Pages

Volání sirény - Pomsta

Název: Volání sirény - Pomsta
Původní název:
Spisovatel: Michaela Burdová
Žánr: Fantasy
Počet stran: 368
Nakladatelství: Fragment





Na obálce můžeme vidět pláž v pozadí plážový domek a Derrena se svými psi. A v popředí je samozřejmě Larissa. Celkově to působí pěkným dojem, ale popravdě se mi více líbila první. Měla barvu, kdežto tady moc barev není… navíc jsem vůbec nepochopila, proč je Larissa celá bílá. Teď mě napadá, že to možná značí jakoby závan minulosti, ale vážně nevím.

Ilustrace v knize byly opět nádherné. Skvělé doplnění. Nejsem si jistá, jelikož jsem to nepočítala, ale myslím, že jich tu bylo mnohem více než v Prokletí. Na druhou stranu Pomsta má také mnohem víc stran. Ale nevadí mi to, spíš naopak. Je to vážně skvělý detail.

Nebudu lhát, že jsem se netěšila, těšila jsem se hrozně moc. Ale od Míši Burdové jsem zvyklá na knihy, které mají středověký nádech a tahle se měla odehrávat v tomto století. Nebyla jsem si tedy jistá, jestli to bude stejně dobré, jak všechno ostatní. Tedy abych byla přesnější, jestli se mi to bude líbit, protože tu je taky to, že mezi oběma díly byla velká časová mezera.

Noel žije ve městě, kde se každé léto ztrácejí muži. Myslí si, že za jejich zmizení může siréna, ale to je přece nemožné, proto se jí většina lidí snaží nenápadně dostrkat k odborné pomoci. Ale nedávno se do sousedství přistěhoval záhadný Derren, který z nějaké Noel věří a snaží se jí pomoci všechna záhadná zmizení zastavit.

Příběh je vyprávěn z několika pohledů. Nejvíc převažuje Noelin a dále ho vypráví Derren a Larissa. Je to skvělé, protože si na celou situaci můžeme udělat nezkreslenou představu. Byla napsána stylem, který je pro autorku dost netypický, stejně jako minulý díl. Ačkoliv mám ráda jak styl, kde má hodně popisových pasáží, tento mám ještě radši. Začtete se do něho okamžitě. Jediný problém je, že nemáte to srdce dát knihu z ruky.

Derren je v podstatě stejný. Zamlklý a tajemný, ale s obrovským srdcem, i když by to nikdy nepřiznal. Za těch 700 let se stal mnohem víc důvěřivým, ale pořád je dost ostražitý na to, aby se dokázal ochránit.

Noel je netypická dívka 21. Století. Ve většině věcech je normální, ale věří na sirény. Věří, že za většinu neštěstí v jejím životě můžou oni a hodlá to dokázat. Ale kromě tohohle odhodlání v ní vidím někoho, kdo si spoustu bolesti působí sám, ale neuvědomuje si to a také trochu dětské naivity.

A nepřímo k postavě mám pocit, že do ní autorka vložila kousek svého já. Jistě, každý autor vkládá kousek svého já do každé své postavy, ale myslím, že Míša v podstatě tu postavu vytvořila podle sebe. Jistá si tím být nemohu, ale mě to tak přišlo. Hlavně proto, že mi některé její zájmy do knihy vůbec neseděly.

Larissa se tu projevila jako zlá mrcha, ale pravda je taková, že je to Siréna, která praží po pomstě, tak se není co divit. Jenže, člověk se nemůže změnit jen tak ze dne na den. Určitě když má důvod je krutější než obvykle, ale ke všemu je nějaký protiklad.

Nejsem si moc jistá, kde se příběh odehrával. Možná jsem to jen přehlédla, ale řekla bych, že spíš ne. Ale v podstatě to byla normální krajina, kterou uvidíte v létě z okna. Akorát zde bylo moře a jeden strašidelně vypadající dům… nebo spíše jeho historie byla strašidelnější než jeho vzhled.

Největším šokem pro mě bylo, že se tam ze začátku vůbec nejednalo o Larissu. Já úplně koukala a přemýšlela jsem, jestli to není nějaký omyl. Když jsem si ujasnila, že ne, tak to celou dobu vypadalo, že to směřuje k něčemu, co se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo, což byl šok číslo dvě. Ale že by mě přímo něco zklamalo to ne, spíše jsem byla dost překvapená. Ale ze všeho nejvíc mě stejně překvapil konec.

Obě dvě knihy jsou napsány vážně skvěle, ale nemůžu si pomoct, jednadvacáté století mi k autorce jednoduše nesedí. Nevím, možná je to jen tím, že jsem zvyklá na knihy ve stylu středověku, ale nesedělo mi to k ní. Právě proto jsem nejdřív nabyla dojmu, že Prokletí je lepší, jenže pak jsem si uvědomila, že děj Pomsty je mnohem lepší než prokletí. Když si to tak vezmete, v prvním dílu bylo pár dost neoriginálních témat, ale tady bylo tolik věcí, co jsem nečekala a tolik zvratů, že jsem na to koukala s vypoulenýma očima. Nakonec tedy musím říct, že nedokážu říct, která je lepší. Každá má něco, co ta druhá nemá.

Musím uznat, že mě konec opravdu zasáhl. Právě po přečtení té poslední stránky všechno zapadlo do sebe. A kupodivu to byl přesně ten konec, v který jsem doufala a jsem za něj ráda. Jediné co mě mrzí je to, že další díl už není. Jenže i já uznávám, že už by to bylo zcela zbytečné a tak se jen můžu těšit na chvíli, kdy autorka napíše a vydá další knihu. Otázka je, o čem to bude tentokrát?

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Fragment.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)