Diem kvůli barvě očí vždy podezřelá. Naučila se držet zpátky, ale ve chvíli, kdy její matka zmizela, se vše změnilo. Rozhodla se převzít její roli léčitelky Dědiců i přesto, že je nemá v lásce a riskuje tak, že se ocitne v nebezpečné situaci. Nemluvě o princi Lutherovi, který ji mate. Ale do pravých problémů se dostane až se zjištěním, že je ve vesnici skupina rebelů, kteří usilují o převrat. A Diem jim má pomoc.
Styl psaní se soustředí především na ztvárnění prostředí a atmosféry, přičemž hned potom je největší pozornost upnuta na myšlenky a emoce postav. Teprve poté jsou na řadě dialogy a dynamičtější scény. Kniha je tak spíše popisnějšího rázu, který však neubírá na čtivosti.