Zrcátko

Smartphony a Iphony jsou už zastaralé. Teď je tu nová technologie s názvem Zrcátko. Zrcátka jsou odrazem svých majitelů. Přesně ví, co potřebují a dokáží jim poradit s jakoukoliv situaci. Co říkat, jak se chovat, prostě s čímkoliv. Je to vrchol technologie, ta nejúžasnější věc, kterou si všichni přejí.

Tedy aspoň ze začátku. Postupem času se ukáže, že zrcátka ztrácí zájem o to, co jejich majitel é skutečně chtějí. Míchají se do jejich životů a přesvědčují je, aby dělali to, co je podle nich nejlepší. A když to nejde po dobrém, vždycky je možné použít nějakou lest. Či mnohem horší opatření.

Každá změna si vždycky najde své zastánce a odpůrce, ať už je k lepšímu nebo k horšímu. Technologie mobilů a počítačů už tu nějaký ten pátek je a stejně se neustále řeší problém s ochranou osobních dat, nabourávání do účtů a další věci. A i když všichni tvrdí, že je to bezpečné, tak si jsem jistá, že není. Nic není stoprocentně bezpečné. Zvlášť když existují hackeři. Ale v dnešní době se už bez mobilů, notebooků, a především internetu neobejdeme, i kdybychom chtěli. A tak nad námi pořád visí ta neviditelná hrozba.

A nejspíš nad námi visela vždycky. Vždyť se tomuto tématu věnovalo už mnoho spisovatelů. Mezi nimi třeba i Karel Čapek. Přesto je však téma stále aktuální a autoři ho dokážou pojmout neustále různými způsoby. A já byla opravdu neskutečně zvědavá na to, jak tenhle námět ztvárnil Karl Olsberg ve své knize Zrcátko.

Jelikož se v příběhu střídá několik vypravěčů je vyprávěn v er-formě. Každá z osob, jež příběh vytváří, je úplně jiná, a tak i jinak vnímá Zrcátko. Můžeme se tak setkat s mnoha odlišnými příběhy a nejen vypravěči, ale i lidí, kteří se ochomýtají kolem nich. Přesto, že na začátku to vypadá, že jediný společný faktor všech událostí jsou Zrcátka, tak se nakonec všechny více či méně propojí.

Díky tomu, že je možné příběh sledovat z několika úhlů pohledu, které jsou dost odlišné, je opravdu zajímavý. Je jedno, kdo z vypravěčů se právě ujme slova, vždycky je to skvělé a pozoruhodné. Ale jelikož jsou to ze začátku dost rozdílné příběhy, tak mě některé bavily více než jiné. Ovšem v závěru to tvořilo jeden krásný, a především poutavý příběh.

Přestože se téma zdá už dosti obehrané, je kniha vskutku originální. Každý nápad se dá totiž využít desítkami různých způsobů. A autor podle mě přišel s takovou myšlenkou, která nikoho z předchozích spisovatelů, jež se tomuto námětu věnovali, nenapadla. Karl Olsberg podle mě našel mezeru mezi všemi nápady a chytře toto opomenutí využil. A dopadlo to více než dobře.

Je až s podivem, kolik knížek, kde je ústředním motivem zneužití techniky nebo nadvláda techniky, jsem četla. Zvlášť když uvážíme, že toto téma nijak nevyhledávám. Každopádně bych řekla, že můžu s klidným svědomím prohlásit, že Zrcátko je ta nejlepší z nich.

Jak už jsem řekla je to opravdu originální téma, a ještě ke všemu úžasně napsané. Všechny ostatní knihy tohoto typu, které jsem četla byly průměrné, možná lehce nadprůměrné. Ale tohle je jednoduše bomba. A dost výrazně pochybuji, že narazím na podobnou knihu, která by ji dokázala překonat.

Pokud vás tedy neděsí události v této knize, protože není vůbec vyloučeno, že by se něco podobného mohlo v budoucnu stát. Osobně si vlastně myslím, že s rychlostí technického pokroku je to skoro nevyhnutelné a je to tedy jen otázka času a způsobu, kterým nám technika zničí nebo radikálně změní život. Ale zatím je to v nedohlednu a tím, že si budeme dělat starosti se to nezmění. Takže pokud vám toto téma nijak nevadí a nehrozí, že se v noci bude budit hrůzou, tak vám knihu vřele doporučuji. Stojí za to.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Omega. Zrcátko můžete zakoupit na stránce nakladatelství nebo na e-shopu knihkupectví Knihy Dobrovský.