.
A
dospělá verze Michaela ta už byla docela fajn. Byl to skvělý chlap,
který musel být tam, kde nechtěl. Soucítila jsem s ním. Ale na druhou
stranu jsem naprosto nechápala, proč si vybral Paige, zvlášť když ji v
podstatě ani neznal jako dospělý chlap. Celkově to byl fajn chlap, ale i
přesto uvažuji o tom, jestli přeci jen neutrpěl nějaké poškození mozku.
Robert
se mi líbil mnohem víc než Michael. Sice měl každou chvíli jinou náladu
a člověk netušil, jako náladu bude mít v další sekundě, ale celkově mi
byl sympatický. Věděl, co chtěl a šel si za svým. Nechoval se jako
zamilovaný puberták, ale jako normální chlap.
Občas
bych se opravdu měla věnovat detailům, pak bych se možná nedivila tomu,
že jsou v knize české autorky anglická jména. Teprve když jsem si
uvědomila, že se tam ta jména objevují, mi docvaklo, že se to vlastně
odehrává v New Yorku a ne někde v Česku. Jednoduše jsem vnímala jen děj a
detaily šli ze začátku mimo mě. Každopádně bych řekla, že New York je
perfektní místo pro tento příběh.
Právě
fakt, že se příběh odehrává v New Yorku a ne v Česku byl pro mě dost
velký šok. Nějak mi přišlo divné, že některé její knihy se odehrávají
normálně v česku a tyhle v Americe. Sice jsou autoři, kteří píšou knihy,
z nichž se každá odehrává v jiné zemi, ale hodně často autor stimuluje
knihu do místa, odkud pochází. A když tam dá jednu, dá tam i druhou,
proto mě místo konání trochu zarazilo, nečekala jsem to.
Kdybych
měla říct, která ze tří knih od Kateřiny Petrusové byla nejlepší, budu
hodně váhat. Jednak je mezi nimi žánrový rozdíl, ale pak si jsou dost
podobné. Všechny pro mě byly svým způsobem předvídatelné. Nebezpečná
láska byla skvěle propracovaná, ale S hlavou v pejru bylo zase úžasně
vtipné, takže si nejsem jistá, která je lepší. Radši to hodnotit nebudu.
Nebezpečná
láska je skvělá kniha a i když je druhý díl jen volné pokračování,
nemůžu se dočkat, až si přečtu druhý díl. Jelikož nečtu anotace, nejsem
si jistá, o čem to bude. Ale byla bych ráda, kdyby o Robertovi. Jeho
příběh by mě opravdu zajímal.
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za krásný komentář :)