Škola dobra a zla - Svět bez princů

Název: Škola dobra a zla – Svět bez princů
Původní název: A World Without Princes
Spisovatel: Soman Chainani
Žánr: Fantasy
Počet stran: 360
Nakladatelství: CooBoo

Obálka prvního dílu vypadala opravdu pohádkově. Tahle na mě působí už trochu pohádkovou zlověstným dojmem. Ale nevypadá to špatně, právě naopak. Jenže v horní části obálky jsou vměstnány tři postavy, které jsou na sebe podle mě moc namačkané. Je však jedna věc, za kterou jsem ráda. Sofie a Agáta už nevypadají jako panenka barbie a gotička, ale jako dvě obyčejné vesnické holky.

Kromě obálky jsou v knize také ilustrace. Ty jsou opravdu povedené, řekla bych, že dokonce povedenější než obálka. Není jich tam moc, ale ani málo a skvěle to doplňuje děj knihy.

Škola dobra a zla: Svět bez princů je druhý díl knihy Škola dobra a zla, což jste si nejspíš odvodily. Ale první díl byl uzavřený. Neměla jsem nejmenší tušení, jak by mohl příběh pokračovat a abych byla upřímná, ani jsem o to moc nestála. Od prvního dílu jsem měla velká očekávání, ale zklamal mě, hlavně stylem psaní. Do tohohle dílu jsem se tedy nijak nehrnula, protože jsem čekala, že to opět bude něco průměrného, co budu louskat celý týden.

Sofie s Agátou už sice svého šťastného konce dosáhly, ale Agáta si najednou není jistá, jestli udělala správně, když si vybrala Sofii před Tedrosem. A když si nakonec opravdu přeje, aby si vybrala svého prince, způsobí to opět propojený mezi jejich vesnicí a pohádkovým světem. Dívky se vracejí do školy, ale díky jejich předchozímu šťastnému konci už není škola dobra a zla, ale škola kluků a holek. Přičemž kluci jsou najednou ti nepotřební a proto plánují válku. Tomuto musí Agáta se Sofiií zabránit. Musí vrátit věci do starých kolejí.

Stejně jako u prvního dílu jsem měla hrozný problém se začíst. Vážně nevím čím to je, ale Chainanův styl psaní mi jednoduše nesedí. Po každé kapitole mám nutkání knihu odložit, za což asi může i to, že u čtení usínám.

Sofie se snaží být hodná, ale pravdou je, že to bude vždycky čarodějnice. Ona je zlá aniž by si to uvědomovala. A její hodná osobnost je jen překážka.

Agáta je rozpolcená. Neví, jestli udělala dobře, když si přála Tedrose. Vlastně začíná pochybovat úplně o všem o Tedrosovi, o Agátě i o sobě. Je zmatená a neví, co má dělat.

Tedros je pořád ušlechtilý a statečný. Jenže je zahnaný do kouta a tak se jeví jako příšerný člověk. Ale takový doopravdy není, je jen nešťastný. A okolnosti mu také zrovna nepomáhají.

Škola dobra a zla se změnila. V jedné věži teď sídlí dívky, jak zlosynky tak navěky, a v druhé jsou kluci, také zlosynové a navěkové. Co se týká věže navěků, která je teď dívčí věží, vypadá mnohem lépe. Už tam konečně není růžová, ale modrá. Kdežto věc nikdivíců, momentálně kluků, vypadá… no jak to asi může vypadat, když tam žije stádo kluků? Bordel kam se člověk podívá. A to všechno ještě doplňuje očividné nepřátelství a pachuť chystané války. Škola dobra a zla už předtím nebyla nijak extra vábivá, ale teď je to ještě horší.

I když jsou oba dva díly napsané stejným otřesným způsobem, tenhle se mi líbil mnohem více než první. Jsem asi staromódní, ale pohádky mají končit princem a princeznou, kteří žijí šťastně až do smrti. To se v prvním díle nepodařilo, spíše to vytvořilo dost velký zmatek. Ale tady je naděje na tento konec a cesta za ním je poměrně zajímavá.

Kniha není tak špatná, ale není to nic, k čemu bych se ráda vracela. Určitě si přečtu i poslední díl, protože bych ráda věděla jak to skončí a nemám ráda nenačaté série. Ale pochybuji, že se po té k této sérii znovu vrátím, nebo že si od spisovatele přečtu něco dalšího. Jeho styl psaní je pro mě opravdu těžko prozřetelný.