Název: Říše temnot - Krvavý polibek
Původní název:
Spisovatel: L. J. Smith
Žánr: Fantasy
Počet stran:
Nakladatelství: Fragment
Na
obálce kromě obličeje, typického pro tuto sérii, můžeme vidět dvě
labutě, které tvoří srdce. Popravdě nemám nejmenší tušení, jak by labutě
mohly souviset s příběhem, ale přesto si nestěžuju. Vypadají opravdu
krásně a navíc s tím černým pozadím tvoří skvělý kontrast. Obálka Krvavého polibku se tak řadí mezi mé oblíbené z této série.
Sice
většinou nečtu anotace předtím, než si knihu pořídím, ale poslední
dobou je čtu vždy předtím, než začnu knihu číst. Musím uznat, že podle
ní to vypadalo na opravdu zajímavý díl. Tedy oni jsou všechny díly
zajímavé, ale v tomhle díle mělo jít o něco víc. Nemluvě o tom, že
hlavní hrdinka není typickou postavou od Smithové.
Jez
byla chladnokrevná upírka, která se svým gangem lovila lidi bez náznaku
lítosti. Ale při jednom lovu zjistila, že není upírka, ale poloupírka.
Rozhodne se, že opustí všechno. Svůj gang, svoji rodinu, svůj způsob
života a bude žít s lidmi, s příbuznými její matky. Už se nekrmí krví,
takže má vlastně tolik síly jako člověk, ale přesto to není obyčejný
člověk a ani nežije. Je z ní lovkyně upírů a také je členkou Kruhu
úsvitu. A všechno by mohlo takhle pěkně fungovat nebýt jednoho dne, kdy
se objeví její kamarád Hugh. Ten dá Jez velice důležitý úkol. Musí
zjistit, kdo je Mocná síla. Ale aby to mohla zjistit, musí se vrátit
zpět ke svému starému gangu, ale hlavně k Morgeadovi, který ji by ji
zabil, kdyby zjistil, kdo vlastně je.
I když knihy od L. J. Smith
nemají takový děj, který by vám v hlavě zůstal ještě několik dní,
pravdou je, že se mi čtou, jako kdyby ten děj měly. Všechny její knihy
včetně Krvavého polibku jsou doopravdy neuvěřitelně čtivé.
Začnete číst a ani nevíte, jak a už jste na poslední stránce. Nebo aspoň
já to takhle mám. Což je dost překvapivé, jelikož se mi to normálně
opravdu stává hlavně u knih, které jsou nejlepší z nejlepších. A to její
knihy bohužel nejsou.
Jez
je doopravdy zajímavá osoba. Jelikož je poloupírka perou se v ní dvě
osobnosti. Její upírská část, která by nejraději všechny lidi vysála do
poslední kapky a pak ta lidská, která chce lidi před upíry chránit. Jsou
to tak rozporuplné části její osobnosti, že nechápu, jak to zvládla,
ale ona je dokázala spojit a díky tomu se stala někým, kým by nejspíš
chtělo být hodně lidí.
Mogead
navenek působí jako bezcitný idiot, který nedokáže snést, když není po
jeho. Jenže každý má dvě stránky. Tu kterou všem představuje a pak
druhou, kterou ukrývá. Občas jsou ty stránky stejné, ale většinou jsou
úplně jiné, tak jako u Mogeada. Ale i když má tu svoji masku
chladnokrevného upíra, prosvítá přes ni paprsek lidskosti.
Hugh
je vlastně jenom člověk. Možná ne obyčejný, ale pořád člověk. I přesto
má v sobě pořádnou dávku odvahy postavit se za své přátele. Postavit se
proti lidem temnot, kteří chtějí zničit jeho svět. A za to si zaslouží
obdiv.
Většina dílů Říše temnot
si je hodně podobná. Ale už v minulém dílu jsem nalezla docela
překvapivé věci a tady je to ještě ve větší míře. V první řadě je tu
fakt, že je Jez poloupírka. Tohle je ve většině příběhů o upírech
nemožné (i když je pravda, že jsem už četla i knihy s poloupírkou), ale
to není důvod, proč mě to překvapilo. Spíše mi přijde, že se to vůbec
nepodobá L. J. Smith.
Tím nejdůležitějším však je to, že Krvavý polibek
dává všemu smysl. Jistě všechny díly jsou volným pokračováním a už v
minulém díle bylo naznačeno, že se jedná o něco většího. Jenže tady se
to skutečně všechno seskupuje dohromady. Ukazuje, o co ve skutečnosti v
této sérii jde. Proto je jiná než ostatní díly.
Po
tomto dílu doopravdy trnu zvědavostí, jak to bude pokračovat. Už se to
doopravdy blíží ke konci a brzy přijde vrchol celé téhle série.
Doopravdy jsem zvědavá, jak to všechno nakonec dopadne.
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za krásný komentář :)