Původní název: The Last Olympian
Spisovatel: Rick Riordan
Žánr: Fantasy
Počet stran: 408
Nakladatelství: Fragment
Přiznávám, že tato obálka se mi spolu s obálkou prvního dílu líbí nejvíc. Je to asi proto, že je nejjasnější. Nemám nejmenší pochybnosti o tom, že na obálce spolu bojuje Percy s Kronem. Aspoň tedy doufám, že to tak je a já se nemýlím. Navíc je v takové nádherné modro-fialové barvě.
Čekala
jsem závěrečnou bitvu, ale popravdě mě trochu mátl název. Neměli
bojovat proti nějakému bohovi a dost jsem pochybovala, že by všichni
Bohové umřeli, když jsou vlastně nesmrtelní. Co bylo názvem myšleno,
jsem do teď nepochopila.
Kniha
byla stejně kvalitní jako předchozí díly. Měla jsem ji rychle přečtenou
a opravdu se mi hodně líbila. Celá kniha byla v podstatě o tom, jak
mezi sebou válčili, a já si myslela, že mě to bude trochu nudit, protože
na války mě neužije. Ale když mezi sebou válčí Bohové a Titáni, tak je
to asi jiný případ, protože jsem se vážně ani chvíli nenudila.
Bitva
mezi polokrevnými a Titány začíná. A je na Percym, jestli bude Olymp
zachován nebo zničen. Percy se také konečně dozvídá celé znění věštby,
které proneslo Orákulum. Teď už jen musí poznat, kdo je na jejich straně
a kdo na straně Titánů. Poznat, kdo je jejich přítel a kdo to jen
předstírá. A nepodlehnout smutku v zápalu souboje. Tahle bitva o všem
rozhodne. Ale dřív než se bitva rozjede naplno, musí najít Grovera.
Percy
mi v tomhle díle přišel odvážnější než dřív. Ale zároveň byl také dost
na pochybách kvůli věštbě a vší té smrti. Jenže pořád zůstal sám sebou a
nevzdal se naděje.
Annabeth
byla dost žárlivá. Skoro se mi chtělo jejímu chování i smát. Právě díky
tomu mi byla Annabeth tak nějak blíž. Jako by to říkalo, že není jen
polokrevná odvážná hrdinka dcera Afroditina, že je to také pořád dívka.
Grover se snad nikdy nezmění. Tenhle Satyr podle mě může zestárnout klidně o padesát let, ale vždycky bude stejně úžasný, jako je teď.
Tyson
byl velmi odvážný. Oproti době, kdy jsme se s ním setkaly poprvé, se
posunul pěkný kus vpřed a podle mě je stejně odvážný jako Percy. Přeci
jen to jsou oba synové Poseidonovy.
Popravdě bych se ale právě v této době nechtěla v knize ocitnout. Všude byla válka, padlí bojovníci za obě strany a všechno se hroutilo. A ještě ke všemu byl dost nejistý výsledek.
Musím
říct, že se tady dělo plno překvapivých věcí. Nejvíc jich asi bylo na
konci, ale celou knihu mě něco překvapovalo. Po celou dobu čtení jsem
zkrátka zapomínala údivem zavírat pusu.
Ve
všech dílech Percyho Jacksona je opravdu hodně akce. Ale tohle byla
knížka, která byla akcí doslova nabitá. Pro mě to však je ta
nejsmutnější kniha. Umřelo to mnoho postav. Některé jsem z předchozích
knih ani skoro neznala, ale všech mi jich bylo líto a s jejich smrtí
jsem se smířila jen nerada.
Percy
Jackson po páté. Klapka a konec. Konec jedné opravdu skvělé série,
kterou jsem si zamilovala a na příběhy Percyho Jacksona nehodlám
zapomenout. Když se mi nějaká série zapíše do srdce, zůstane tam navždy.
Krom toho jsem si jistá, že se k Percymu zase někdy vrátím.
Za poskytnutí knihy k recenzi mnohokrát děkuji nakladatelství Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za krásný komentář :)