Původní název: Volání sirény - Prokletí
Spisovatel: Michaela Burdová
Žánr: Nadpřirozená romance
Počet stran: 280
Nakladatelství: Fragment
Myslím,
že pro všechny byla velikost knihy šok. Míšiny knihy jsou většinou
velké a najednou taková malinká, že se vám mezi předchozími ztratí.
Stejně
jako formát knihy je trochu jiná i obálka. V žádném případě není
ošklivá, líbí se mi. Ale zdá se mi, že název série a názvy jsou na sebe
trochu moc namačkané. Jinak se mi líbí. Fonty jsou opravdu krásné,
hlavně ten detail koníka v O. Dále je obálka temná, jako kdyby se
schylovalo k nějakému problému, což skvěle vystihuje knihu.
Prokletí
je také první kniha, kde jsou v kapitolách i autorčiny ilustrace.
Ilustrace jsou opravdu krásné, popravdě je mi i trochu líto, že jich tam
nebylo víc. Právě díky ilustracím, můžeme představu o postavách, dovést
k dokonalosti.
Popravdě
jsem byla z knihy zmatená ještě dříve, než jsem ji vůbec začala číst.
Četla jsem pár recenzí a některé knihy vychvalovali a jiné ji potopily.
Takže jsem se pro všechny případy připravila na zklamání.
Larissa
je siréna, která je nucena už mnoho století sloužit moři a zabíjet pro
něj. Jenže Larissa už to dále dělat nechce a jediný, kdo jí pouta, které
s mořem sdílí, může zbavit je černomág Liam. Ten má však chce, aby se
stala jeho ženou. Jako siréna muže nenávidí, ale touha osvobodit se je
silnější a tak svolí. Jenže co se stane, když se jí do cesty připlete
Liamův bratr Derren, který Larisse nevěří ani noc mezi očima?
Když
jsem začala číst, málem jsem nevěřila, že to napsala Míša Burdová. Styl
psaní byl úplně jiný. Žádné dlouhé popisové pasáže a kniha se četla
strašně rychle. Ani jsem si to neuvědomila a byl konec. Neříkám, že u
ostatních jejích knih to tak nebylo, ale do nich se člověk musel nejdřív
začíst a hlavně mít na to náladu. Tady to plynulo samo.
Larissu
jsem ze začátku neměla moc ráda, přišla mi jako sobec. Ale časem jsem
začala poznávat, že je v ní něco víc, než dává najevo. Začala mít
vlastně lidské city a tím teď nemyslím jen lásku, ale i všechny ostatní,
například výčitky. A pak udělala jednu věc, díky které jsem si jí
opravdu oblíbila.
Liama
jsem nesnášela skoro od začátku. Ze začátku mi možná ještě přišel
trochu vtipný, ale pak už ani to ne. Je chladný a sobecký, i když to
možná není tak úplně jeho vina. Každopádně i ten nejhorší člověk na zemi
má něco, díky čemu se dokáže chovat jinak. Ale ani tak to nemění nic na
tom, že to není dobrý člověk.
Derren
je tajuplný a záhadný. Což je jeden důvod, proč jsem si ho zamilovala a
pak kvůli tomu, že miloval zvířata. Dále je tvrdohlavý a ironický. A
také nedůvěřivý, což podle mě nikdy není na škodu. Též nemá problém
postoupit jistou obět, pokud tím někomu zachrání život.
Dalším
překvapením bylo, že se příběh neodehrával v nějaké fiktivní zemi, jako
v dřívějších knihách, ale ve středověké Anglii. I když zde nebylo tolik
popisových částí, opět jsem měla pocit, že jsem se v středověké Anglii
ocitla. Přímo na vás sálala ta atmosféra.
Celá
kniha je jedno velké překvapení, ale v dobrém slova smyslu. Je to
naprosto jiné, přijde vám, jako kdyby to ani nepsala Míša a přesto jsou
tam detaily, které Míšu prozrazují.
Určitě
knížku doporučuji všem, komu se líbí Míšina tvorba a pokud je někdo,
komu se až dosud nelíbila, tak vám stejně doporučuji zkusit tuto knihu.
Možná, se v tom někdo najde více.
Touhle
recenzí jsem chtěla říct, že jsem knihou nadšená a hned po dočtení jsem
měla chuť si ji přečíst znovu. Bohužel času je málo. Ale někdy si ji
určitě přečtu znovu, možná už v lednu, než vyjde druhý díl, na který se
moc těším.
Za poskytnutí knihy k recenzi mnohokrát děkuji nakladatelství Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za krásný komentář :)