Kdo zabil Diaze?

Yadriel ví přesně, kdo je. Brujo. Jenže jeho rodina nejen, že občas zapomíná, že se identifikuje jako kluk, ale myšlenka, že by mohl být brujo je pro ně směšná. Nechávají ho stranu od všeho dění, stejně jako ženy a brujo se slabou magií. Yadriel to ale odmítá vzdát a chce jim ukázat, kým je.

S pomocí své sestřenice Maritzy se pokusí vyvolat ducha svého zavražděného bratrance. Místo něj se však objeví duch Juliana Diaze, teenagera, jehož pověst rozhodně nebyla bez poskvrnky. Yadriel se ze všech sil snaží zjistit, co se mu stalo, aby se ho mohl zbavit, ale čím déle pátrá, tím víc mu otravný duch přirůstá k srdci.

Za dobu, kterou jsem s knihou strávila, se mi do ní nepodařilo pořádně začíst. Text je hodně vleklý a to jak v případě popisů, tak dialogů. I u akčnějších částí jsem se bohužel nudila. Nepomáhá tomu ani fakt, že je kniha napsaná v er-formě. V tomto případě kvůli tomuto stylu psaní působí celý příběh ještě vzdálenější a takový neuchopitelný.

Samotný příběh není špatný, ale rozhodně postrádá tu originálnost, kterou jsem od něj čekala. Co se týká detektivní části knihy, přišla mi dost předvídatelná. Popravdě se jednalo o skoro stejnou zápletku a vyvrcholení, se kterou jsem se kdysi setkala u prvního dílu jedné skvělé fantasy série.

Mnohem lépe se podle mě povedl fantasy podklad knihy. Je to zajímavý pohled na magii protkaný různými španělskými tradicemi, zvyklostmi a legendami. To je za mě rozhodně jedna z nejpovedenějších částí knihy. Líbilo se mi i to, že se v textu objevovaly španělské fráze, příběh byl díky tomu autentičtější. Osobně bych ale ocenila nějakou poznámku pod čarou s překladem, jelikož u některých vět jsem ani z kontextu nepoznala, co postavy vlastně říkaly.

Nejvíc mě zklamalo, jak kniha pojala LGBTQ+ tématiku. Chápu, že to bylo zasazeno nejen do kulturního, ale i do nadpřirozeného kontextu, ale na můj vkus kolem toho bylo až příliš velké drama. Většina reakcí na mě nepůsobila přirozeně, bylo to, jako kdyby postavy přehrávaly. I když je LGBTQ+ zápletka zajímavě pojatá, zpracování na mě z velké části působilo uměle, což je neskutečná škoda.

Na druhou stranu ale musím uznat, že chemie mezi hlavními postavami byla perfektní. Už od začátku tam byla přesně ta jiskra, kterou jsem očekávala, a ti dva se k sobě perfektně hodili. Skvěle spolu fungovali, působilo to reálně, roztomile a vtipně. Co se týká děje, tak se autorovi nejlépe povedlo právě ztvárnění vztahu hlavních hrdinů.

Všechny postavy byly popsány skvěle a hned od začátku jsem přesně věděla, kdo je a kdo a jaké vlastnosti jsou pro něj typické. Ale jak už jsem řekla, tak ani důkladný popis u některých postav nepomohl, aby působily reálně. Opravdu to v některých případech bylo jako pozorovat herce, kteří neskutečně přehrávají. Ale to spíše vyplynulo z děje, než ze samotného popisu postav.

Kluci ze hřbitova je kniha, která v sobě kombinuje několik zajímavých žánrů, které k sobě skvěle jdou. Z hlediska zpracování děje jsou však některé části příběhu mnohem slabší než jiné a tím bohužel podkopávají celý příběh. Největším problémem je za mě táhlý styl psaní, do kterého je opravdu těžké se začíst.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Euromedia - Yoli.