Priscilla

Název: Priscilla

Původní název: Priscilla

Spisovatel: Ota Ulč

Žánr: Životní příběh

Počet stran: 320

Nakladatelství: Šulc - Švarc

Na obálce je krásný západ slunce s palmou. Vypadá to doopravdy kouzelně. Ale jedná se pravděpodobně o obraz západu slunce na obálce, jelikož pod tím je i stoleček s bílou dečkou a nádhernou bílou květinou. Také je tam v rámečku fotografie Priscilly. Její fotografie by na obálce měla určitě být, ale podle mě úplně jiná. Ne, že by nebyla pěkná, ale nějak mi neladí ke zbytku obálky. Chtělo by to změnit buď pozadí, nebo fotografii.

Skvělé je i to, že fotky jsou i uvnitř knihy. Je to skvělé zpestření a člověk si tak lépe představí osoby, o kterých se v knize píše v jednotlivých obdobích jejich životů. Akorát jsou všechny na jednom místě, což se mi moc nelíbí. Bylo by lepší, kdyby byly rozmístěné třeba na začátku nebo na konci každé kapitoly. Ale nevadí, hlavně, že tam jsou.

Já jsem člověk, který miluje romantické příběhy se šťastným koncem, i když se veřejně hlásí spíš k zamilované fantasy. Příběh Priscilly je možná životopisem, ale už podle anotace mi bylo jasné, že v tom bude i romantický příběh. A co je lepšího, než romantický příběh podle skutečné události? Dobře, pár věcí bych našla, ale i tak je to skvělá kombinace.

Priscilla je přece jen životopis, takže jsem očekávala, že bude napsána trošku nudnějším stylem, než obyčejný román. I tak jsem si ale myslela, že příběh bude odvyprávěn zajímavou formu a tak nebudu mít moc prostoru k nudě.

Obvykle se snažím popsat děj vlastními slovy, ale jsem si jistá, že tentokrát bych neřekla nic jiného než to, co je už řečeno v anotaci, pouze v trošku jiném stylu. Právě proto sem tedy přidávám oficiální anotaci Priscilly.

 Ota Ulč napsal pozoruhodný životní příběh své čínsko-švýcarské manželky Priscilly Lim. Její dědeček založil čtyři banky, obchodní komoru a stal se ambasadorem císařského dvora, ale prosperitu rodiny rozvrátil jak Mao Ce-tung, tak Čankajšek a Priscilla se jako úplně chudá princezna vydala do New Yorku, kde pracovala pro UNICEF. Tam se poznala s plebejským emigrantem z Plzeňska Otou Ulčem. Pro Číňany byla málo žlutá a naopak v Americe byla až příliš rasově jinobarevná, a nejvíc se jí dotklo, když ji někdo označil za Japonku. Není divu, že Priscilla vstoupila do rasově smíšeného manželství s Otou Ulčem, s kterým se nikdy nenudila. Třikrát spolu objeli celý svět a přesvědčili se, jak je rozmanitý a bohatý a kolik v něm vře nesnášenlivosti, kolik absurdit člověka obklopuje a co všechno ho může obohatit, a na těch cestách se s nimi nebude nudit ani čtenář.

Stačila jedna stránka a moje představy o knize se naprosto zbortily. Nejhorší je, že čím dál jsem se v knize ocitla, tím horší to bylo. Nechci říkat, že styl psaní je vyloženě špatný, možná někomu sedne, minimálně těm, co mají rádi životopisy, ale mě to nesedlo v žádném případě.

Celou knihu mě autor zahrnoval informacemi, které sice byly poskládané do příběhu, ale i tak jsem měla pocit, že čtu učebnici dějepisu. Prostě fakta, fakta, fakta a nic než fakta. U knihy jsem doslova umírala nudou. Navíc to vůbec nebyl životopis Priscilly, ale spíše samotného autora Oty Ulče.

Četla jsem poměrně dost životopisů, i když se to ani zdaleka nevyrovná knihám jiného žánru. Vlastně zrovna v poslední době jich bylo hned několik a každý z nich byl lepší než tento. Něktěré byly více nudné, některé méně, ale na tento ani zdaleka neměli. A na rozdíl od Priscilly byly všechny o osobě, o které skutečně měly být.

Pro mě je Priscilla jednoduše zklamání. Místo napínavého příběhu Priscillina života jsem dostala suchá fakta o životě Oty Ulče, kde se Priscilla skoro neobjevovala. Tohle byl opravdu kolosální přešlap. Jediné, co se mi na knize opravdu líbilo je bohužel obálka a pak také fotky, které příběh doplňovaly.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Šulc-Švarc.