Pages

Volání sirény - Prokletí

Název: Volání sirény - Prokletí
Původní název: Volání sirény - Prokletí
Spisovatel: Michaela Burdová
Žánr: Nadpřirozená romance
Počet stran: 280
Nakladatelství: Fragment




Myslím, že pro všechny byla velikost knihy šok. Míšiny knihy jsou většinou velké a najednou taková malinká, že se vám mezi předchozími ztratí.

Stejně jako formát knihy je trochu jiná i obálka. V žádném případě není ošklivá, líbí se mi. Ale zdá se mi, že název série a názvy jsou na sebe trochu moc namačkané. Jinak se mi líbí. Fonty jsou opravdu krásné, hlavně ten detail koníka v O. Dále je obálka temná, jako kdyby se schylovalo k nějakému problému, což skvěle vystihuje knihu.

Prokletí je také první kniha, kde jsou v kapitolách i autorčiny ilustrace. Ilustrace jsou opravdu krásné, popravdě je mi i trochu líto, že jich tam nebylo víc. Právě díky ilustracím, můžeme představu o postavách, dovést k dokonalosti.

Popravdě jsem byla z knihy zmatená ještě dříve, než jsem ji vůbec začala číst. Četla jsem pár recenzí a některé knihy vychvalovali a jiné ji potopily. Takže jsem se pro všechny případy připravila na zklamání.

Larissa je siréna, která je nucena už mnoho století sloužit moři a zabíjet pro něj. Jenže Larissa už to dále dělat nechce a jediný, kdo jí pouta, které s mořem sdílí, může zbavit je černomág Liam. Ten má však chce, aby se stala jeho ženou. Jako siréna muže nenávidí, ale touha osvobodit se je silnější a tak svolí. Jenže co se stane, když se jí do cesty připlete Liamův bratr Derren, který Larisse nevěří ani noc mezi očima?

Když jsem začala číst, málem jsem nevěřila, že to napsala Míša Burdová. Styl psaní byl úplně jiný. Žádné dlouhé popisové pasáže a kniha se četla strašně rychle. Ani jsem si to neuvědomila a byl konec. Neříkám, že u ostatních jejích knih to tak nebylo, ale do nich se člověk musel nejdřív začíst a hlavně mít na to náladu. Tady to plynulo samo.

Larissu jsem ze začátku neměla moc ráda, přišla mi jako sobec. Ale časem jsem začala poznávat, že je v ní něco víc, než dává najevo. Začala mít vlastně lidské city a tím teď nemyslím jen lásku, ale i všechny ostatní, například výčitky. A pak udělala jednu věc, díky které jsem si jí opravdu oblíbila.

Liama jsem nesnášela skoro od začátku. Ze začátku mi možná ještě přišel trochu vtipný, ale pak už ani to ne. Je chladný a sobecký, i když to možná není tak úplně jeho vina. Každopádně i ten nejhorší člověk na zemi má něco, díky čemu se dokáže chovat jinak. Ale ani tak to nemění nic na tom, že to není dobrý člověk.

Derren je tajuplný a záhadný. Což je jeden důvod, proč jsem si ho zamilovala a pak kvůli tomu, že miloval zvířata. Dále je tvrdohlavý a ironický. A také nedůvěřivý, což podle mě nikdy není na škodu. Též nemá problém postoupit jistou obět, pokud tím někomu zachrání život.

Dalším překvapením bylo, že se příběh neodehrával v nějaké fiktivní zemi, jako v dřívějších knihách, ale ve středověké Anglii. I když zde nebylo tolik popisových částí, opět jsem měla pocit, že jsem se v středověké Anglii ocitla. Přímo na vás sálala ta atmosféra.

Celá kniha je jedno velké překvapení, ale v dobrém slova smyslu. Je to naprosto jiné, přijde vám, jako kdyby to ani nepsala Míša a přesto jsou tam detaily, které Míšu prozrazují.

Určitě knížku doporučuji všem, komu se líbí Míšina tvorba a pokud je někdo, komu se až dosud nelíbila, tak vám stejně doporučuji zkusit tuto knihu. Možná, se v tom někdo najde více.

Touhle recenzí jsem chtěla říct, že jsem knihou nadšená a hned po dočtení jsem měla chuť si ji přečíst znovu. Bohužel času je málo. Ale někdy si ji určitě přečtu znovu, možná už v lednu, než vyjde druhý díl, na který se moc těším.

Za poskytnutí knihy k recenzi mnohokrát děkuji nakladatelství Fragment.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)