Bohové Olympu - Neptunův syn

 Název: Bohové Olympu - Neptunův syn
Původní název: The Son of Neptune

Spisovatel: Rick Riordan

Žánr: Fantasy

Počet stran: 480

Nakladatelství: Fragment

Stejně jako u prvního dílu mi vadí černé pruhy se jménem spisovatele a s informací, že je to pokračování série Percyho Jacksona. Ale jinak kniha vypadá naprosto fantasticky. Můžeme zde vidět Percyho, jak ovládá síly moře a Gorgony, které se ho snaží všemožně zabít. Ještě nesmím zapomenout podotknout, že když sundáme přebal, má kniha opravdu úžasnou barvu. Podle mě to je zelená, ale připomíná mi moře, takže to asi bude nějaký odstín modré. Opravdu krásný odstín modré, nemůžu se na ni vynadívat.

Vím, že se asi budu opakovat, ale nemůžu jinak. Kniha se mi četla skvěle, děj krásně plynul. Akorát jsem si nemohla zvyknout na řecké názvy bohů, pořád mi v hlavě naskakovali řečtí bohové. K tomu musím podotknout, že vzadu byl slovníček, kde byla vysvětlena všechna neznámá slova včetně toho, který římský bůh je obdobou pro kterého řeckého boha. Slovníček byl seřazen abecedně. Celkově to člověku dost ulehčilo práci, že nemusel přemýšlet, co znamená tohle slovo a co tamto.

Percy Jackson se po dlouhých měsících dostává do římského tábora Jupiter, ale na nic si nepamatuje. Vlastně ne tak docela, vzpomíná si na svou přítelkyni Annabeth. V táboře Jupiter je kluk jménem Frank pověřen Martem (římský bůh války) vedením výpravy na Aljašku kvůli osvobození boha smrti Thanata. Spolu s ním jde na výpravu jeho kamarádka Hazel a Percy.

Percy je zmatený. Nepamatuje si na nic, kromě své přítelkyně Annabeth a bojí se, že časem zapomene i na ní. Ale i když ztratil vzpomínky, o svou odvahu nepřišel. Pořád je ochotný bojovat za své kamarádi, za tábor, za bohy.

Z Hazel je cítit neštěstí. Není divu, když ji sužuje hrozné prokletí. Kvůli ní ze země vyskakují vzácné kovy, které ale ostatní uvrhují do nebezpečí. A to není jediné tajemství, které si Hazel sebou nese. Nic z toho jí však nebrání v odvaze, v boji za své kamarádi a za to, v co věří.

Stejně jako Hazel má tajemství i Frank. Jeho život je opravdu křehký a může skončit v minutě, protože závisí na jedné jediné věci. Proto se dá snadno porazit. Ale zároveň je velmi silný, protože to není obyčejný polobůh, má toho v sobě mnohem víc. Navzdory tomuhle všemu se dost často podceňuje a připadá si nepotřebný.

Tábor Jupiter vlastně vypadá docela dobře, dalo by se říci, že ještě lépe než tábor polokrevných. Není tu jen proto, aby se polobohové naučili bojovat, ale také proto, aby tu žily. Můžou tu založit rodiny a žít šťastně až do smrti. Nejen polobohové, ale i jejich potomci. Přiznám se, že mě to docela překvapilo. Měla jsem pocit, že římští bojovníci lidi, kteří nebyli schopni bojovat, vyhošťovali nebo tak něco.

Předpokládala jsem, že kniha bude ze samého časového období jako první díl, akorát v jiném táboře. Ale mýlila jsem se. Odehrávalo se to všechno až po první knize a popravdě jsem si oddechla. Bála jsem se, že to bude v podstatě samé jako první díl, akorát z druhé strany.

Přišlo mi, že první díl byl mnohem akčnější, mnohem zajímavější. Možná je to proto, že jsem tady už věděla jaká je situace, kdežto u Proroctví jsem o tom neměla nejmenší tušení.

Knížka byla velmi zajímavá. Dozvěděla jsem se plno nových věcí o Římě, o kterém jsem před přečtením knihy nevěděla skoro nic. Též tu bylo plno zajímavých tajemství. Popravdě jsem ale ze všeho nejvíc zvědavá na střet římských a řeckých polobohů, konkrétně na setkání Percyho s Jasonem a Hazel s Leem.

Za poskytnutí knihy k recenzi mnohokrát děkuji nakladatelství Fragment.