Sběratelka srdcí

Princezna Lira, siréna z královského rodu, má ve své sbírce srdce sedmnácti princů. Všichni ji uctívají až do chvíle, kdy zabije jednoho příslušníka vlastního rodu. Za trest jí její matka promění člověka. a pokud jí Lira do zimního slunovratu nepřinese srdce prince Eliana, jehož koníčkem je lovení sirén, zůstane tak navždy.

Styl psaní je lehký, svižný a vtipný. Nechybí spousta popisů světa, ale ani důkladně rozebrané postavy a scény. Tyhle aspekty autorčina stylu psaní spolu perfektně souzní a příběh se tak čte jedna báseň.

Píseň sirény je retellingem na Malou mořskou vílu a v zásadě se dějové linky této pohádky hodně drží, ačkoli je tam samozřejmě mnoho odboček někam úplně jinam, které člověk nečeká a díky tomu vzniká v knize mnoho prostoru pro překvapení a napětí. Ale především je to hodně temné převyprávění. Lira a Eliana se chtějí navzájem zabít a královna? To je za mě snad čisté zlo koncentrované v jedné siréně. A když se v knize objeví takové postavy, tak se zkrátka nemůže jednat o pohádkový příběh.

Ale ani tak tu nechybí milostná zápletka. Ta se za mě neskutečně povedla a perfektně sedí do příběhu. Je hodně pomalá, ale to v případě knihy jen zvyšovalo můj zájem. U každé jejich interakce jsem hltala jedno písmenko za druhým a přemýšlela, jestli už teď bude ta chvíle. Sledování jejich vyvíjejícího se vztahu bylo tedy tak trochu mučení, ale rozhodně vítané.

Je jedna věc, za kterou jsem autorce neskutečně vděčná. Občas mi přišlo, že kniha směřuje až k příliš přehnanému dramatu. V několika situacích jsem si byla opravdu jistá, že přijde nějaká pseudoscéna, která mi celý dojem ze čtení zkazí. Jenže i když to tak vypadalo, autorka vždycky strhla kormidlo zpět a nikdy nepřišla. Takže pokud nemáte rádi stejně jako já zbytečné scény, které příběh nikam neposunují a akorát vytváří nesmyslné komplikace, tak tahle kniha je stoprocentně bez nich.

Moc se mi líbilo i zpracování postav. Všechno jsou to silné osobnosti s velmi výraznými charakteristickými rysy a stejně jako v případě milostného vztahu je i vývoj jednotlivých postav hodně pomalý a postupný, díky čemuž na mě působí reálně. Zároveň je v knize jasně patrné, že ať už se jedná o sebemenší změnu jejich chování, nepřichází z ničeho nic. Přesně můžu říct, jaká událost v knize vedla k tomu, že se chování trochu změnilo.

Retellingů Malé mořské víly nebo celkově příběhů o mořských pannách, vílách či sirénách u nás mnoho nevychází, což je velká škoda, jelikož je to nádherné téma. O to víc jsem ráda, že jednou z těch mála knih, která se dostala do českých knihkupectvích, je právě Píseň sirény. Tenhle příběh je totiž úžasný! Ať už jde o zápletku s nádechem temna, milostnou linku nebo samotné postavy. Zamilovala jsem si každé písmenko z knihy a doufám, že u nás od autorky vyjde i některá z jejích dalších knih. Nebo ideálně všechny.

Za možnost přečíst si nádherný a temný příběh o sirénách děkuji e-shopu Megaknihy a nakladatelství Ocelot.

Píseň sirény můžete zakoupit ZDE, nebo se můžete podívat na další autorčiny knihy v dalších jazycích ZDE.

Informace o vydaných a připravovaných knihách z nakladatelství Ocelot najdete na jejich webových stránkách.