Název: Spirit Animals – Ledová past
Původní
název: Spirit Animals - Fire and Ice
Spisovatel: Shannon Hale
Žánr: Dobrodružné fantasy
Počet stran: 184
Nakladatelství: Fragment
Stejně jako
u předchozích tří dílů i u Ledové pasti můžete vidět nádhernou obálku a hřbet.
Na této je jeden z velkých strážců, medvědice Suka. A jak je vidět, není
zrovna nadšená. Právě proto jsou Rolan a jeho spirituální zvíře sokolice Essix
v bojové pozici. Ale přesto, že je motivem obálky neshoda, vypadá
doopravdy nádherně. Určitě za to může krásné vyobrazení scény a skvělé sladění
modré, fialové a bílé barvy, ve kterých je vyobrazeno pozadí. A díky tomu je
tato obálka z této série asi mojí nejoblíbenější, miluji modrou.
A hřbet je
tmavě modrý s oranžovým středem a zlatým zdobením. Abych byla upřímná, tak
teď už mi to v knihovně k sobě barevně skoro vůbec neladí, ale i tak
se mi líbí, jak to vypadá.
I přesto, že
je série Spirit Animals pro mladší
věkovou skupinu než jsem já, tak mi to vůbec nevadí. Příběh je krásný a skvělý
na oddech. Samozřejmě, že pro lidi, kteří jsou tak o šest sedm let mladší než
já to je mnohem více dobrodružné a napínavé než oddechové.
Conor,
Rolan, Mej-lin a Abeke získali amulet od slona Diméše. Teď musí získat další od
medvědice Suky. Ale ta je daleko na severu zmražená v kostce ledu. Dostat
se k ní je to nejtěžší, co naše přátele dosud čekalo. Nikdo nevím, kde
přesně je a na severu je všechno podobné. Je tam zima a nedostatek jídla. Ale
to čtyři přátelé neodradí. Udělají všechno, aby amulet získali a tak jdou bez
váhání do kruté zimy. Bohužel není zima a nedostatek jídla vše s čím se
musí poprat.
Přesto, že každou knihu z této série napsal jiný spisovatel, dvě
věci mají společné. První věcí je, že každá kniha je vyprávěna z pohledů Conorova,
Mel-linina, Rolanova i Abečina pohledu. A já bych řekla, že v Ledové pasti
mají všichni čtyři stejný prostor. I když já bych byla nejradši, kdyby tu bylo
mnohem víc Rolanových a Mej-lininých kapitol. Stejně jako v předchozích dílech
mi přišli nejzajímavější.
Druhou věcí
je styl psaní. Je čtivý, jednoduchý, napínavý a vtipný. Není tam nic
zamotaného. I když jedna věc mou hlavu dost mate. Přečetla jsem již čtyři knihy
z této série, při čemž psal každou knihu jiný spisovatel (v případě předchozího
dílu dokonce dva spisovatelé) a přesto mi přijde, jako kdyby to celou dobu psala
jedna osoba. Je to matoucí a nejsem si jistá, jestli je to dobře nebo špatně.
Conor už je zase sám sebou. Pořád je
trochu tišší, ale jeho vztahy s ostatními se už zlepšily. Už se necítí
jako největší zrádce pod sluncem a nemá chuť se propadnout do země. Řekne to,
co má na srdci, se svými přáteli se normálně baví a usmívá se. I když je trochu
citlivější na ironické poznámky, které ale nejsou myšleny špatně.
Rolan konečně začíná chápat, proč předal
Conor železného kance dobyvatelům. Bohužel s tímto pochopením přichází
velké trápení. Začíná pochybovat o tom, že dělá správnou věc a má výčitky svědomí.
Ale je tu přeci jen někdo na koho se může spolehnout, o kom nepochybuje. O
svých přátelích a o Essix.
Mej-Lin je pořád tvrdohlavá, má to v povaze.
Stejně tak, jako má v povaze bojovat. Ale tentokrát je nešťastná a
nejraději by to všechno vyřešila pořádným bojem. Nechová se zrovna nejlépe ani
ke svým přátelům ani ke Dží. Ale zármutek občas dokáže člověku dost proplést
hlavu a Mej-lin je dost silná, aby nakonec přišla na to, jak s ním jednat.
Abeke získává stále větší důvěru, ale je
rozpolcená. Bojí se o lidi, které poznala při své spolupráci s Dobyvateli,
ale zároveň ví, že to co dělá je správné. Možná proto je tak tichá a jen zřídka
kdy řekne svůj názor. Ale za své přátele se postaví, ať jsou na jakékoliv
straně.
A opět se
budu opakovat. Velcí strážci se sice pořád vyvíjí, ale povahově se skoro
nezměnily. Tak se nedivte, když bude popis podobný jako v předchozích
recenzích na předchozí díly.
Brigan je vlk s kobaltovýma očima.
Jelikož miluji zvířata a především psovité šelmy, oblíbila jsem si ho. Má
v sobě energii, divokost, ale zároveň je přítulný a hravý jako pes. Je to vážně
skvělý parťák do nepohody. I když je pravdou, že zimu nesnáší zrovna dvakrát
nejlépe.
Uraza je gepardice. Občas je trochu
nevrlá, ale většinou je přítulná, ale samozřejmě umí být i děsivá. Nejlepší
její vlastností je ale asi mazanost. Nikdy jsem neslyšela o tom, že by nějaký
gepard byl mazaný, ale ona je. Také je hodně důležitá její odvaha, která je
snad nekonečná. Ale stejně jako Brigan nemá vůbec ráda zimu.
Dží je panda. A kromě toho, že už
z popisu poznáte, že je nehorázně roztomilá, to také je léčitelka. Síla a
hbitost jsou dobré vlastnosti, ale lidem je to k ničemu, když mají otřes
mozku. Kromě toho dokáže Mel-lin pomoci s důležitými rozhodnutími. Ale
její neocenitelnější vlastnost je podle mě to, že dokáže navodit klid.
Essix je sokolice. Každopádně je
svéhlavá. Pořád létá v oblacích. Potřebuje volnost, ale když by měl být
její majitel v nebezpečí, vrátí se a pomůže mu. Ale právě v tomto díle
se s ní něco změní. Získá v Rolana absolutní důvěru, ale to nemění
nic na tom, že je svéhlavá a tvrdohlavá.
Kdybych měla
porovnat všechny čtyři díly tedy Zrození
hrdinů, Skrytou hrozbu, Pokrevní pouto a Ledovou past, tak kvalitou jsem
všechny díly úplně stejné. Ale v každé knize se odehrává jiná část příběhu
a některé jsou prostě zajímavější a napínavější než jiné. Nejspíš se to ještě
změní, až si přečtu další díly, ale zatím se mi z této série nejvíc líbí Pokrevní pouto a Ledová past. Jsou to asi ty nejakčnější a celkově nejzajímavější
díly z těch, které jsem dosud přečetla.
První dva
díly byly takové doopravdy hodně oddechové a tak mi bylo v podstatě jedno,
kdy se dostanu k dalším. Ale po třetím a čtvrtým se nemůžu dočkat dalšího.
Tedy nestalo se z toho něco víc, než jen oddechové čtení, ale celý ten
příběh mě začal nějak víc bavit, víc zajímat. A jsem vážně zvědavá, co se stane
dál.
Opět velmi krásná obálka. Příběh také vypadá skvěle a i postavy jsou stále zajímavé. Skvělá recenze.
OdpovědětVymazatDěkuju :)
Vymazat