Diem kvůli barvě očí vždy podezřelá. Naučila se držet zpátky, ale ve chvíli, kdy její matka zmizela, se vše změnilo. Rozhodla se převzít její roli léčitelky Dědiců i přesto, že je nemá v lásce a riskuje tak, že se ocitne v nebezpečné situaci. Nemluvě o princi Lutherovi, který ji mate. Ale do pravých problémů se dostane až se zjištěním, že je ve vesnici skupina rebelů, kteří usilují o převrat. A Diem jim má pomoc.
Styl psaní se soustředí především na ztvárnění prostředí a atmosféry, přičemž hned potom je největší pozornost upnuta na myšlenky a emoce postav. Teprve poté jsou na řadě dialogy a dynamičtější scény. Kniha je tak spíše popisnějšího rázu, který však neubírá na čtivosti.
Autorka nepřišla s žádným převratným námětem, spíše s příběhem, který se s různými obměnami objevuje v knihách pořád dokola. Ale byl ozvláštněn zajímavým světem a magickým systémem. Děj se však drží zaběhnutého vzorce, takže nebylo těžké v obecné rovině určit, k čemu bude směřovat. „Překvapivý“ konec jsem tak bohužel odhadla hned na začátku.
Romantická linka je v knize spíše upozaděná, ale kdykoli se hlavní hrdinové střetnou, stojí to za to. Chemie mezi nimi perfektně funguje a ta řídká setkání ji ještě víc rozdmýchávají.
Postavy jsou dobře popsané a není tak problém si udělat jasný obrázek o jejich vzhledu a charakteru. Tedy až na Diem. Přišlo mi, že neměla žádnou osobnost a žádný vlastní názor, zkrátka jen papouškovala to, co říkali lidi kolem ní. A jelikož měli často různé názory, tak ani Diem nebyla ve svém přesvědčení stálá. Přestože mě celou dobu iritovala, musím uznat, že s jinou hrdinkou by tento příběh nemohl fungovat.
Jiskra Věčného plamene mi přijde jako úvod k příběhu, který se rozehraje až v dalších dílech. Sice si myslím, že by k tomuhle začátku stačila tak polovina stran, ale zároveň mi všechny ty strany ani nijak nepřekážely. Můžu tedy určitě doporučit.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za krásný komentář :)