Pages

Bohové Olympu - Proroctví

Název: Bohové Olympu - Proroctví
Původní název: The Lost Hero
Spisovatel: Rick Riordan
Žánr: Fantasy
Počet stran: 512
Nakladatelství: Fragment




Konečně má nějaká kniha Ricka Riordana obálku, na které je jasně poznat, co na ní je. Tady je jasně poznat velký kovový drak a padající polobůh. Tady si už úplně nejsem jistá, který to je, ale myslím, že Leo. Hodně se mi líbí škála barev na obálce. V horní části je nejspíše bouřka a dole východ nebo západ slunce a je to opravdu krásně zbarvené. Opravdu moc se mi líbí, jak ty barvy na sebe navazují. Ale zase se mi nelíbí ten černý pruh se jménem autora. Ten pruh mi tam nesedí. Pak je ještě jeden pruh dole, kde je napsání, že je to volné pokračování Percyho Jacksona. Což bych řekla, že také není nutné dávat hned dopředu. A opět mi to tam zrovna dvakrát nesedí.

Jak už jsem zmínila je celá série Bohové Olympu volné pokračování Percyho Jacksona. Z něho jsem byla absolutně nadšená, a proto jsem při přemýšlení, jestli si přečtu i Bohy Olympu neváhala. Něco takového jsem si přece nemohla nechat ujít.

Trochu jsem se lekla, když jsem na vlastní oči viděla, že má kniha zhruba pět set stran. Poté když jsem ji otevřela, vyděsila jsem se na novo, protože oproti velkému písmu u Percyho Jacksona je tohle písmo o dost menší. Ale neměla jsem se čeho bát. Čtení knížky krásně odsýpalo. Ani jsem se nenadála a už jsem byla v polovině knihy.

Jason se probouzí v autobuse se ztrátou paměti. Kolem sebe má plno lidí, kteří tvrdí, že ho znají už nějaký ten pátek, ale on nemá nejmenší tušení, že by měl nejlepšího kamaráda Lea a přítelkyni Piper. Poté na ně v Grand Canonu zaútočí bouřkový duchové a naši tři hrdinové zjišťují, že nejsou obyčejní lidé. A tak se vydávají na cestu do tábora polokrevných.
 

Jason je určitě rozený vůdce. Hodně se mi na něm líbilo, že i když si na své přátele nepamatoval, protože ve skutečnosti přáteli nikdy nebyly, chránil je. Choval se k nim, jako praví přítel a brzy se pak přáteli opravdu staly. Jason je celkově přátelský typ. Pokud si udělal nějaké nepřátele, tak to vyloženě jeho vina nebyla.

Piper má za sebou pár hříchů a právě to ji podle mě dělá člověkem. Vlastně to ani nebyly hříchy v pravém slova smyslu jen zoufalé volání. A i když ví, čí je dcera, tak je jí to jedno. Nechová se tak, jako většina jejích sester a bratrů. To je další věc, co se mi na ní líbila, odlišnost.

Leo se hodně podceňuje. Připadá si jako páté kolo u vozu. Jenže to nemá vůbec zapotřebí. On je důležitou součástí toho všeho. Je pravda, že kdyby se naparoval, bylo by to k nevydržení. Ale chování alá já vím, že jsem tu na obtíž, mi taky docela leze na nervy. Abych neříkala jen samá negativa, tak je Leo určitě hodně silný, hlavně psychicky. Zažil toho hodně a každý jiný člověk by se asi na místě sesypal.

V knize opět vystupuje mnoho bohů a bohyň. Některé více známé některé méně. Já tady ale musím zmínit Afroditu. Při setkání během příběhů Percyho Jacksona jsem jí nemohla vystát. Řekla bych, že byla dost namyšlená. Na což asi máte právo, když jste bohyně lásky a krásy. Ale tady se objevila její lepší stránka. Nebyla tak hrozná, vlastně mi přišla docela fajn a vůbec ne tak hrozně namyšlená. Možná to mělo na svědomí to, že se tady vyskytovala trošičku více a tak byla možnost ji lépe poznat. Nebo jsem ji jen viděla z jiného úhlu.

Docela mě překvapilo, že se v této knize opět vyskytovali naši staří známí přátelé, třeba Annabeth. Sice už to nebyly hlavní postavy, ale pořád tu byly. Takže mě vlastně celkově překvapilo, že se to odehrává tak brzy po válce s Titány.

Ještě více mě ale překvapilo, že se zde nejednalo jen o řecké, ale i římské bohy, kteří byli vlastně jedny a ty samí bohové jen ve dvou podobách. To bylo vážně něco, co jsem naprosto nečekala.

Rozhodně se to bude líbit čtenářům, kteří si zamilovali Percyho Jacksona. Je to sice volně navazující série, ale myslím, že pokud si to chcete pořádně užít, měly byste mít přečtenou i sérii o Percym.

Dost mě zajímají řecký bohové a bohyně. Zde jsem se dozvěděla o několika, o jejichž existenci jsem neměla ponětí. Pak také, pod jakými jmény byly známy v Římě, protože o tom jsem neměla nejmenší tušení.

Velký rozdíl mezi Percy Jacksonem a Bohy Olympu je ten, že Bohové Olympu jsou vyprávěny z pohledů všech tří hrdinů, kdežto Percy jen z Percyho. Podle mě je to opravdu skvělé oživení. Můžeme se vžít do každého hrdiny. O tom jestli se je oblíbíme rozhodnou oni sami a ne jen jeden z nich, který vypráví celou knihu. To je jediný rozdíl, který vidím, a Bohy Olympu dostává na pomyslném žebříčku nad Percyho. Jinak jsou knihy stejně úžasné.

Volně navazující série ne vždy dopadají dobře. Lidé si zvyknou na děj původní série a navazující už jim nic neříká. Tohle ten případ určitě není. Bohové Olympu vás pohltí, možná dokonce ještě o trochu víc než Percy Jackson. Tahle kniha prostě stojí za to.

Za poskytnutí knihy k recenzi mnohokrát děkuji nakladatelství Fragment.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)