9. 4. 2018

O dívce Grace

Název: O dívce Grace
Původní název: About Grace
Autor: Anthony Doerr
Žánr: Román
Počet stran: 446
Nakladatelství: Moba





Už delší dobu jsem si chtěla něco přečíst od proslulého držitele Pulitzerovy ceny, Anthonyho Doerra. Jenže je hodně zajímavých knih a pořád vychází další. Propracovat se tedy k nějaké starší knize je těžké, zvlášť když nemám s autorem žádnou zkušenost a nejsem si jistá, jestli návrat do minulosti bude k něčemu dobrý.

Když jsem objevila jeho nejnovější román O dívce Grace v nabídce recenzních výtisků od Moby, neváhala jsem. I když nejnovější asi není to nejlepší slovo, jelikož v originále vyšel už v roce 2004, tedy před třinácti lety. To ale ani v nejmenší nezmírnilo můj zájem o knihu.

David Winkler není obyčejný chlapec. Občas se mu zdají sny. Ale nejsou to pouze sny, spíše předpovědi, které se v budoucnosti naplní. Tahle zvláštní schopnost mu zůstane i v dospělosti. 

Sní o ženě, do které se zamiluje a to se pak skutečně stane. Jejich vztah je složitý, ale spěje k narození jeho dcerky Grace. Pak ale začne mít sny o záplavách a o tom, že nedokázal svou dceru zachránit. Jeho manželka Sally ho má za blázna a tak David odjíždí tisíce mil daleko, aby zabránil vyplnění svého snu.

Skončí v Karibiku, kde žije docela spokojený život. Jedna otázka mu ale nedá spát. Co se stalo s jeho dcerou? Přežila? Snaží se to zjistit, píše Sally, ale žádné odpovědi se nedočká. David se kvůli tomu trápí, ale zároveň se bojí pátrat po pravdě. Co kdyby se jeho sen přeci jen naplnil?

Román O dívce Grace je psán v er-formě. Osobně by mi nevadilo, kdyby byla použita ich-forma, ale i takhle se autorovi podařilo zachytit mnoho Davidových emocí.

Popravdě nejsem schopna říct, jestli je kniha psaná chronologicky nebo retrospektivně. Asi od každého něco. Příběh totiž přeskakuje z přítomnosti na minulost pak na bližší minulost, pak nejvzdálenější a tak dále. Tedy aspoň zhruba v první polovině. Je to zvláštní, ale překvapivě jsem se docela orientovala. Nikdy nenastala chvíle, že bych nevěděla, v jaké době se zrovna nacházím. 

Celkově se kniha čte dobře a docela rychle ubíhá. Po stylistické stránce tedy nemám žádné výhrady. 

Ovšem příběh podle mě trochu pokulhává. Musím uznat, že námět je neobvyklý, ale to je tak všechno. Připadá mi, že mnoho věcí nebylo buď vůbec, nebo dostatečně vysvětleno, což mi vadí asi nejvíce.

Další věcí je to, že celou knihu se omílá to, jestli je Grace živá nebo mrtvá. Samozřejmě, že se tam dějí i jiné věci, ale působí to na mě, jako kdyby působily jako takový doplněk, pozadí. 

Konečně se dostávám k postavám. A stejně jako u celé této knize pomalu nevím, co si o nich myslet. Pořádně popsaný tam je totiž akorát David. Ostatní postavy podle mě postrádají jistou hloubku. Sice se o nich dozvídáme docela dost, hlavně o postavách, se kterými David tráví víc času, ale je to takové ploché, nevýrazné. Tedy až na postavu Sally. Z ní pitomost a otravnost čišela. Což bylo snad ještě horší, než nevýraznost ostatních postav.

Nemůžu říct, že by byla kniha špatná, ale není to můj šálek kávy. Osobně mám dojem, že jsem strávila přes čtyři sta stran tím, co jsem se mohla dozvědět tak za dvě stě stran. V tomto případě by byl výsledek dost podobný, akorát bych neměla pocit, že jsem strávila čtením knihy se skoro nulovou zápletkou a rozuzlením mnohem víc času, než si zasloužila. 

Jestli jsou všechny autorovi knihy podobné této, skutečně nechápu, za co dostal Pulitzerovu cenu. Pevně však doufám, že ne. Je to přeci jen prestižní cena, která se určitě neuděluje za úsměv. Po tomhle zklamání však bude trvat docela dlouho, než si najdu cestu k dalšímu autorovu dílu. Jedno vím ale jistě, k této knize se už nevrátím. Jedno přečtení mi bohatě stačilo.

1 komentář:

  1. No, osobně mě tato kniha moc neláká, ale treba jeho jiná díla budou lepší :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za krásný komentář :)