Život jedné spisovatelky

Casey hází život pod nohy jeden klacek za druhým. Kromě žalu ze smrti její matky se s ní nedávno z ničeho nic rozešel její přítel. Žije v bytě, který se skoro ani bytem nazvat nedá a sotva ho zaplatí ze svého platu servírky. Dluhy se stále zvětšují a román, který má rozepsaný už šest let, stále nikam nevede. To je však jen vrchol všech problémů, které se na ni valí. Když se seznámí se Silasem, vypadá to, že se na ni konečně usmála kapka štěstí. Jenže pak jí do života vstoupí Oscar a ona se navíc k tomu všemu ocitá v milostném trojúhelníku a nemá nejmenší tušení, jak z toho ven.

Příběh je napsaný v ich-formě z pohledu hlavní hrdinky. Už hned v první chvíli je ze způsobu psaní cítit určitá knižnost. Jedná o knižní vyjadřování, které je trochu přemrštěné. Je to nezvyklé a osobně se mi to nečte zrovna lehce, ale rozhodně je to zajímavý nápad, který dává i smysl vzhledem k tomu, že je hlavní hrdinka spisovatelka. Zároveň je styl psaní hrozně rychlý. U žádné události se nezastaví a rovnou se rychle přesouvá k další, takže to ve výsledku působí jako trochu delší výčet bodů.

V případě téhle knihy je děj neskutečně ovlivněn stylem psaní. Námět, vlastně i samotný příběh, je zajímavý, ale jelikož je napsán takovým způsobem, jakým je, tak celá dějová linie v podstatě zaniká. Pokud se chcete prostě jen vžít do krásného příběhu a užít si jeho četbu, tak to tady není možné.

Na druhou stranu z knihy přímo vyřazují silné emoce a velký psychologický podtext. Je to zajímavá kniha, která má v sobě především skryté významy. Skoro bych řekla, že spíš než o beletrii se jedná o filozofický text skrytý za ne úplně přívětivě vystaveným příběhem. Myslím, že takový způsob skladby příběhu se dá pro představu přirovnat snad jen k dílům Franze Kafky.

Rozhodně se tedy nejedná o knihu, která by byla špatná. Je jen jiná. A na své si tu opravdu přijdou především lidé, kteří chtějí knize věnovat čas. Číst ji v delším časovém úseku, stránku po stránce a hledat v ní smysl a skryté významy. K tomuhle je totiž kniha jako stvořená. Co se týká pouhého čtení jen pro požitek z příběhu, tak to v knize podle mě najde opravdu málokdo. Já to popravdě nenašla, ale tady více než kdekoli jinde záleží na osobním vkusu čtenáře.

Podobně jako s příběhem je to i s postavami. Mají opravdu hloubku a jsou z nich cítit silné emoce. Jenže to není znát na první pohled. Na první pohled naopak vypadají jako ploché postavy bez osobnosti. Stejně jako v případě děje je třeba tohle všechno zachytit, uvědomit si to a vytáhnout napovrch. Neukáže se to samo jako u jiných knih, ale vzhledem k typu knihu to není něco, co by bylo nutně něčím špatným.

Milovat a psát je kniha, která má hodně co říct, ale je třeba ji velmi důkladně prozkoumat a naslouchat jí. Osobně si myslím, že je to zajímavá kniha, pokud hledáte beletrii, která je spíše filozofického charakteru podobně jako knihy Franze Kafky, ale přeci jen v trochu jednodušší formě. Pokud hledáte „pouze“ román, se kterým strávit nedělení odpoledne, tak tohle pro většinu lidí asi nebude ta pravá volba.

Já sama jsem hledala spíše román, který jsem nenašla. A i když je kniha zajímavá, tak za mě je to zklamání v tom ohledu, že jsem doufala v něco jiného. Tím ale v žádném případě nepopírám kvality knihy.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Jota.