Modrá není špatná barva

Cussy Mary Carterové nikdo neřekne jinak než Modřenka. Její kůže má totiž namodralý odstín, což jí život nijak neulehčuje. Přinejlepším se jí lidé straní, ale jsou i tací, kteří jí nadávají a ohrožují ji nebo by si z ní nejraději udělali výzkumný subjekt. Ačkoli se její otec snaží, jak jen může, aby ji provdal, nedaří se to. Devatenáctileté dívce to však vůbec nevadí, protože má díky vládnímu programu práci jako knihovnice Pojízdných knihoven, která je její vášní.

Kniha je napsaná v ich-formě z pohledu hlavní hrdinky. Díky stylu psaní je příběh pomalý, ale ani v nejmenším není nudný. Naopak je v knize díky té pomalosti důraz na detaily a atmosféru. Není to tedy vyloženě styl psaní, do kterého by se každý kdykoli a okamžitě začetl, ale jakmile je ta správná nálada, tak kniha chytne a nepustí.

Příběh je inspirovaný skutečnými osudy modrých lidí z Kentucky. Tímhle tématem je dle mého názoru jedinečná. Hodně knih pojednává o diskriminaci a obtížích spojených s určitými věcmi, ale tohle je první kniha, která se zabývá modrými lidmi. Je to zajímavé a fascinující téma.

Druhým výrazným rysem knihy je téma pojízdných knihoven. Opět se jedná o námět, na který jsem poprvé narazila v této knize a je neskutečně zajímavý a spolu v kombinaci právě se zmíněnou problematiku vzniká nádherný a jedinečný příběh.

Kniha se samozřejmě soustředí i na další části života Cussy Mary, které jsou nějakým způsobem ale vždy závisle na těchto dvou věcech, které ji de facto definují. Dohromady tak vzniká jeden nádherný, zajímavý a neskutečně silný příběh, který rozhodně dokáže vzbudit emoce.

Na příběhu se mi hodně líbí, že na konci je vlastně takové historické okénko, kdy autorka vysvětluje, čím je vlastně kniha inspirovaná a nechybí ani fotografie. Je to skvělé doplnění a zároveň to podtrhuje atmosféru a emotivnost příběhu, protože ačkoli příběh skutečný není, tak tohle ano.

Stejně jako ději nemám co vytknout ani postavám. Autorce se podařilo vytvořit mnoho postav, z nichž každá byla jedinečná a měla zajímavě kombinované pozitivní a negativní vlastnosti. Žádná z postav není černobílá, což opět podtrhuje to, že příběh vypadá jako skutečný.

Knihovnice z Troublesome Creeku není lehký a odpočinkový příběh, takže je opravdu třeba dobře promyslet, kdy se do jeho čtení člověk pustí. Ale když se už jednou začne, tak nejde přestat. Jedná se o neskutečně zajímavý a silný příběh inspirovaný skutečnými osudy, který rozhodně stojí za přečtení.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Jota.